Prodlužovací růst letorostů ovocných dřevin je ovlivňován a regulován růstovými látkami, stimulátory růstu, auxiny. Nejdůležitějším auxinem je kyselina beta-indolyoctová (IAA) tvořící se od samého počátku jarního rašení ve vrcholových meristémech a mladých listech. Od místa syntézy se IAA polárně (od vrcholu k bázi) transportuje v letorostu lýkem a parenchymatickými pletivy.
Fyziologicky optimální koncentrace růstových látek ve vrcholovém meristému má rozhodující vliv na prodlužovací růst nových letorostů. Intenzitu růstu letorostů však ovlivňují i další faktory, především hladina plastických látek, které jsou produktem fotosyntetické asimilace. Intenzita fotosyntézy souvisí se světelnými a teplotními podmínkami působícími na rostlinu, s výživou a dalšími vnitřními i vnějšími faktory. Protože se jedná o ovocné dřeviny, je třeba zohledňovat konkrétní podnož v kombinaci s konkrétní naštěpovanou odrůdou jako další velmi důležitý faktor ovlivňující vegetativní růst i další procesy v rostlině.
Prorůstání oček a tvorba výhonů
Proud IAA z apikální k bazální části výhonů se kvantitativně mění. IAA je postupně inaktivována a její fyziologický vliv se snižuje. Na koncentraci IAA v rostoucím letorostu je závislá inhibice, resp. stimulace prorůstání oček z paždí listových řapíků a tvorba tzv. předčasných výhonů. Předčasné výhony zpravidla nevznikají v apikální části letorostů, tj. v sektoru intenzivní syntézy a inhibiční koncentrace IAA. Nejsilnější inhibice je zpravidla v časovém intervalu od fenofáze rašení do konce první vlny silného růstu letorostů, což v našich podmínkách připadá na druhou polovinu června. Potom nastupuje vlna tvorby předčasných výhonů v sektoru letorostu, ve kterém je koncentrace růstových stimulátorů snížena na hodnotu umožňující prorůstání oček. To je skutečnost týkající se především mladých rostlin téměř všech druhů a odrůd náležejících k rodům Armeniaca, Prunus a Persica.
Nejsilnější samovolná tvorba předčasných výhonů na očkovancích ve školce a na bujných letorostech stromů ve výsadbě na trvalém stanovišti je charakteristická téměř pro všechny broskvoňové odrůdy. Tento jev je na broskvoních v našich klimatických podmínkách podstatně intenzivnější než v jižních oblastech s vyšším světelným požitkem. Podobně je tomu u révy vinné, která zde tvoří dlouhé letorosty, dlouhá internodia a velký počet zálístků.
Tvorbu předčasných výhonů s cílem např. založení korunky ve školce nebo rozvětvení bujných letorostů na meruňkách lze posílit odstraněním apikální části letorostu (tzv. červnový nebo Šittův řez). Předpokladem pro uspokojivé větvení je dostatek vláhy a živin v půdě. Odstraněním apikální části letorostů se v podstatě likviduje zdroj retardujících auxinů a zvyšuje se proud plastických látek do nejvýše postavených oček zakráceného letorostu. Podobný efekt se v ovocné školce docílí odstraňováním listů z vrcholků letorostů u jabloní (knip).
Letorosty na jednoletých výhonech
Poněkud složitější situace je při obrůstání jednoletých výhonů novými letorosty. Pupeny na jednoletém dřevě byly založeny v průběhu minulé vegetace v úžlabí listů. Jejich prorůstání umožňují bohatě vyvinuté meristémy v pupenech v apikální části a méně vyvinuté meristémové hrbolky v pupenech v bazální části jednoletých výhonů. Této skutečnosti také odpovídá intenzita tvorby auxinů, schopnost prorůstání pupenů, síla a doba dlouživého růstu nových letorostů. Některé pupeny zcela meristémová pletiva postrádají a nejsou schopny prorůstat.
Přítomnost a velikost meristémového vrcholu v pupenu souvisí s růstem a vývojem výhonu v roce předcházejícím. Proto je zcela běžné, že nejen vrcholové, ale i některé níže založené pupeny jsou svojí vnitřní stavbou předurčeny pro silný vegetativní růst po celou vegetaci, jiné pro krátkodobý růst, některé pro vytvoření krátkých trnů s květními pupeny.
Vnějšími zásahy, v praktickém ovocnářství zejména řezem, lze významně tuto celistvost rostliny narušit, a to jak s kladnými tak i zápornými výsledky. Neodborný a z hlediska fyziologie rostliny nedomyšlený řez se velmi těžko napravuje. Proto by neměl být výchovný řez motivován pouze mechanickými představami o stavbě koruny, nýbrž by měl vycházet ze znalostí toho, jak je za určitých situací rostlina schopna na umělé zásahy reagovat.
Na doprovodných obrázcích a grafech jsou zachyceny nejpozoruhodnější varianty reakce mladých stromů peckovin na různé termíny řezu ve školce i ve výsadbě. Toto experimentování vycházelo z obecně platných představ o vhodných pěstitelských tvarech peckovin v současném intenzivním ovocnářství. První možností je dutá koruna se třemi až čtyřmi kosterními větvemi, které jsou na prodlouženém kmenu nasazeny v tupém úhlu v odstupu deseti centimetrů. Druhou možností je vřetenovitý tvar koruny, jehož kostru tvoří středová kolmá osa se spirálovitě zapěstovanými a tupý úhel svírajícími polokosterními větvemi. Jejich vzájemná vzdálenost na svislé ose je 20 až 40 cm. Základy koruny se zapěstují již ve školce, kostra a plodonosný obrost se z těchto základů dopěstuje na trvalém stanovišti.
Pozdní jarní řez
Na obrázcích č. 1 až 4 jsou zachyceny modifikace základů korun na meruňkách (odrůda 'Goldrich', podnož myrobalán semenáč), které se mohou vyskytnout v ovocné školce.
Na obr. 1 je jednoletý šlechtěnec se samovolně prorostlými předčasnými výhony svírajícími s kolmou osou příznivý úhel. Frekvence předčasných výhonů na jednoletých šlechtěncích meruněk i švestek je proměnlivá, pro založení korun více či méně dostatečná. U broskvoní je většinou frekvence i úhel odklonu předčasných výhonů zcela dostatečný (obr. č. 5).
Na obr. 2 je příklad korunky zapěstované ve školce sesazením jednoletého očkovance před rašením. Tato alternativa je ve srovnání s ostatními nejméně vhodná. Nové výhony jsou silné, dlouhé a vyrůstají v nejvyšším místě zakrácené osy pod ostrým úhlem.
Na obr. 3 a 4 bylo větvení jednoleté osy podpořeno pozdním jarním řezem. Přesněji lze tento termín specifikovat diferenciací intenzity růstu letorostů. Jedná se o situaci, kdy potenciální trny a plodonoše zastavují růst, zatímco ostatní letorosty mají stále aktivní vrchol a nejeví znaky ukončování růstu. Kalendářně se přibližně jedná o první dekádu května. Po sesazení jednoletého výhonu s potenciálně nejbujnějšími vrcholovými letorosty se posílí jednak aktivita meristémových pletiv na vrcholcích ponechaných letorostů a současně jejich zásobení plastickými látkami. V tomto termínu řezu (první dekáda května) je délka všech výhonů stejná, činí přibližně 5 až 10 cm a jejich nasazení na jednoletém výhonu, z něhož vyrůstají, je téměř 90 stupňů, což je pro založení kosterních větví dutých korun i vřeten žádoucí. Poněkud delší a v ostrém úhlu nasazené jsou nejvýše postavené výhony.
Frekvence a délka jednoletých výhonů na těchto variantách řezu meruněk ve školce je znázorněna na grafech č.1 až 4.
Jarní sesazení kosterních větví
Efekt pozdního jarního řezu se docílí i při sesazování kosterních větví duté koruny, v opodstatněných případech i při sesazování bočních ramen a terminálů na vřetenech meruněk a slivoní ve 2. a 3. roce ve výsadbě. Tímto zásahem se výrazně posílí růst polokosterních větví v nižších částech kosterních větví. Na obr. č. 6 je dvouletá dutá koruna meruňky odrůdy 'Lejuna' po jarním sesazení kosterních větví a na obr. č. 7 odrůda 'Goldrich' po pozdním jarním sesazení kosterních větví. Na obr. č. 8 je tříleté vřeteno odrůdy 'Goldrich'.
Na starších stromech se efekt pozdního jarního řezu oslabuje. Na správně založených korunách se silnými polokosterními větvemi ve skutečnosti již není nutný. Vitalita a funkčnost polokostreních větví s plodonosným obrostem v období plné plodnosti se udržuje úpravou světelného režimu v koruně, regulací plodnosti a celkově optimální agrotechnikou.
Specifika řezu broskvoní
Broskvoně neřezané a jinými zásahy neovlivňované mají keřovitý charakter růstu. V minulosti bylo odstraňováním středové osy a hlubokým jarním řezem kosterních větví vynucováno jejich větvení a výsledným tvarem byla kotlovitá koruna. Tento systém měl opodstatnění v počátcích pěstování broskvoní na našem území, tj. téměř před padesáti lety, kdy nebylo myslitelné zakládat sady na kvalitních stanovištích, ale pouze na umělých terasách a vůbec na půdách nevhodných pro běžnou polní výrobu.
V současných intenzivních broskvoňových sadech na kvalitních, zavlažovaných a dobře živených stanovištích se praktikuje dlouhý řez na dutých korunách, u špičkových pěstitelů na vřetenovitých tvarech. Princip výchovného řezu je postaven na zásadě výběru vhodně postavených kosterních i polokosterních větví a jejich nezakracování. Vrcholové pupeny a letorosty svojí apikální dominancí a produkcí růstových látek na odrůdách 'Redhaven', 'Fairhaven', 'Cresthaven' aj. naprosto přirozeně a příznivě ovlivňují větvení i dlouživý růst níže postavených letorostů.
Pokud je nutné podpořit větvení a vhodný úhel odklonu polokosterních větví, pak je správné přistoupit k sesazení kosterních větví nikoliv při základním jarním řezu na začátku rašení, nýbrž opět až po vyrašení vegetativních pupenů. Zpravidla je toto sesazení nutné na odrůdách s kolmým růstem kosterních větví a nízkou schopností větvení, což je v našich méně příznivých světelných podmínkách přirozené např. u odrůd 'Rich Lady' a 'Symfonie'.
Termín pro sesazení korun
V souvislosti s výše uvedenými doporučeními stojí za zmínku poznámka k uniformnímu mechanizovanému řezu, který se v našich sadech provádí především na peckovinách. Tento zásah by neměl pouze mechanicky splňovat potřebu úpravy výšky eventuelně šířky pásů dutých korun a vřeten.
Sesazení vrcholů kosterních větví přibližně začátkem června významně posílí vegetativní růst ve spodních partiích koruny, zatímco po jarním i po posklizňovém termínu se zbytečně provokuje vegetativní růst v apikálním sektoru koruny. Efekt červnového uniformního řezu spočívá v dočasné likvidaci bujně rostoucích letorostů v apikální části koruny a v dočasném posílení toku živin do níže položených nezakrácených letorostů. Červnovým uniformním řezem lze tedy nejen regulovat rozměry pásů korun, ale i vegetativním růst ve spodních partiích korun.
Termín řezu a hojení ran
Pozdní jarní řez ve školce i v období výchovného řezu korun na trvalém stanovišti i červnový uniformní mechanizovaný má kromě uvedených fyziologických výhod ještě jednu důležitou přednost. Tou je rychlé a dokonalé hojení řezných ran a významné snížení rizika vzniku pro peckoviny nebezpečné klejotokové rakoviny dřeva a kůry.
