Dostáváme se k první oblasti praktické péče o městské stromy a to k výsadbě. Jednoznačně se jedná o nejdůležitější pěstební zásah v průběhu celé existence stromu na stanovišti. Pouze v tomto období můžeme ovlivnit:
• druh (kultivar) stromu použitý pro dané stanoviště,
• jeho umístění, disponibilní prostor pro jeho kořenový systém a korunu,
• strukturu jeho koruny a způsob následné péče.
Než přistoupíme k popisu vlastní technologie výsadby, zastavíme se u výše uvedených bodů, které by měl vzít v úvahu každý projektant i realizátor před započetím prací.
Výběr druhu stromu
Výběrem vhodného taxonu stromu pro různé typy stanovišť se zabývá dnes již rozsáhlý výčet dendrologických publikací a článků.
V praxi se ovšem setkáváme s podceňováním kvalitního výběru stromů. Vysazují se „stromy“ bez zvláštního důrazu na jejich druh či dokonce kultivar. Přitom právě výběr vhodného druhu či kultivaru pro dané stanoviště umožňuje minimalizovat negativní vlivy jedince na okolí a naopak zvýšit jeho atraktivitu, odolnost či další vyžadované funkce.
V současné době máme k dispozici širokou škálu např. malokorunných kultivarů pro výsadby do úzkých ulic, barevnolistých kultivarů pro zvýšení atraktivity ploch zeleně, introdukovaných druhů odolných proti různým stresovým faktorům (zhutnění půdy, zasolení apod.). Záleží pouze na záměru projektanta jakou variantu zvolí.
Každopádně je nutné vyvarovat se „univerzálních řešení“. Ta v minulosti často spočívala např. ve výsadbě lip a javorů i do úzkých ulic s představou, že se v průběhu následné péče budou koruny tvarovat a redukovat. To je samozřejmě možné, ovšem jedná se o náročný zásah, který následně zbytečně prodraží péči o takové stromořadí.
Místo výsadby
Jednou z charakteristik stromu je trvalá fixace na stanoviště. Strom je organismus, který za přirozených podmínek na jednom místě vyklíčí a na tomtéž místě se dožije věku, kdy průmět jeho koruny zabírá často průměr desítek metrů. To je nutné respektovat právě v okamžiku výsadby. Současná arboristika se ve většině případů výsadeb přiklání k principu umístění finálních stromů na finální stanoviště.
Výjimku tvoří snad jen tvorba porostů v parcích či extenzivní výsadby do krajiny, kde jsou vysazovány i hustší skupiny s následnou selekcí. Tomuto principu je přizpůsoben jak výběr velikosti rostlinného materiálu pro výsadby (viz dále), tak i respektování dostatečných vzdáleností mezi vysazovanými stromy či vzdáleností mezi stromy a okolními objekty (domy, elektrovody, veřejným osvětlením apod.). Čím menší je spon (vzájemná vzdálenost) mezi stromy, tím více stromků potřebujeme a tím se zvyšují nároky na následné prořezávky a probírky, abychom zabránili deformaci a vyklánění korun. Krátkodobě získaný efekt hustější stěny v okamžiku výsadby tak následně několikanásobně zaplatíme při budoucí intenzivní péči. Představy o postupném proředění aleje či porostu nám často překazí odmítavá reakce veřejnosti, nedostatek finančních prostředků nebo pouhé „opomenutí“.
Místo pro výsadbu musí být voleno se znalostí finální velikosti zvoleného taxonu. Platan by tak měl být vysazován podstatně dále od oken domů než např. okrasná sakura.
Druhý krok při volbě místa pro výsadbu by se dal lapidárně nazvat „strom je i to, co je pod zemí“. Velikost koruny je pro většinu lidí záležitost pochopitelná, ale rozsah kořenového systému zůstává v oblasti tajemna a často se setkáváme s poukazem „…však on si strom poradí…“. Se zvětšujícím se objemem koruny odpovídajícím způsobem stoupá i rozloha kořenového systému. Modelově můžeme počítat s minimálním nutným prokořenitelným prostorem o velikosti průmětu koruny dospělého stromu.
Pravý horor totiž začíná právě v okamžiku, kdy si „strom opravdu poradí“. V důsledku efektivních růstových strategií jsou kořeny (především rychle rostoucích druhů stromů) schopné proniknout i několikadecimetrovou vrstvou zdiva či betonu ve snaze zajistit si vodu a minerální živiny. Výsledkem této snahy pak může být nadzvednutá dlažba chodníků, posunuté obrubníky či porušené základy domů.
Výsadby stromů do zpevněných ploch je proto nutné velmi kvalitně připravit. Většinou (především v uličních stromořadích) je třeba provést v místě výsadby výměnu zhutněné a často i kontaminované zeminy. K dispozici je i možnost využití strukturního substrátu odolávajícího zhutnění, který umožní růst kořenů i pod dlážděným chodníkem či parkovacím pásem. Zanedbání kvalitní přípravy stanoviště pro výsadbu jsou ve velké většině případů v průběhu několika následujících let zdrojem rozsáhlých problémů, vyžadujících nákladná řešení.
Třetím krokem je kontrola inženýrských sítí. Pod zemí se ve městech skrývá celá řada různých typů vedení a rozvodů, které mají své požadavky na ochranná pásma dané legislativou a technickými normami. Jedná se pravděpodobně o nejvýznamnější limitující faktor výsadeb v městském prostředí.
Kontrolu, zda plánované výsadby neleží v blízkosti některého z vedení, je povinen provádět každý projektant. Opomenutí je trestáno buď nepříjemnou pokutou (v případě přerušení vedení v průběhu hloubení výsadbové jámy) nebo neméně nepříjemnou nutností přesazovat či kácet stromy omylem vysazené na nevhodné místo.
V opodstatněných případech lze zvážit využití tzv. protikořenových bariér. Jedná se o speciální fólie či desky, dlouhodobě aktivně zabraňující prorůstání kořenů zvoleným směrem. Instalace je možná samozřejmě pouze jednostranně, ale po dohodě se správci sítě je následně možná výsadba i do míst, kde by za standardních podmínek strom existovat nemohl. Tyto bariéry je možné instalovat i podél obrubníků či ve směru k jiné překážce.
Více informací naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 12/2010.
Text a foto Ing. Jaroslav Kolařík, Ph.D., Ing. Andrea Szórádová, Safe Trees, s. r. o., Rosice
