Historické kořeny kapkové závlahy
Kdo vlastně vynalezl kapkovou závlahu? Princip kapkové závlahy znali již ve starověku Egypťané. Aby zavlažili své rostliny, zakopávali do půdy džbány s otvory, které pak naplnili vodou. V moderní době se objevuje hned několik patentů v Německu ve 30. letech 20. století
Rozvoj výroby plastů umožnil realizaci těchto nápadů. Po skončení druhé světové války v roce 1946 používali jak francouzští tak i britští zahradníci ve sklenících mikrohadičky (hadičky s velmi malým vnitřním průměrem) pro skutečně tržní produkci. Dick Chapin v USA rychle napodobil evropské pěstitele a společně s Normem Smithem vybudovali v roce 1964 první kapkovou závlahu v USA na Long Islandu v Old Westbury Gardens. Také britský žid Simcha Blass pracující pro vodohospodářský ústav převzal tento nápad. Odešel do penze do Izraele, kde navrhl kapkovou závlahu pro polní plodiny v kibutzu Hatzerim v polovině 60. let 20. století. Používanou mikrohadičku obtočil okolo rozvodné plastové hadice, aby ji zafixoval v požadované pozici. Svůj nápad později zformoval do podoby spirálovitého kanálku s krytem. Tak vznikl první in-line válcovitý kapkovač, umístěný uvnitř hadice. Kibutz Hatzerim se stal zakládajícím kibutzem společnosti Netafim, jednoho z největších světových výrobců kapkové závlahy.
Použití kapkové závlahy
Vzhledem k výhodám, které kapková závlahy nabízí uživateli (přesné dávkování, malé aplikované množství, diskrétnost, přihnojování, cílené dávkování vody bez závlahy neproduktivních ploch) je v zahradnictví předurčena především pro závlahu
kontejnerů, květináčů a jiných pěstebních nádob
výškově členitých výsadeb v úzkých pásech
jednoletých i trvalých řádkových kultur
okrasné zeleně v interiérech různých staveb
komunální plochy v centru obytné zóny
Použití podzemní kapkové závlahy v komunálním prostředí
Obytná čtvrť v malém francouzském městečku je vybudována v moderním pseudorománském slohu z jednotlivých činžovních domů. Osou čtvrti je hlavní třída. Pruhy vozovky od sebe odděluje travnatý pás. Po stranách hlavní třídy jsou oddělena (rovněž) travnatými ostrůvky místa na parkování. Architekt si dovolil použít velké množství zeleně navzdory nepravidelným srážkám. V projektu byla již dopředu zohledněna možnost použít kapkovou závlahu. Součástí projektu je kromě obytných budov také okolí domů a kruhový objezd.
Současně s inženýrskými sítěmi byly vybudovány podzemní rozvody vody. Běžný polyetylén, ze kterého se i u nás budují vodovodní řády pro pitnou vodu, má předpokládanou životnost okolo 100 let. Nenastává tedy problém s časnými poruchami na vodovodním řádu. Podle vzdálenosti zdroje vody a použitého způsobu závlahy se používá PE (PVC) roura tlakové třídy maximálně PN 10 (do 10 bar). Hlavní rozvody jsou zpravidla řešeny v rourách o průměru okolo 90 mm. Každá samostatná plocha má svou vodovodní přípojku.
Nepravidelná velikost ploch a výškový rozdíl představuje z hlediska hydraulických a tlakových ztrát složitý úkol. Proto byla k závlaze bez výjimky použita tlakově kompenzovaná kapkovací hadice Netafim Techline 17. Výhodou tlakově kompenzovaných kapkovacích hadic je stejnoměrné dávkování při proměnlivém tlaku vody a změně výšky a v neposlední řadě také možnost použití pod zemí. Stavebnicově koncipované díly umožňují jednoduše řešit závlahu i na malých členitých plochách.
Na všech zavlažovaných plochách je pod povrchem v hloubce okolo 10 cm položena kapkovací hadice. Pod trávníkem je vzdálenost závlahových linek 40 cm od sebe s roztečí kapkovačů 40 cm v jedné lince. Toto řešení nepředpokládá provzdušňování trávníku vertikutací! V místech kde jsou vysazeny větší stromy se kapkovací hadice obtočí kolem kmene, aby byla dodávka vody vyšší. V místech kde jsou keře vysazeny v nepravidelném sponu je kapkovací hadice vedena klikatě mezi nimi.
Výškové rozdíly na trubním řádu si vyžádaly osazení vzdušníků – zařízení, jejichž úkolem je odpouštět vzduch z míst, kde se mohou vytvořit vzduchové kapsy. Na svažitých plochách by mohlo docházet při odstavení závlahy ke vzniku sacího tlaku vlivem samotížného odtoku vody v kapkovací hadici. Tento problém řeší membrána uvnitř tlakově kompenzovaných kapkovačů. Pro rozsáhlou závlahovou soustavu bylo nutné vybudovat automatickou čerpací stanici. Kvalitu závlahové vody pro kapkovou závlahu upravuje disková filtrační stanice s automatickým proplachem.
Závlahová soustava je řízena centrálně elektronickou ovládací jednotkou. Jednotlivé plochy jsou podle logické souvislosti (ve vztahu k oslunění, typu zeleně a předpokládané spotřebě vody) uspořádány do sekcí. Každá sekce je dálkově řízena elektromagnetickým ventilem. Pro lepší funkci a automatizaci závlahy jsou k jednotlivým sekcím přidána vlhkostní čidla.
