Cibule kuchyňská je ceněna především pro schopnost dlouhodobého skladování. Tato vlastnost a i celkový výnos cibulí jsou ovlivňovány řadou nejrůznějších faktorů, mezi něž patří i termín sklizně.
Je logické, že čím je pozdější termín sklizně, tím je i vyšší výnos, ale současně s tím se zvyšuje i riziko rašení v průběhu skladování a snižuje se kvalita suchých obalových suknic. Jednotliví odborníci často doporučují za nejvhodnější někdy i poměrně značně odlišné termíny sklizně. Někteří např. doporučuje sklizeň v době, kdy u 50 až 100 % rostlin se listy v krčcích zalomí a polehnou, jiní zase již v době, kdy 80 % a více rostlin má změklé krčky. Někteří odborníci tvrdí, že výnos cibulí se zvyšuje až do doby třech týdnů před tím než polehne nať u 50 % rostlin, jiný zase do doby dvou až čtyř týdnů před polehnutím natě u 80 % rostlin. Další pak tvrdí, že od doby, kdy nať polehne u 80 až 100 % rostlin, již ke zvyšování výnosu nedochází a oproti fázi kdy polehly listy u 20 až 50 % rostlin se výnos zvýší o 15 %. Čím později se cibule sklízejí, tím mají tmavší suché obalové suknice, které více praskají. K tomuto poškozování dochází především u větších cibulí. Na základě výsledků čtyřletých pokusů na několika lokalitách v jižním Finsku bylo zjištěno, že největší výnosy a nejmenší ztráty vlivem následného dosušení cibulí jsou od fáze úplného polehnutí natě. Výnosy při sklizních před tímto termínem byly nižší o 0 až 45 %, podle toho jak včasně byla sklizeň provedena. První sklizně byly prováděny přibližně měsíc před úplným polehnutím natě. Nevýhodou však je, že od termínu úplného polehnutí natě již dochází ke kontinuálnímu růstu cibulí, tzn. že začínají růst nové kořeny a rostliny plynule přecházejí do další vegetace.
