Vlnovníci a hálčivci patří k mikroskopicky drobným roztočům s délkou těla dosahující přibližně dvou desetin milimetru. Jejich vnější uspořádání těla je zřetelně vymezuje od většiny ostatních druhů roztočů. Mají protáhlé, červovité tělo, v jehož přední části se nalézají pouze dva páry zkrácených, dopředu směřujících nohou, které umožňují relativně pomalý pohyb po rostlinách.
Aktivní způsob pohybu pomocí nohou tito roztoči využívají spíše jen na kratší vzdálenosti v rámci jimi osídlené rostliny. K překonávání větších vzdáleností využívají forézii, jev, při kterém se roztoči aktivně zachytávají tělíček jiných živočichů, např. okřídleného hmyzu, který vyhledává kvetoucí rostliny a svým aktivním letem zajistí přesun roztočů na větší vzdálenosti.
Přirozené šíření roztočů
Kromě forézie se tito roztoči často šíří prostřednictvím vzdušných proudů. Díky nízké hmotnosti a mikroskopické velikosti těla jsou trvalou součástí tzv. aeroplanktonu. Proudy vzduchu je mohou unášet na velké vzdálenosti a spolu s forézií patří tento způsob k hlavnímu způsobu jejich přirozeného šíření. Významnou měrou přispívá k překonávání větších vzdáleností také člověk a jeho aktivity, zejména pak ty, které jsou spojeny s distribucí rostlinného materiálu, kterým jsou roztoči často nevědomě šířeni v rámci kontinentu a běžně i mezi jednotlivými kontinenty. Zavlékání nepůvodních živočišných druhů do nových geografických oblastí je značně rizikové a nezřídka bývá spojeno s nekontrolovatelným množením nechtěně introdukovaného druhu. V případě nově zavlečených herbivorů může následně docházet k poškozování rostlin, které jsou v dané oblasti cíleně pěstovány pro různé účely a využití.
Symptomy výskytu
Vlnovníci a hálčivci jako výluční fytofágové jsou rizikovou skupinou potenciálních i stávajících škůdců pro mnohé plodiny či okrasné rostliny, protože kvůli malé velikosti snadno uniknou pozornosti v počátečních fázích napadení a až příznaky poškození na rostlinách indikují možný problém spojený s jejich výskytem. Přítomnost mnohých roztočů této skupiny na rostlinách se často projevuje druhově specifickými, vizuálně snadno pozorovatelnými poškozeními, která jsou důsledkem sání roztočů na různých rostlinných pletivech. K častým příznakům napadení rostlin těmito roztoči patří rozmanité růstové novotvary (tzv. hálky) a deformace pletiv. Nejnápadnější jsou především tvarově a barevně odlišné hálky na listech a tzv. pupenové hálky, které vznikají v jarním období během rašení pupenů, kdy se tento proces v rané fázi zastaví a zvětšené pupeny začnou pozvolna zasychat. Jiným příkladem poškození rostlinných pletiv je zmnožení počtu a zvětšení velikosti trichomů, detekovatelné nejčastěji na spodní straně listů rostlin. Dílčí poškození bývá omezeno na relativně malou plochu listové čepele a v některých případech je spojeno s vydutím ohraničené plochy listu na lícní stranu a někdy i změnou barvy poškozených pletiv. Pro tento typ poškození rostlinných pletiv se používá termín plstnatost (erineum), která v mnoha případech bývá méně zkušenými pěstiteli zaměňována s hyfami houbových patogenů. Jiné druhy těchto roztočů žádné specifické poškození na rostlinách nevyvolávají, přestože je dlouhodobě obývají. U některých druhů vlnovníků a hálčivců je prokázáno, že přenášejí původce závažných onemocnění rostlin. Průběh těchto chorob může mít nezřídka závažnější dopady na zdravotní stav rostlin než vlastní přítomnost jejich vektorů.*
Text a foto Jan Kabíček, FAPPZ, ČZU v Praze
Práce byla realizována v rámci specifického výzkumu S grant MŠMT ČR.
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 11/2013
