Pór (Allium porrum L) je ze semenářského hlediska rostlina dvouletá. Klíčící rostlina má první dva listy trubkovité jako cibule kuchyňská a teprve další listy jsou pro pór typické, tj. ploché, složené podél podélného nervu. Zesílené pochvy listů vytvářejí nad zemí nepravý stvol a pod zemí nezatahující cibuli (obojí je předmětem konzumního využití).
Přes zimní období (od podzimu do jara) rostliny ve vegetativní fázi podléhají jarovizaci, po niž se na vzrostných vrcholech diferencují základy květenství. Rostliny vybíhají v plný květní stvol bez výdutě, na jehož konci se vytváří velký okolík s množstvím nafialověle nebo běleji zbarvených kvítků. z kterých se po zúrodnění (oplodnění) v tobolkách vytvářejí černě zbarvená semena podobající se semenům cibule kuchyňské.
V Evropě i u nás se pěstují dva poddruhy póru. Pór tzv. zimní - náležející k severoevropskému poddruhu (rostliny mají rozložité tmavě zelené listy s voskovým povlakem a krátký stvol; jsou mrazuvzdorné), a pór tzv. letní - náležející k jihoevropskému poddruhu (formy s dlouhým stvolem a světle zelenými vzpřímenými listy se slabým voskovým povlakem; v chladnějších oblastech na polí nepřezimuji). Ačkoliv v naši odborné literatuře je pór zimní popisován jako pozdní ( s delším vývinem) a pór letní jako raný (s rychlým vývinem), ze semenářského hlediska, jestliže se vezme do hodnocení i generativní fáze druhého roku, pór letní u nás dříve reprezentovaný odrůdou ’Starozagorski kamuš’ je ve srovnáni s odrůdou zimního póru ’Elefant’ v nástupu do generativní fáze o 16 -18 dní pozdnější. Vzhledem k délce vegetační doby (od semene k semeni) tedy není letní pór ranější, nýbrž pozdnější. Proto pór letní, aby u nás stihl v říjnu dozrát do klíčivých semen, musí být na semeno pěstován v nejteplejší oblasti kukuřičného výrobního typu - v oblasti vlnorodé. Pór zimního typu ’Elefant’ u nás dozraje i v řepařském výrobním typu.
Poznatky, které zde dále uvádíme se týkají pouze odrůdy ’Elefant’. Výsledky byly získány v polních pokusech v letech 1986 - 1991 v býv. VÚZ v Olomouci, nacházející se v centru řepařského výrobního typu. S pěstováním letního póru na semeno jsme v Olomouci nebyli úspěšní. Nelze obecně psát o semenářství póru, aniž by byly vzaty do úvahy uváděné odrůdové rozdíly.
V pokusech jsme v jednotlivých letech vyzkoušeli několik množitelských variant, jejíž číselné výsledky v semenné produktivnosti (výnosy semen a jejich klíčivost) jsou sumárně a zkráceně uvedeny v tabulce (varianty 1 - 6 ):
1. Technologie z jarních výsevů (březen - duben). Jde o tradiční způsob pěstování póru na semeno technologií „od semene k semeni“ z přezimovaných rostlin na poli.
2. Technologie z letních výsevů (červen). Jde o způsob pěstováni póru na semeno technologii „od semene k semeni" stejně jako u var. 1., avšak z výsevů asi o dva měsíce později.
3. Technologie letních výsadeb. Tato technologie předpokládá jarní výsev k předpěstování sadby, její sklizeň, vyloučení slabých nedorostlých rostlin a letní výsadbu (v srpnu - do začátku září) vyspělejších rostlin (v kořenovém krčku tloušt'ky 4 -10 mm), za použiti závlahy.
4. Technologie podzimní výsadby sazeček. Rostliny byly pěstovány z raného jarního výsevu a na podzim (v říjnu) byly přesázeny k přezimováni na poli.
5. Technologie z jarních výsevů a po přezimování na poli v semenném roce jarní přesázení rostlin.
6. Technologie zahuštěných letních výsevů nebo výsadby předpěstované sadby (za použití závlahy) původem z pozdně jarních výsevů. Technologie je podobná jako u var. 2. a 3., avšak v zahuštěném sponu. Porosty mohou být v semenném
roce v otevřeném poli nechráněny, nebo mohou být chráněny PE kryty.
Výsledky víceletých pokusů jednoznačně ukázaly, že pór zimní ’Elefant’ lze s úspěchem pěstovat na semeno i v ekologicky průměrné oblasti střední Moravy. V přímé množitelské technologii se prokázala vyšší semenná produktivnost porostů (223 g/m2 v roce 1989 a 210 9 g/m2 v roce 1990) z výsevů začátkem června (var. 2.) ve srovnání s výsevy jarními (v dubnu), jejichž semenná produktivnost činila 113 g/m2 (1986), 47 g (1987), 116 g (1988), 164 g (1989) a 125 g/m2 (1990). V pokusech byl zjištěn lepší zdravotní stav rostlin v porostech po přezimování na poli původem z pozdních jarních výsevů ve srovnáni s výsevy v dubnu. Velmi dobré výsledky byly dosaženy i v pěstitelském způsobu z výsadby sadby (tloušťky v kořenovém krčku 5 - 10 mm) v termínu srpen - záři (do 5. 9.) s výnosem 210 - 220 g semen/m2 po hydroseparaci s klíčivostí 78 - 80 %. Každých 100 g semen/m2 představuje 1 tunu osiv z 1 ha. V praxi lze počítat s výnosy nižšími asi o 20 – 30 % (odpočet plochy na manipulační cesty k průjezdu postřikovače) a v provozních podmínkách vznikají rovněž větší sklizňové ztráty ve srovnání se sklizní z maloparcelkových porostů.
Dříve doporučované množeni póru přezimováním v hustém sponu na poli a jarní přesázení sazeček (v dubnu) může mít opodstatněni v elitním semenářství ( testování na zimovzdornost a odrůdovou pravost), stejně tak podzimní přesázení sazeček (v řijnu), avšak nutno počítat s výrazně nižšími výnosy semen i s nižší klíčivostí osiv (viz varianty 4., 5. ). Rostliny (sazečky) v říjnu včas sklidíme, dobře vytřídíme, vybereme nejlepší rostliny odpovídající dané odrůdě, zkrátíme jim listy a kořeny a vysadíme je, aby do zimy ještě zakořenily. Zakořenění má velký vliv na dobré přezimování póru.
Z průběhu šesti let je zřetelná výnosová jistota v pěti letech. Výnosově nejslabší byl rok 1987, který byl pro pór na semeno příliš deštivý a chladný. Máme dostatečné množství údajů o počasí v pokusných letech, neboť v bezprostřední blízkosti pokusů v Olomouci se nacházela meteorologická stanice. Ve třech letech (1988, 1989, 1990) průměrná roční teplota v Olomouci přesáhla 9,5 0C (dlouholetý průměr je 8,4 0C) a srážky (kromě roku 1987) nepřekročily hodnotu 570 mm. Pro semenářství póru to byly roky velmi příznivé.
Hlavními výnosotvornými prvky póru pěstovaného na semeno jsou: počet plodných rostlin na jednotce plochy, počet tobolek v květenství a hmotnost semen. Agrotechnikou je nejsnáze ovlivnitelný počet rostlin na jednotce plochy. Rostliny póru (na rozdíl od rostlin cibule kuchyňské) vytváří jen jeden produktivní květní stvol, ať jde o rostliny v prvním (vegetativním) roce silně, či středně vyvinuté (některé rostliny sice vytvářejí slabé přístvolečné květní stvoly, avšak ty jsou pozdní a jen s malým květenstvím). Proto počet vzešlých (z přímého výsevu) nebo vysázených jedinců ne jednotce plochy rozhoduje o semenné produktivnosti porostů.
Výnosy semen póru lze významně zvýšit zvýšením počtu fruktifikujících rostlin na jednotce plochy. Nejužší reálná
meziřádková rozteč póru při mechanizované meziřádkové kultivaci (v prvním roce a ve druhém roce do fáze vybíháni) je 0,50 m. Při nedostatku kultivačních traktoru se volí dříve používaná bramborová rozteč 0,625 m. V nově doporučené přímé množitelské technologii je potřebné při rozteči 0,50 m zabezpečit 16 plodných rostlin na 1 bm řádku (32 rostlin/m2) a při rozteči 0,625 m 20 plodných rostlin (32 rostlin/m2). Zvyšovat počet plodných rostlin při uvedených roztečích je nežádoucí.
Přestože aplikace Ethrelu (úč. l. ethephon) v dávce 4 litry/ha ve fázi začátku vybíhání snížila výšku rostlin v průměru za čtyři roky o 14,3 %, poléhání rostlin se nesnížilo. Proto vyvazování semenaček má v intenzivním semenářství póru nadále svůj význam i ekonomickou oprávněnost, neboť ztráty na výnosu i kvalitě způsobené vyvracením rostlin běžně dosahuji 20 –30 % a po prudkých lijácích a přívalových deštích vznikají ztráty mnohem vyšší. Omezit rozsah vyvazování lze tak, že při užší rozteči se vyvazuje každý čtvrtý řádek a krajní řádky průjezdní cesty, které se v semenných porostech póru vždy ponechávají v šířce 2,5 - 3 m k chemické ochraně. Při rozteči 0,625 m je potřebné vyvazovat alespoň ob řádek běžným způsobem (motouzem z obou stran semenných rostlin, v odstupu 5 m ke kolíkům se zakotvením na souvratích).
V příznivých letech semenice póru dozrávaly ke sklizni koncem září až začátkem října, v méně příznivých letech se dozrávání protahovalo až do koncem druhé dekády října. Přirozená zralost páru se projevuje ztvrdnutím semen v tobolkách, jejichž listeny začínají pukat. Dozrálá květenství (okolíky) se sklízejí ručně s krátkými ( 3 - 5 cm) květními stvoly. Okolíky v době sklizně obsahuji 65 - 70 % vlhkosti. Vlhkost semen v době sklizně kolísá v rozmezí 40 - 45 %. Základní podmínkou úspěšné a bezztrátové sklizně při pěstování páru na větší ploše, je zabezpečení dostatečné plošné kapacity roštové sušárny. Květenství póru se vyznačuje malou objemovou hmotností (do 250 kg v 1 m3). Na dosoušecí rošty se vrství do výšky 0,75 m. Z 1 ha se sklidí 4 -6 tun květenství, tzn., že při vrstvě 0,75 m je potřebné na 1 ha semenic póru zabezpečit 20 - 30 m2
plochy sušícího roštu. Při aktivní ventilaci nutno počítat s přihříváním vzduchu, přičemž teplota vstupního vzduchu nesmí překročit 40 0C. Po dosušení semenic nutno ihned provádět jejich výmlat, neboť okolíky párů se vyznačují vysokou hygroskopičností.
