Rtuť je jedním z cizorodých prvků majících už v nepatrném množství negativní vliv na rostliny, zvířata i člověka. Zdrojem zvýšeného obsahu rtuti v životním prostředí mohou být čistírenské kaly, fungicidy, imise způsobené spalováním uhlí a odpady, které vznikají při získávání kovů z rud nebo při elektrochemických výrobách.
V půdách je běžný obsah rtuti 0,02 – 0,2 mg.kg-1. Vyskytuje se zde ve třech formách. Těmi jsou dvojmocný kationt Hg2+, elementární rtuť a metylrtuť. Kationt Hg2+ se snadno váže na půdní organickou hmotu. Mikrobiálními pochody může docházet k redukci Hg2+ na elementární rtuť, která se vyznačuje vysokou těkavostí. Proces metylace nebyl zatím zcela přesně objasněn, ale i zde převládá názor, že hlavní roli hrají mikrobielní procesy. Metylrtuť je ze všech forem rtuti v půdách nejpohyblivější a živými organismy je nejsnáze přijímána.
Průměrný obsah rtuti u rostlin se pohybuje v rozmezí 0,005 – 0,2 mg.kg-1 sušiny. U rostlin pěstovaných na kontaminovaných půdách se může obsah podstatně zvyšovat. Vysokou schopností kumulovat rtuť se vyznačuje kořenová zelenina. Pohyblivost rtuti v rostlinách je velmi malá. Toxicita se u rostlin projevuje výskytem chloróz a omezením růstu kořenového systému. Dochází ke snižování obsahu chlorofylu a poruchám v uspořádání membránových struktur buněk.
Cílem pokusu bylo sledovat výnosové parametry u velmi rané odrůdy brambor Impaly v nádobovém pokusu v závislosti na stupňovaných dávkách rtuti a rozdílném pH půdy. Pokus byl prováděn v plastových vegetačních nádobách. Do každé nádoby bylo navažováno 10 kg zeminy. Do pokusu byly zařazeny varianty podle následujícího schématu:
Číslo varianty Podmínky
1 kontrola + pH = 5,9
2 kontrola + pH = 6,8
3 kontrola + pH = 7,5
4 0,8 mg Hg.kg-1 + pH = 5,9
5 0,8 mg Hg.kg-1 + pH = 6,8
6 0,8 mg Hg.kg-1 + pH = 7,5
7 3,2 mg Hg.kg-1 + pH = 5,9
8 3,2 mg Hg.kg-1 + pH = 6,8
9 3,2 mg Hg.kg-1 + pH= 7,5
Hladiny kontaminace vycházely z limitních obsahů rizikových prvků v půdách (vyhláška 13/1994 Sb.). Každá varianta byla 4x opakována.
K úpravě obsahu Hg v půdě byl použit HgO, který byl rozpuštěn v minimálním množství HNO3. Úprava pH byla provedena na podzim aplikací CaCO3. Sklizeň hlíz proběhla v 90 dnech vegetace, kdy byly brambory ve fázi konzumní zralosti. Výsledky byly zpracovány statisticky metodou analýzy variance. Pro vyhodnocení průkaznosti rozdílů byl použit Tukayův test při 99 % hladině významnosti.
V pokusu nebyl počet hlíz a jejich hmotnost stoupajícím obsahem rtuti v půdě ani měnícím se pH půdy u většiny variant statisticky významně ovlivněn. Průměrný počet hlíz se pohyboval okolo 11 ks na nádobu. Výrazné snížení výnosových parametrů bylo patrné jen u varianty s nejvyšším obsahem rtuti v půdě,a to 3,2 mg.kg-1 a při zásaditém pH půdy. Průměrný počet hlíz zde klesnul oproti kontrolní variantě s alkalickým pH o 41,7 % a hmotnost hlíz poklesla v porovnání s kontrolou o 43,5 %. Na základě získaných výsledků můžeme konstatovat, že malé snížení v počtu hlíz bylo znatelné také u všech variant sázených do kyselé půdy. Rozdíly sledujeme zejména porovnáme-li je s počtem hlíz vypěstovaných v půdě neutrální. Tyto rozdíly jsou však velice malé, v průměru se jedná o snížení o 1 – 2 hlízy. Zatímco počet hlíz se u variant s kyselou půdní reakcí oproti půdě neutrální snižoval, zvyšovala se jejich hmotnost. Například porovnáme-li první a druhou variantu ( tzn. obě kontrolní, avšak s rozdílným pH ), zjistíme, že v kyselé půdě vyrostlo v průměru 11 hlíz na rostlinu a v půdě neutrální bylo hlíz u jedné rostliny v průměru 13. Srovnáme-li však u těchto variant hmotnost hlíz, dojdeme k závěru, že vypěstovaných 11 ks hlíz vážilo o 83,75 g více než 13 ks ve druhé variantě. Podobné rozdíly jsou viditelné i u ostatních variant s kyselou a neutrální půdní reakcí. U varianty sedmé a osmé se počet hlíz snížil sice pouze o jeden kus, ale hmotnost všech hlíz narostla o 72,5g.
Průměrný počet hlíz a jejich hmotnost v nádobovém pokusu
Číslo variantPočet hlíz Hmotnost hlíz (g)
1 11 262,50
2 13 178,75
3 15 230,00
4 10 268,75
5 12 251,25
6 12 280,00
7 11 295,00
8 12 222,50
9 9 130,00
