K našim původním ovocným dřevinám řadíme především jabloň lesní, hrušeň polničku, třešeň ptačí, višeň obecnou, dřín domácí, oskeruši domácí a různé formy slivoní. Pěstování ovocných druhů je u nás tradiční a první zmínky o ovocných sadech pocházejí už z 11. století.
Rozvoj ovocnářství ve středověku je potom spojen zejména s obdobím vrcholného feudalismu za vlády Karla IV. K dalšímu rozvoji ovocnářství dochází od 17. – 18. století. Z tohoto období pochází i zavádění nových množitelských metod ovocných dřevin a vznikají první specializované publikace na podporu rozvoje ovocnářství. V jednotlivých oblastech našeho státu byly běžné výsadby místních, pro daný region typických ovocných dřevin, které dnes nazýváme krajovými odrůdami. Obce byly většinou obklopeny pásmy vysokokmenných sadů. Ovoce z nich bylo prodáváno jak čerstvé na trzích, tak zužitkováno jako čerstvé, sušené, moštované či v podobě domácích pálenek.
Před druhou světovou válkou se výsadba ovocných sadů už realizovala na vysoké odborné úrovni. Ta byla založena na výběru odrůd, pokud možno původních a tím dobře přizpůsobených pro dané klimatické podmínky. V souvislosti s intenzifikací zemědělství zejména v posledním století začalo docházet k přechodu na intenzivní pěstování ovocných dřevin. Tento pěstitelský způsob je charakterizován pěstováním méně vzrůstných, ale vysoce produktivních ovocných rostlin.
Likvidace původních odrůd ovoce je potom spojena s obdobím socializace vesnice, kdy se začaly odstraňovat nejenom extenzivní (vysokokmenné) výsadby, ale také polní křoviny a meze a došlo tak ke zničení mnoha biotopů. Z naší přírody se vytratilo nebo dostalo na okraj zájmu mnoho rostlinných druhů a odrůd.
V současné době i civilizační vývoj přispívá velkou mírou ke změnám v charakteru životního prostředí a přirozených ekosystémů v krajině. V těch jsou narušovány základní podmínky vývoje rostlin a živočichů a dochází k zániku mnoha ekotypů a tím k ochuzování přirozeného genetického fondu. Přitom právě genetická rozmanitost je unikátním a nenahraditelným bohatstvím. Působením přírodního výběru se v různých lokalitách vytvořily populace, které jsou výborně přizpůsobené specifickým podmínkám, a ty jsou současným způsobem využívání krajiny ohroženy nejvíce.
Krajové odrůdy z Karpat
Za účelem našeho příspěvku jsme se věnovali některým typickým krajovým odrůdám jabloní v jihovýchodní části Bílých Karpat v oblasti Valašských Klobouk. Právě ke krajině Bílých Karpat odedávna patří sady a zahrady se starými regionálními vysokokmennými odrůdami ovoce.
Konkrétním cílem naší práce bylo sledovat obsah vitaminu C v plodech krajových odrůd jabloní a srovnat je s odrůdami kulturními, hojně pěstovanými a získanými ze stejných lokalit. Vitamin C a jeho obsah je jedním ze základních jakostních ukazatelů ovocných plodů. Nutriční hodnota potravin s vysokým množstvím vitaminu C je dána tím, že tento vitamin je pro lidský organismus nepostradatelný. Člověk si ho jako jeden z mála živočišných druhů nedokáže ve svém těle vytvořit, a proto ho musí přijímat v potravě. Jablka jsou jeho bohatým zdrojem a jsou v lidské výživě hodnotná i proto, že kromě vitaminu C dodávají lidskému tělu celou řadu dalších nepostradatelných živin. Vitamin C byl poprvé izolován v roce 1928 a v roce 1932 byl uznán jako jeden z faktorů zabraňujícího onemocnění skorbut, neboli kurděje. Touto nemocí trpěli námořníci při dlouhých plavbách, kdy neměli dostatek čerstvého ovoce a zeleniny. Za objevení vitaminu C získal maďarský vědec Albert Szent-Györgyi v roce 1937 Nobelovu cenu v oboru lékařství. Nedostatek vitaminu C se u člověka projevuje slabostí organismu, změnami na dásních, náchylností k infekcím. Běžným projevem deficience vitaminu C je v dnešní době krvácivost dásní. Doporučená denní dávka vitaminu C je u dospělého člověka asi 75 mg na den.
Výsledky pokusů
K našemu měření jsme sklízeli plody jabloní ze dvou lokalit nacházejících se na katastrálním území Valašských Klobouk. Obě lokality se vyznačovaly velmi podobnými půdními i klimatickými vlastnostmi. Vedle krajových odrůd jsme pro srovnání provedli analýzu i běžných tržních odrůd, a to: ‘Golden Delicious‘, ‘Spartan‘ a ‘Rubín‘. Pro stanovení vitaminu C byla využita nejmodernější metoda stanovení, a to tzv. vysokoúčinná kapalinová chromatografie s elektrochemickou detekcí. Z naměřených výsledků obsahu vitaminu C v plodech jednotlivých odrůd jabloní je patrné, že v krajových odrůdách byly naměřeny vyšší hodnoty vitaminu C. Nevyšší hodnoty byly zaznamenány u odrůdy ‘Grahamovo jubilejní‘, a to 4,3 mg vitaminu C ve 100 gramech čerstvé hmoty. Tato hodnota byla statisticky průkazně vyšší než u hojně pěstovaných odrůd jako jsou ‘Golden Delicious‘, ‘Spartan‘ nebo ‘Rubín‘. Vysoká množství vitamínu C byla obsažena také v odrůdách ‘Gaskoňské šarlatové‘ a ‘Jadernička moravská‘.
Právě ‘Jadernička moravská‘ je nejtypičtější krajovou odrůdou pro oblast Bílých Karpat. Podle archivních pramenů se na Valašsku pěstovala již kolem roku 1740. Pěstitelé u ní ocení zejména její mrazuodolnost. Navíc vyniká vysokou odolností k chorobám a snáší i vlhčí a chladnější podmínky. Znamenitě se hodí k výrobě jablečného moštu, kvalitní pálenky, ale i na sušení a k přímému konzumu – šťavnaté a cukernaté jaderničky vydrží při dobrém skladování až do jara.
Vyšší obsah vitaminu C byl zaznamenán také u dalších odrůd (viz tabulka). Například u jablek odrůdy ‘Matčino‘ bylo naměřeno 3,8 mg vitaminu C ve 100 gramech čerstvé hmoty. Je však nutno zmínit, že tato odrůda vznikla v USA a k nám se rozšířila až před sto lety. Další odrůda ‘Vilémovo‘ je zase jednou z nejrozšířenějších krajových odrůd například na Tišnovsku. V oblasti Valašska se mezi malopěstiteli často setkáme také z odrůdami jako ‘Krátkostopka královská‘ a ‘Strýmka‘. Jejich plody nemají tak příznivý obsah chuťových složek jako je tomu například u ‘Jaderničky moravské‘, ale mohou se vyznačovat vysokým množstvím nutričně hodnotných látek. V případě vitamínu C se to potvrdilo i v našich měřeních.
Naopak nejnižší obsahy vitamínu C byly zaznamenány u tržně velmi rozšířených odrůd jako je ‘Rubín‘ a ‘Spartan‘.‘Rubín‘ není původní odrůdou. Vznikla křížením v roce 1960 a dnes je především díky vysoké mrazuodolnosti a vitalitě růstu rozšířená v oblastech z chladnějšími podmínkami (tedy i v oblasti Valašska). U stromů můžeme počítat s pravidelnou a vysokou plodností. ‘Spartan‘ je odrůda, která byla vyšlechtěna v roce 1926 v Kanadě. V Evropě se v současné době nejvíce pěstuje v Polsku, ale pro své chuťové vlastnosti a dobrou skladovatelnost se stala velmi populární i v České republice.
Přestože kulturní a nové odrůdy ovocných dřevin vynikají výhodnými pěstitelskými i potravinářsky cennými vlastnostmi, je třeba pečovat i o genofond odrůd původních. Tyto mohou ve své typické lokalitě v mnoha směrech převyšovat odrůdy nově vyšlechtěné, což se projevilo i v případě vitamínu C v našem pozorování. Krajové odrůdy by se tak měly stát nedílnou součástí přirozených lokalit a v budoucnu sloužit také jako zajímavý šlechtitelský materiál.
