České krajině chybí respekt lidí, kteří si často ani neuvědomují, jak je křehká. Na to se snaží upozornit výstava KRAJ!NA, která začíná 1. srpna na hradě Veveří u Brna. Autoři se snaží inspirovat historií. Na modelu a mapách názorně představí změny v krajině od 19. století po současnost a seznámí návštěvníky s vazbou mezi tváří krajiny a její funkčností. Výstava potrvá do konce září.
Výstava KRAJ!NA je podle tiskové zprávy MENDELU součástí projektu, který se zabývá poplužními dvory, tedy fenoménem, který určoval podobu krajiny od 16. století. Jeho cílem je získat objektivní informace o vývoji krajiny od Josefínského katastru (kolem r. 1830) do současnosti. A to především změn velikosti a tvaru ploch krajinné vegetace v rámci zemědělských pozemků, které spravovala vrchnost v rámci svých panských dvorů (resp. popluží). Výstava téma posouvá dál a hledá cestu k odpovědi na otázku, jak nás může krajina z přelomu 19. a 20. století dodnes inspirovat a co může udělat každý z nás. „Lidé dříve využívali území v souladu s jeho přírodními předpoklady. Přirozená znalost přírodních procesů umožňovala panstvu i sedlákům využívat místních odlišností k maximalizaci příjmů, aniž by narušovali přírodní a svoje výrobní zdroje," uvedl jeden z autorů výstavy Daniel Matějka z Ústavu plánování krajiny ZF MENDELU. Procesy, které obnovují přírodní zdroje, podle něj nefungují samočinně. „Nejde donekonečna jenom brát a nic nevracet. K přirozené obnově zdrojů musí hospodář přispívat i řízenou obnovou. Jedním ze způsobů je ochrana a obnova krajinných prvků, které původně rozdělovaly pozemky. Přitom nešlo jen o rozhraní vlastníků. Často tyto prvky vznikaly na místech důležitých například pro vodohospodářskou bilanci krajiny," upozorňuje Matějka.
Podle Matějky české krajině chybí respekt lidí, k tomu, jaké má v sobě zakódované principy, jak přirozeně funguje. „Můžeme ji využívat, ale nemáme ji vykořisťovat. Zdá se, že si jako společnost málo uvědomujeme, jak je krajina křehká. Například se může jednat o drobné krajinné prvky, které nebyly v minulosti rozmístěny nahodile, ale podle místních jedinečností. Ty hledáme, chráníme a obnovujeme. Vlastně v zájmu udržitelné zemědělské produkce," uvedl Matějka. Klíčem k pozitivním změnám do budoucna je podle něj jednoznačně více angažovanosti a méně lhostejnosti. „Musíme si uvědomit, že prostředí, ve kterém žijeme, nás ovlivňuje. To, jak se ke krajině chováme, se nám pak mnohdy vrací jako bumerang. Na výstavě se snažíme lidem přiblížit, jak se každý z nás může podílet na pozitivní změně. Například, co dělat, když půdu vlastním nebo co dělat, když ji nevlastním, ale přesto mi osud české krajiny není lhostejný. I malá změna k lepšímu totiž může mít velký pozitivní dopad na okolí, na náš život a život našich dětí," dodal Matějka.*
Zdroj: TZ MENDELU
