Rod plamenka (Phlox) je druhově velice bohatý a domovinou většiny druhů je Severní Amerika. Patří do čeledi Polemoniaceae. Najdeme zde zástupce letniček (P. drummondii), skalniček (P. subulata, P. douglasii), ale hlavně celou řadu trvalkových druhů. Pro letní období jsou bezesporu nejvýznamnější vysoké, v bohatě kvetoucí plamenky, o kterých se v tomto příspěvku zmíníme.
Sortiment na trhu
P. paniculata – do tohoto druhu se řadí téměř všechny současné odrůdy vysokých plamenek, souhrnně nazývaných Phlox paniculata – hybridy. Výška rostlin se pohybuje v rozmezí 60 – 180 cm. Kvete od července do září.
P. amplifolia (někdy uváděn jako P. paniculata var. amplifolia) je velice podobný předchozímu, má ovšem odlišný tvar listu, drobnější květy, delší květní trubku.
P. carolina je celkově menší druh dosahující výšky 45 – 90 cm. Kvete již v červnu, růžově nebo bíle.
P. maculata je velmi časně kvetoucí, kvete ještě před P. paniculata. Má více stonků v trsu, lesklé, tmavě zelené listy a květní lata má protáhlý, až válcovitý tvar. Je celkově menší, jen kolem 45 – 90 cm a barva květů je bílá, růžová, popř. s nádechem do fialova.
Vznik kulturních odrůd
V botanické literatuře můžeme najít informace, že plamenka latnatá (P. paniculata) je ve své domovině morfologicky a geneticky velmi rozmanitý druh s mnoha drobnými odlišnostmi, který dává spontánně vzniknout i mezidruhovým křížencům. Je převážně cizosprašná a jejími přirozenými opylovači jsou motýli a kolibříci.
Šlechtění probíhalo již na konci 19. stol., ale největší množství zajímavých odrůd je datováno kolem roku 1930 – 1960. Pro naše klimatické podmínky byla nejzajímavější centra šlechtění v Německu (Georg Arends, Karl Foerster, atd.) a Rusku (P. G. Gaganow). Do křížení byly použity skoro všechny příbuzné druhy, takže je někdy sporné, do jaké míry odrůdy náleží pouze k plamence latnaté. Křížením byla získána velká škála odrůd, z rozličnými barvami a velikostmi květů, různým tvarem květní laty, různou výškou rostlin, apod. Barva květů u původních druhů byla především růžová, nafialovělá nebo bílá. Šlechtěním se získaly všechny možné barevné odstíny od bílé, růžové, červené, fialové, po téměř čistě modré, s výjimkou žluté. Vznikly také vícebarevné květy s odlišným středem – barevným očkem.
Trend posledních let se přiklání ke šlechtění na rezistenci vůči chorobám a škůdcům. Novinkou v sortimentu jsou také odrůdy s velmi výrazně „panašovaným listem“, např.: ´Norah Leigh´ (bílozelený list, růžový květ), ´Goldmine´ (žlutozelený list, červený květ), ´Silvermine´, ´Harlequin´, a další. Ještě se můžeme dnes setkat se sortou plamenek, která má zmnožené korunní plátky a dekorativní efekt tvoří drobné kvítky spolu se zbarvenými vřeteny celé laty. Jsou to např. odrůdy ´Red Feelings´, ´Midnight Feelings´, apod.
Nároky na pěstování
Plamenka latnatá, stejně jako ostatní výše uvedené v létě kvetoucí druhy, pochází z vlhčích, někdy i záplavových oblastí přechodu lesního a lučního společenstva. Jejich stanovištní adaptabilita je ohromná a souvisí zřejmě i s velkým genetickým potenciálem. Obecně jim vyhovuje každá běžná zahradní půda, spíše vlhčí, bohatá na humus a dostatečně osluněné stanoviště či polostín. Plamenky nemají příliš rády vysoké letní teploty spojené s úpalem. V teplejších polohách dávají přednost přistíněným stanovištím i když na plném slunci také po určitou dobu porostou.
Pokud plamenkám vyhovuje vybrané místo, vydrží tam bez většího ošetřování po dlouhou dobu. Nepotřebují přihnojování, i když zahradní kompost jim vždy udělá dobře. Po čtyřech až osmi letech na stanovišti je dobré trs brzy na jaře celý vyjmout, rozdělit a opět vysadit.
Přestože jsou plamenky velice odolné vůči chorobám a škůdcům, některé z těchto patogenů jim trochu ubírají na kráse a to především listové houbové choroby (padlí, skvrnitost listů, apod.). Ze škůdců se vyskytují háďátka škodící deformacemi na listech a stoncích.
Rozmnožování
Pokud nepotřebujeme velké množství rostlin, postačí nám běžné dělení trsů brzy na jaře, nejlépe v březnu, příp. dubnu. Dále můžeme použít řízkování v jarním až letním období. Dobu odběru je nutné přesně vystihnout, aby řízky nevykvetly (diferenciace květů probíhá ve vzrostných vrcholech poměrně brzy, již při výšce rostliny cca 30 – 40 cm). Velice vhodným způsobem získání velkého množství rostlin je použití kořenových řízků. Odebíráme je nejlépe během listopadu a prosince, pak je uložíme v chladnu při 0 – 5°C. Během února až března zvýšíme teplotu na 10 – 15°C. Řízky pak dopěstujeme standardním způsobem.
Použití
Vysoké plamenky se hodí jak do volných trvalkových skupin, tak i do pravidelných záhonových výsadeb. Jejich velkou výhodou je nejen velká přizpůsobivost k danému prostředí, ale především dlouhověkost a nenáročnost na ošetřování. Celá rostlina působí esteticky trochu „těžším dojmem“ vzhledem k velkým listům, květům a kompaktnímu habitu. Je to velice vhodná dominanta jak samostatně, tak i ve skupině. Můžeme kombinovat s dalšími běžnými záhonovými trvalkami jako je: Aster (A. novae - angliae, A. novi-belgi, A. dumosus, A. ericoides), Coreopsis, Delphinium, Helenium, Helianthus, Heliopsis, Hemerocalllis, Rudbeckiam, Solidago.
