Čas ubíhá rychle a těm lidem, kteří jsou mimořádně činní, snad ubíhá ještě rychleji. Mezi ty neúnavné, stále něco tvořící pro radost jiným, patří paní Vlasta Luňáčková z Ostravy, která letos oslavila své jubilejní osmdesáté narozeniny.
Paní Luňáčková je mezi zahradnickou veřejností známa jako obětavá a skromná žena, která celý svůj život věnovala zahradnickému oboru.
Při našem osobním blahopřání jsme jí požádali zda-li by nám dala nahlédnout do svého soukromí, které si jinak pečlivě střeží. Její život je tak bohatý a pestrý, že by vydal na velkou knihu, avšak v tuto chvíli alespoň jen pár řádků.
Vlasta Luňáčková se narodila 7. ledna 1929 v Hlubočci na Opavsku, jako nestarší dítě v rodině Pracných. Její dědeček, na kterého velmi ráda vzpomíná, byl zaměstnán u knížete Blüchera z Wahlstadtu v nedaleké Raduni jako hajný.
Byl to právě on, s kterým trávila v dětství hodně času a kdo ji naučil rozumět všemu krásnému co nás obklopuje. Při něm si již v dětství vypěstovala krásný vztah k přírodě, který po celý další život rozvíjí.
Základní školu ukončila Vlastička v roce 1943. Z důvodu, že se v této době do zahradnického učení děvčata ještě nepřijímala a k dané válečné situaci bylo bezpečnější se vyvarovat vyučení se řemeslu, po kterém následoval odsun na nucené práce do Reichu, se vyučila kuchařkou v restauraci Slezský Dvůr v Opavě.
Jedním z velkých mezníku ve Vlastině životě byl 12. leden v roce 1950, kdy se na jednom z plesů seznámila se svým manželem Aloisem,vyučeným zahradníkem ve školkách Vlk ve Vanovicích a absolventem Vyšší ovocnicko-vinařské školy v Lednici na Moravě. Vzájemné porozumění a zájmy je přivedly nejenom ke společnému rodinnému ale i profesnímu životu.
Činnost v zahradnickém oboru
Vlasta a Alois, již jako manželé, nastoupili do Vanovické školky, která byla v tu dobu už znárodněná a stala se součástí komunálních služeb. Ve Vanovicích pracovali do roku 1953, kdy přijali nabídku zaměstnaní Zahradnické školy v Ostravě-Zábřehu. Pan Alois Luňáček zde nastoupil jako odborný učitel a paní Vlasta zastávala místo vedoucí školního zahradnictví. Přestože oba plnili svoje povinnosti důsledně, bylo nutné si doplnit předepsané vzdělání. Alois Luňáček vystudoval dálkově pedagogickou školu a Vlasta Luňáčková absolvovala Zahradnickou školu v Zábřehu na Moravě.
Manželský pár Luňáčkových v té době po odborné stránce značně Zahradnickou školu v Ostravě zviditelnil. Absolventi školy byli v praxi velice žádaní a škola postupem času získávala celorepublikový věhlas, který si udržela do dnešních dnů.
Od manželů Luňáčkových se žáci mnoho naučili a na oba mnozí vzpomínají celý život jako na zahradníky, jenž dovedli mladé lidi pro zahradnické povolání nadchnout a mnohému naučit.
Vynikající floristka
V roce 1960 se začala psát novodobá historie československého vazačství (pro mladší čtenáře-floristiky) a Vlasta Luňáčková byla opět u toho. Její aranžmá z živých a posléze ze sušených rostlin byla originální. Jak se říká, floristou se nedá naučit, tím se musí člověk narodit a paní Luňáčková je toho příkladem. Kromě samotné výuky vazačství vázala svatební kytice i ve školním zahradnictví, někdy jich bylo až třicet týdně. Mnoho významných ocenění rovněž získala za svá aranžmá nejenom na domácích výstavách Flora Olomouc a Flora Bratislava, ale i na těch mezinárodních např. IGA (Internationale Gartenbau Austellung) Erfurt v Německu. Kromě aranžování květin byla Vlasta Luňáčková také naší průkopnicí v pěstování bonsaí. Její exempláře se již v roce 1964 umístily na výstavě WIG (Wien Internationale Gartenbauausstellung) v Rakousku na druhém místě, hned po bonsaích z Japonska.
Aktivní i v důchodovém věku
Po třiceti smysluplných létech, strávených na Zahradnické škole v Ostravě odešla Vlasta počátkem osmdesátých let do důchodu. Kdo si myslel, že bude odpočívat, tak se mýlil, opak byl pravdou. Život v důchodu prožívá velmi intenzivně. Přednášky pro zahrádkáře a jiné zájemce, vystupování v televizních pořadech o aranžování květin, zejména těch sušených, se počítají na stovky. Na toto téma napsala rovněž knihu Kouzlo suchých květin, která byla v prvním vydání ihned vyprodána a dokonce ani další vydání již nelze sehnat.
Stále se podílí na aranžování všech významných zahradnických výstavách např. v Olomouci, v Lysé nad Labem, kde aranžuje expozice Českého zahrádkářského svazu.atd. Dále se podílí na květinových výzdobách plesů a jiných slavnostních událostí.
Setkání ve Vatikánu
Rok 1999 byl v životě Vlasty Luňáčkové rokem, na který nikdy nezapomene. Diecéze – biskupství ostravsko-opavské, zastoupené mons. Františkem Václavem Lobkowiczem se obrátila na Vlastu Luňáčková s prosbou, zdali by se zhostila dekorace vánočního stromu, který tento rok zabezpečovala pro Vatikánský stolec Česká republika. Důvěru, která jí byla dána, nezklamala. Hlavní dvacet pět metrů vysoký strom umístěný uprostřed nádvoří sv. Petra spolu se sedmimetrovým stromem umístěným v aule Pavla VI a osmnácti menšími stromky, jenž zdobily vatikánskou kurii a přilehlý papežův byt, ozdobila Vlasta dekoracemi ze slámy a lýka zhotovenými manželi Markovi z Bukové, perníčky paní Hanzelková z Libhoště a keramickými ozdobami zhotovenými žáky Základní umělecké školy z Albrechtic.
Velkým zážitkem pro Vlastu Luňáčkovou bylo nejenom pozvání od Svatého otce do soukromé kaple na mši Svatou a přijetí dárku v podobě růžence přímo z jeho rukou, ale především jeho osobní poděkování za dobře odvedenou práci.
Skromnost nadevše
Když nám ke konci naší návštěvy paní Vlasta Luňáčková ukazovala dárek a písemné poděkování od Svatého otce, zahlédli jsme ve velké skříni nespočet diplomů, medailí, zažloutlých fotografií a mnoho výstřižků z tisku, kde se o Vlastě píše, tak jsme pochopili její velikost. Všechna ocenění, na které je jistě hrdá, má zde schované, nevystavené po bytě. Ze skromností jí vlastní je má uschovány jen pro sebe a své nejbližší.
Vážená Vlastičko, jak vám většina Vašich známých říká, členové Svazu školkařku ČR Vám do dalších let přejí mnoho zdraví a stálé potěšení z vaší krásné práce.
