Vlnovníkovci škodící na ořešáku

Ořešák vlašský (Juglans regia) je v zahradách spíše jednotlivě vysazovaným, ale často pěstovaným druhem. Svým mohutným a silným kmenem a rozložitou korunou patří k významným dominantním dřevinám. V minulosti byly ořešáky běžně vysazovány podél silnic, hojné bývají i na nádvořích či v městských zahradách uzavřených bloky domů, kde prosperují využíváním chráněné lokality. Při pozornějším prohlížení listů nelze přehlédnout některé růstové abnormality vyvolané ve většině případů přítomností velmi drobných roztočů ze skupiny vlnovníkovců.

Velké, lichozpeřené listy ořešáků složené z pěti až sedmi celokrajných lístků jsou velmi nápadné a v letních měsících vytvářejí účinné a zpravidla i žádané zastínění. Na listech ořešáku lze často pozorovat dva odlišně vypadající typy růstových novotvarů způsobených vlnovníkovci. Na některých stromech se mohou vyskytovat současně oba typy poškození, jindy lze pozorovat jen jeden či druhý typ poškození.
Popis a vývojový cyklus
Vlnovníkovci jsou velmi specifickou skupinou fytofágních roztočů. Velikost těla různých druhů vlnovníkovců se u dospělých jedinců pohybuje nejčastěji mezi 80 – 500 μm. Jejich tělíčko je protáhlé, červovité a směrem k zadnímu konci se zpravidla zužuje. Všechna aktivně pohybující se stadia mají v přední části těla pouze dva páry obdobně utvářených nohou, které jsou zkrácené a směřují dopředu. Tenká kutikula pokrývající tělo je na většině povrchu rozličně jemně rýhovaná a zřasená. Vývojový cyklus těchto roztočů obvykle zahrnuje stadium vajíčka, larvy, nymfy a dospělce. V oblastech mírného pásu přezimují zpravidla samice. V případě druhů žijících na dřevinách bývají častým místem využívaným k překonání zimního období různé škvíry a prostory mezi šupinami pupenů.
Dva typy poškození
Na ořešáku se u nás často vyskytují dva druhy vlnovníkovců. Jedním z nich je vlnovník ořešákový (Aceria erineus), který iniciuje tvorbu nápadných puchýřovitých útvarů na svrchní straně listových čepelí o velikosti běžně kolem šesti až sedmi milimetrů. V poškozeném místě se čepel listu mezi rovnoběžně probíhajícími vedlejšími žilkami vydouvá na lícní stranu. Vyduté pletivo zůstává zpočátku zelené, postupně se ale začíná ostrůvkovitě zbarvovat červenohnědě. Na rubové straně listu v místě vydutí pletiva lze pozorovat světlé, šedobělavé erineum připomínající plsť. Je tvořeno abnormálně rostlými trichomy vytvářejícími hustou vláknitou spleť, v níž žijí vlnovníci. Tělíčka roztočů ale není snadné nalézt pro jejich mikroskopickou velikost a splývavé zbarvení ani při prohlížení silně zvětšující lupou nebo stereoskopickým mikroskopem. Při nízkém napadení se vyskytují tyto puchýře na listech jednotlivě, ale při vyšší hustotě populace roztoče se jednotlivé puchýře spojují a celé listy se výrazně deformují. Listy rostou nepravidelně a čepele bývají značně pokroucené a bublinovité. Vlnovník ořešákový svým výskytem kopíruje oblasti, kde se ořešáky pěstují. Jeho výskyt je znám z Evropy, Asie, Severní a Jižní Ameriky, Austrálie a Nového Zélandu. U nás je běžně se vyskytujícím druhem roztoče.
Původcem odlišně vypadajícího poškození listů, které se projevuje vznikem drobných, puchýřovitých hálek na obou stranách listové čepele, je druh Aceria tristriatus. Pletivo tvořící hálky je zpočátku světle zelené, později žloutne, červená a nakonec hnědne. Hálky mají drobný miniaturní otvůrek. Bývají lokalizovány zejména podél hlavní žilky, ale běžně se objevují i podél výraznějších vedlejších žilek. Při silném napadení se hálky tvoří v těsné blízkosti a jak rostou, překrývají se a často přerůstá jedna přes druhou a nakonec vznikají útvary o velikosti až několika milimetrů. Silně napadené listy jsou zkadeřené a mohou předčasně opadávat. Roztoči žijí uvnitř hálek a k osidlování upřednostňují mladé listy. Aceria tristriatus je rozšířený v Evropě a Asii a je běžným druhem i u nás.
Zasahovat není třeba
Znetvoření a deformace listů vyvolávaná oběma druhy roztočů jsou nápadná, ale ve většině případů se jedná pouze o vizuální poškození listů. Pro vzrostlé stromy napadení těmito druhy roztočů nepředstavuje riziko. U mladých stromků ve školkách či po výsadbě velmi silné napadení někdy působí nepříznivě na jejich vitalitu v důsledku snížené schopnosti asimilovat. V nezbytných případech je možné u takto napadených stromků provést cílený ochranný zásah pomocí akaricidně působících přípravků nejlépe na jaře v době rašení pupenů a těsně po vyrašení. Zpravidla ale není nutné proti uvedeným vlnovníkovcům vůbec zasahovat, neboť jejich populace jsou tlumeny přirozeně a běžně se vyskytujícími predátory s dostatečnými regulačními schopnostmi.