Na Dnu vinohradu, který se uskutečnil v červenci v Hustopečích u Brna, se hovořilo nejen o českém vinohradnictví před naším vstupem do Evropské unie, ale také o tom, co s největší pravděpodobností čeká naše vinaře po 1. květnu 2004. Jak vyplynulo z vystoupení řady odborníků, pro mnohé z nich to nebude zrovna procházka růžovým sadem.
„V současné době je v České republice více než 350 vinařských obcí. Předpokládáme, že při vstupu do unie bude v jejich katastru přes 15 tisíc hektarů vinic. Na jednu vinařskou obec tak připadne 43 hektarů vinic, což je pro intenzivní produkci poměrně málo“ řekl hned v úvodu své přenášky Ing. Jiří Sedlo, předseda Českomoravské vinohradnické a vinařské unie. „V době našeho vstupu bude mít průměrný pěstitel v České republice přibližně 1,5 hektaru vinic“.
Značné rozdíly však budou mezi velkými akciovými společnostmi a drobnými pěstiteli. Více než 7000 hektarů obhospodařuje přes 180 podniků s velikostí vinic nad deset hektarů (32 podniků má dokonce výměru nad 100 hektarů). Na druhé straně 800 hektarů vlastní přibližně 8000 pěstitelů s plochou vinic mezi třemi až deseti ary. Ty nemají povinnost registrovat se v registru vinic. Vážná je ale skutečnost, že téměř 7000 pěstitelů hospodaří ve vinicích s výměrou od 0,1 do 1 hektaru (celkem 2100 hektarů). U nich se dá v nejbližších letech očekávat, že buď svou výměru výrazně zvětší, nebo s tržní produkcí vína skončí. Tento trend je zřejmý ze zkušeností sousedního Rakouska nebo Německa. Pro úplnost, 570 podniků hospodaří na výměře vinic od 1 do 5 ha (celkem 1500 ha) a 70 podniků pěstuje vinnou révu na ploše 5 až 10 ha (celkem 610 ha).
Dvě vinařské oblasti
V České republice je čtyřikrát více viničních tratí než vinic. Z toho vyplývá, že viniční tratě nebudou nikdy osázeny pouze révou, ale ta se na nich bude pěstovat vedle jiných zemědělských plodin, což z hlediska ekonomiky není právě nejvýhodnější. Díky vládnímu programu z minulého roku se od loňska obnova dynamicky vyvíjela a letos s pomocí Vinařského fondu a programu restrukturalizace MZe bude vysázeno přes 1500 hektarů nových vinic (výsadba nutná k prosté reprodukci představuje 600 ha).
Podle prezidenta agrární komory Ing. Václava Hlaváčka je nutné, bez ohledu kdy do unie vstoupíme, vést dál dotační titul restrukturalizace vinic a využít jara 2004 k dalšímu rozšíření ploch vinné révy.
Podle dosavadních vinařských oblastí tvoří téměř tři čtvrtiny vinic v České republice tři vinařské oblasti, a to znojemská (18 %), velkopavlovická (22 %) a mikulovská (24 %). Zbývajících 13 oblastí zaujímá 36 % plochy vinic. V návrhu nového vinařského zákona jsou pouze dvě vinařské oblasti, a to vinařská oblast Čechy a vinařská oblast Morava, přitom dosavadní vinařské oblasti budou ponechány jako podoblasti.
Přibývá vín s přívlastkem
„V současné době dovážíme asi 60 procent spotřebovaného vína v České republice a stejné množství budeme pravděpodobně dovážet i po našem vstupu do unie,“ předpokládá ing. Sedlo a pokračuje. „V důsledku vysokého počtu pěstitelů révy s malou výměrou vinohradu se samozásobení vínem podílí na celkové spotřebě vína tuzemské produkce 15 až 30 procenty a na veškeré spotřebě 7 až 12 procenty v závislosti na výnosu. Postupně se také zvětšuje podíl jakostního vína a vína s přívlastkem, ale ještě pořád máme podstatně větší podíl vína stolního, než třeba Německo, i když v porovnání s Rakouskem jsme na tom přibližně stejně.“
V České republice se v roce 2002 vyprodukovalo 413 tisíc hl. vína, v Rakousku 2703 tisíc hl. a v Německu 10 620 tisíc hl., z toho jakostní víno zaujímalo v tom samém pořadí přibližně 50 %, 40 % a 75 %. Přestože se u nás podíl vín s přívlastkem zvětšuje, v porovnání s Rakouskem či Německém je rozdíl v náš neprospěch stále značný.
Co nás čeká v unii?
„Přijetím nového vinařského zákona, který již vychází z předpisů Evropské unie, by se měl dokončit návrat oboru k evropským tradicím,“ vysvětluje Ing. Jiří Sedlo. „Jen pro zajímavost, těchto předpisů je více než sto a rozsah textu přesahuje tisíc stran. Po vstupu do unie můžeme podle mého názoru očekávat větší konkurenci ve stolním vínu, zvýšení produkčních nákladů a tím i ceny kvalitních tuzemských vín, což souvisí se zařazením Moravy do vinařské oblasti B a v prvních letech nás pravděpodobně ohrozí i evropská krize v bílém stolním vínu. Tato předpověď se může, ale také nemusí vyplnit.“
Zásadní změnou po našem vstupu do unie je možnost výsadby vinic jen po vyklučení alespoň stejné plochy. Kromě již zmiňovaných dvou vinařských oblastí zavádí návrh nového vinařského zákona také „zemské víno“, což je vyšší kategorie stolního vína. Dále zavádí „víno originální produkce“ a interprofesní organizaci vinařů a vín originální produkce, jejíž členové si budou tato vína sami definovat a také kontrolovat. Další změnou je transformace Vinařského fondu na marketingový vinařský fond. V návrhu nového zákona se snižuje odvod do tohoto fondu na 0,5 Kč z 1 l vína a navrhuje se státní příspěvek ve stejné výši, jakou tento fond sám vybere. Do marketingového vinařského fondu budou moci přispívat i jednotlivé kraje.
Na finanční podporu nelze příliš spoléhat
Všechny podpory vinařství v Evropské unii jsou nastaveny převážně pro jižní země a přímé platby tam prakticky neexistují. Tyto země se zaměřily zejména na masovou produkci levných stolních vín. Vzhledem k jejich nadprodukci se za finanční podpory EU tato nadprodukce destiluje, přitom destilát se částečně používá mimo potravinářský průmysl. Takovým způsobem se například zpracuje přibližně jedna třetina veškeré produkce španělského vína, přitom na každý litr jde z prostředků unie 8 až 9 korun.
„V České republice nemůžeme s destilací výrazně počítat, a tak nám zbývají jen dvě možnosti, jak z Evropské unie získat finanční prostředky. Jednou z nich je restrukturalizace vinohradnictví, jejíž projekt musí schválit Brusel. Teprve pak na ni bude unie přispívat určitou částkou. Druhou možnou finanční podporu lze získat na projekt ekologického vinohradnictví nebo integrovanou produkci. Doposud se však nepodařilo prosadit integrovanou produkci do horizontálního plánu rozvoje venkova a vytvořit tak předpoklad pro čerpání peněz z prostředků Evropské unie. Zde se totiž 25 procenty musí podílet i stát. Celkově se tedy nedá příliš očekávat, že vinaři ihned po vstupu do unie získají nějaké větší podpory, než měli doposud. U integrované produkce lze v ideálním případě počítat s příspěvky od roku 2004, u projektů restrukturalizace není vyjasněno, zda to bude již od roku 2004 nebo od roku 2007, neboť celkový objem prostředků z Bruselu byl rozdělen v roce 2000 a tam se s kandidátskými zeměmi ještě nepočítalo,“ řekl závěrem předseda Českomoravské vinohradnické a vinařské unie ing. Jiří Sedlo.
