Cílem této práce bylo zhodnotit vliv amonných iontů z kejdového digestátu na klíčení semen přímo setých kořenových zelenin – ředkvička, mrkev a petržel kořenová. Osivo bylo klíčeno v písku (200g), který byl navlhčen roztokem vody a digestátu v šesti koncentracích od 0 % (kontrola) do 1,5 % (hmotnostně).
Aplikace kejdového digestátu ovlivňuje energii klíčení, klíčivost a počet anomálních klíčenců. Nižší koncentrace digestátu (0,15 %) neměla vliv na snížení klíčivosti. Vyšší množství digestátu naopak celkovou klíčivost snižovalo, tak jak narůstal vyšší počet anomálních klíčenců, u kterých jejich poškození nedává jistotu, že se vyvinou v plnohodnotné rostliny.
Hnojení je nedílnou součástí pěstitelských technologií a zároveň jedním z nejvýznamnějších intenzifikačních faktorů. Podle Malého a kol. (1998) má právě zelenina v porovnání s ostatními zemědělskými plodinami relativně vysoké nároky na živiny.
Digestát prasečí kejdy je finálním produktem anaerobní digesce kejdy v bioplynových stanicích. S nárůstem počtu bioplynových stanic narůstá i množství využitelného digestátu, který je potenciálním dusíkatým hnojivem s podobnými možnostmi využití, jako má neupravená kejda.
Na rozdíl od neupravené kejdy je digestát stabilnější, s větším podílem NH4+/N. Převážně amonná forma dusíku je v půdě převáděna, podobně jako u neupravené kejdy na dusičnanový anion NO3-, který je pak využíván rostlinami. Působení digestátu v půdě uvádí např. Bertora a kol. (2008). Vyšší koncentrace amonných iontů může mít za následek toxické působení na vzcházející semena zelenin. Semena mohou být vystavena tomuto působení při setí, které následuje příliš brzy po aplikaci digestátu.
Amonné ionty mohou ale ovlivňovat klíčivost také pozitivně. Klíčení je stimulováno koncentrací vyšší než přibližně 50 mM – běžně přítomnou v půdě. Efektivní koncentrace pro semena je od 0,1 do asi 10 mol/g semene (Bewley a Black, 1994).
V práci byl sledován vliv digestátu na klíčivost semen kořenových zelenin (ředkvičky, mrkve a petržele) pěstovaných z přímého výsevu. Také bylo hodnoceno možné toxické působení amonných iontů po aplikaci digestátu.
Materiál a metody
Pro výzkum bylo použito komerční osivo kategorie S tří druhů kořenových zelenin vysévaných přímo do půdy (ředkvička, mrkev, petržel), od každého druhu dvě partie různých odrůd. Semena byla klíčena v plastových boxech v křemenném písku o zrnitosti 0,1 – 0,5 mm, který byl navlhčen čistou vodou (kontrola), anebo roztokem digestátu s vodou o různých koncentracích od 0,15 % do 1,5 % (hmotnostně). Přehled odrůd a hodnocených variant experimentu uvádí tabulka 1.
Testy laboratorní klíčivosti byly založeny podle metodiky ISTA.
Klíčivost (KL) byla zjišťována jako fyziologická při 20 ºC ve čtyřech opakováních po 100 semenech. Za vyklíčené byla považována semena s minimálně 3 mm dlouhým kořínkem. Klíčivost byla počítána denně po 24 hodinách.
Energie klíčení (EK) byla vypočtena jako kumulativní klíčivost za čtyři (ředkvička), šest (mrkev) a sedm (petržel) dní u jednotlivých plodin, celková klíčivost byla vypočtena jako celková suma denních klíčivostí na konci testu.
Současně byl hodnocen procentický podíl anomálních klíčenců (ANOM).
Data byla zpracována pomocí analýzy rozptylu s pomocí balíku statistických programů SAS, verze 9.1., (SAS Institute, Inc. Cary, NC, USA). Byla provedena analýza rozptylu (ANOVA), metoda GLM. Porovnání rozdílů mezi průměry bylo provedeno metodou HSD (Tukey).
Výsledky a diskuse
Ve výsledcích jsou patrné průkazné rozdíly mezi jednotlivými variantami pokusu ovlivněných různou dávkou digestátu.
U ředkvičky (graf 1 a tab. 2) došlo po aplikaci digestátu k průkaznému snížení celkové klíčivosti i energie klíčení v průměru odrůd v porovnání s neupravenou kontrolou. Současně byl zaznamenán nárůst počtu anomálních klíčenců.
U mrkve byl zjištěn po aplikaci digestátu také pokles celkové klíčivosti, narůstající podobně jako u ředkvičky s rostoucím množstvím digestátu v substrátu. Energie klíčení měla s rostoucí koncentrací digestátu klesající trend. Pokles celkové klíčivosti odpovídá nárůstu anomálních klíčenců u jednotlivých variant.
U osiva petržele byly rozdíly v celkové klíčivosti vzhledem ke kontrole také větší u variant s vyšším množstvím digestátu v substrátu. Byl zaznamenán průkazný pokles klíčivosti u koncentrací 0,25 % a vyšších.
Předseťová aplikace kejdy a kejdového digestátu jako hnojiva před setím může být výhodná. Už v roce 1600 Oliver de Serres (cit. Taylor a kol, 1998) uvádí předpis na namáčení semen pšenice, ječmene a žita ve výluhu z hnoje pro získání výnosnějšího osiva.
Více informací naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č. 8/2010.
Text Ing. Kateřina Pazderů, Ph. D.
Foto archiv redakce
