Virus zakrslosti slivoně (Prune dwarf virus – PDV) je jedním z ekonomicky nejzávažnějších virů peckovin – obzvláště broskvoní, třešní, višní a mandlovníku, ale napadá i meruňky, slivoně, trnky a myrobalámy.
Velmi často se vyskytuje ve směsných infekcích s viry mu příbuznými, jako například virem nekrotické kroužkovitosti slivoně (Prunus necrotic ringspot virus – PNRSV), virem mozaiky jabloně (Apple mosaic virus – ApMV), ale i s viry nepříbuznými, jako je virus šarky švestky (Plum pox virus – PPV), virus svinutky třešně (Cherry leafroll virus – CLRV) a virus chlorotické skvrnitosti jabloně (Apple chlorotic leaf spot virus – ACLSV). Při simultánním napadení viru šarky švestky nebo viru nekrotické kroužkovitosti slivoně a PDV může dojít k synergické reakci a zvyšuje se patogenita PPV či PNRSV, což se může stát hostitelskému stromu osudné.
Výskyt PDV
Virus zakrslosti slivoně byl pojmenován svými objeviteli H. E. Thomasem a E. M. Hildebrandem z Marylandského Zemědělského Ústavu (USA) v roce 1936. Přestože výskyt viru je na slivoni mnohem méně běžný než na jiných druzích rodu Prunus, jeho pojmenování se používá dodnes. Nejčastěji se vyskytuje na višních a třešních . Tento virus, ať již samotný nebo v kombinaci s jinými viry, může snížit výnos, dozrávání plodů a růst stromů. Navíc, je kromě vegetativního přenosu, přenášen pylem a semenem, což napomáhá jeho rozšíření. V současnosti je v ČR rozšířen převážně na trnkách, třešni a myrobalámu. Trnky často slouží jako přirozený rezervoár, z nichž mohou být pylem infikovány další druhy rodu Prunus, kvetoucí ve stejném období.
Symptomy infekce
Příznaky se mohou objevit u mladých semenáčků ve školkách stejně jako na plodících stromech. Obvykle se několik let po infekci vůbec neprojeví, občas může být v prvním roce infekce zaznamenáno žloutnutí listů. Později mohou být příznaky po krátkou dobu pozorovány, ale pak opět zmizí, což může vzbudit mylný dojem, že u stromu došlo k „samoozdravení“. Napadené listy jsou zkroucené, žlutozelené, zelené podél hlavních žil. Může docházet k opadávání listů. U napadených stromů se může vyvinout vrbovitý vzhled s růstem dlouhých holých větví. Na třešních (P. cerasus) napadených PDV mají listy normální zabarvení a vigor, ale jsou užší a delší než je obvyklé. Na listech třešní a višní virus obvykle způsobuje léze a nekrotické skvrny (obr. č. 1 a 2), u broskvoní a slivoní je původcem zakrslosti. Symptomy mohou být omezeny jen na část stromu (ve spodních částech listoví, nebo ve skupinách, nebo jen na jedné větvi). U některých odrůd meruněk byla zaznamenána gumovitost kmene. U sladkých třešní nemusí mít ani silnější infekce vliv na výnos, neboť mnoho izolátů není silně virulentní. Na druhou stranu višně bývají k viru zakrslosti slivoně citlivé, dochází i k opadu listů a výnos může být snížen až o 50%. Variabilita symptomů odpovídá současnému konceptu druhu viru jako populaci různých variant. Nepochybně je mnoho variant viru, jejichž fytopatologický význam je zanedbatelný a vliv na zdravotní stav hostitelské rostliny téměř nulový. Nicméně existuje i mnoho příkladů izolátů virů, které byly schopny překonat přirozenou rezistenci rostlin, změnit okruh hostitelů, ovlivnit intenzitu přenosu vektorem, šíření v hostitelské rostlině a další charakteristiky a je tedy vysoce pravděpodobné, že i u viru zakrslosti slivoně takto agresivní izoláty existují.
Ochranou je prevence
Rostlina infikovaná virem se již nedá léčit, neboť látky, které by dokázaly množení viru v rostlině inhibovat či úplně zastavit, jsou téměř vždy i pro rostlinu toxické, a tudíž se nepoužívají. Podstata ochrany tedy tkví pouze v prevenci. Základem ochrany je zdravý výsadbový materiál, čehož se v Evropě dosahuje certifikačními programy. Pro systém certifikace je nutno spolehlivých detekčních metod.
Detekční metody využívané v rostlinné virologii
Existuje několik způsobů detekce virů v pletivech rostlin, každá z nich má své výhody i nevýhody. Ve vyšetřovaném vzorku lze viry prokazovat jako morfologicky typické částice (elektronově mikroskopický průkaz); infekční agens (izolace viru na vhodných objektech); antigeny (průkaz virových antigenů sérologickými technikami pomocí známých antisér); typické chemické substance (průkaz virového genomu, resp. virových nukleových kyselin). Velikost rostlinných virů se pohybuje v desítkách až stovkách nanometrů (1 nm = 10−9, neboli jedna miliardtina metru) – virion PDV má okolo 20 nm v průměru (obr. č. 3). Světelný mikroskop má tedy nedostačující kapacitu, a pokud chceme virus vidět, je nutno použít mikroskop elektronový. Samotné jeho pořízení je velmi nákladné a příprava vzorků pracná a časově náročná, pro rutinní diagnostiku je to tedy metoda nevhodná. Viry taktéž není možné množit na agarových plotnách jako bakterie, protože ke svému životu potřebují buněčný aparát hostitele, nestačí jim dodat pouze živiny. Je ovšem možno virus množit v jeho hostitelském organismu, což je podstatou biologických testů, kdy virus přenášíme (mechanicky, roubováním, očkováním, za pomoci vektorů) na tzv. indikátorové rostliny, obvykle k viru velmi citlivé, a sledujeme, zda se vyvinou očekávané příznaky. I tato metoda je velmi zdlouhavá a její výsledky nelze často považovat za jednoznačně spolehlivé. Z tohoto důvodu jsou v rutinní diagnostice využívány hlavně sérologické a molekulárně biologické metody. Sérologické metody (např. známá ELISA) jsou schopny virus specificky detekovat díky antigenním látkám. Molekulární metody detekují specifickou virovou nukleovou kyselinu (v případě PDV RNA). Nejčastějším způsobem je RT-PCR (reverzní transkripce následovaná polymerázovou řetězovou reakcí), kdy dochází k namnožení a identifikaci nukleové kyseliny viru, specifické jen pro něj.
Kombinace detekčních metod
Ideálním způsobem k detekci virů je kombinace více detekčním metod založených na rozdílných principech. Dle doporučení EPPO (European and Mediterranean Plant Protection Organization) je pro spolehlivé určení přítomnosti viru v pletivech nutno používat minimálně dvou nezávislých metod detekce. Molekulární metody tak nabízí praktickou alternativu sérologickým metodám nebo biologickým testům, díky své vysoké specifičnosti, detekčním limitům a rychlosti provedení. Spolehlivost molekulárních metod je často závislá na genetické diversitě daného viru. Znalost sekvence je tak pro navrhování spolehlivých metod detekce klíčová. U detekce virů v pletivech ovocných stromů situaci ztěžuje i mnoho dalších faktorů. Virus není ve stromech všudypřítomný, je distribuován nerovnoměrně, jeho koncentraci ovlivňují klimatické podmínky a roční období. Izolace čisté nukleové kyseliny bez příměsi PCR inhibitorů je složitá, neboť v pletivech stromů jsou ve vysoké míře obsaženy polysacharidy a látky polyfenolického charakteru, které mohou během zpracování vzorku oxidovat a nevratně reagovat s proteiny a nukleovými kyselinami. Tyto složky negativně ovlivňují výtěžek izolace. Spolehlivost detekce je tedy ovlivněna mnoha faktory, a proto je třeba specializovaných pracovišť, v nichž je možno fundovaně diagnostiku provádět na profesionální úrovni. Seznam servisních autorizovaných diagnostických laboratoří je zveřejněn na internetových stránkách Státní rostlinolékařské správy, kde je většinou i možné zjistit, jaké metody detekce dané pracoviště používá.
