Po vstupu ČR do Evropské unie došlo ke změnám v české legislativě týkající se kvality rozmnožovacího materiálu révy. Podle vyhlášky č. 332/2006 Sb. bude od roku 2011 nutností prokázat u množitelských kategorií předstupeň (SE 1), základní rozmnožovací materiál (E) a certifikovaný rozmnožovací materiál (C) nejen původ rozmnožovacího materiálu, ale i jeho negativní test na přítomnost pěti virových patogenů. Jedná se o roncet (vějířovitost), mozaiku huseníku, dva typy svinutky a u podnoží navíc o latentní skvrnitost révy. Významně je v ČR rozšířen virus révy A, často zaměňovaný za svinutku.
Detekce a identifikace virů v rostlině je možná laboratorními metodami sérologickými (např. ELISA) a molekulárními (např. RT-PCR). Vizuálně lze identifikovat viry na indikátorových rostlinách. Nutná je však znalost symptomů virových onemocnění a optimálních podmínek pro projev těchto příznaků (např. vývojové stádium rostliny, teplota pěstebního prostředí atd.). Důležité je také orientovat se v možných záměnách příznaků virózy s příznaky fyziologické poruchy rostliny, výživového či jiného deficitu, popř. poškození dalšími patogeny (živočišnými škůdci, houbami, bakteriemi atd.) nebo vlivy (např. pesticidy). Podle vnějších příznaků však nelze přesně určit druh viru, protože podobné příznaky vyvolává více virů.
Rostlinné viry jsou nebuněčné částice schopné života a rozmnožování jen v hostitelské buňce rostliny nebo přenašeče. Jsou to nitrobuněční parazité složení z ribonukleové kyseliny (RNA) a většinou z jednoho druhu bílkoviny. Jejich velikost se měří v nanometrech. K virové infekci dochází vniknutím RNA viru do hostitelské buňky poškozenou buněčnou stěnou (např. sáním). Z původní infikované buňky se virus šíří mezibuněčnými spoji do sousedních buněk. Je k tomu obvykle nutná přítomnost specifických virem kódovaných transportních proteinů. Do větší vzdálenosti v rostlině se viry šíří vodivými pletivy (Rosypal a kol., 2002) rychlostí závislou na druhu viru a hostitele. Virus tabákové mozaiky (TMV) se šíří ve stonku tabáku rychlostí 1,5 až 8 cm/h (Bennet, 1940; Capoor, 1949 in Hull, 2002). Většina virů vyžaduje od inokulace listu k rozšíření po rostlině dva až pět nebo i více dnů (Agrios, 2005).
Více informací naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č. 3/2010.
Text a foto Ing. Věra Holleinová, PH.D., Mendelova univerzita v Brně, ZF v Lednici
