Zimní doba pro zahradníky či zahradnické nadšence u nás obvykle patří krátkému odpočinku mezi sezónami, respektive obligátním návodům, jak si listovat v katalozích, číst v knížkách a opravovat poškozené nářadí. Ale i zimní čas přináší do zahrad a parků některé efekty, které jsou typické jenom pro tuto dobu. Jsou stejně pomíjivé jako efekty jiných ročních období, proto není pochyb o tom, že je potřebné najít si čas a prostor pro jejich objevování. Některé zahrady spí hlubokým zimním spánkem, ale jsou i takové, pro které je zima jedním z nejdůležitějších sezón v celém roce.
Právě do této skupiny patří belgické arboretum Kalmthout. Nachází se v provincii Antverpy, jenom kousek od historického města stejného jména. Arboretum Kalmthout tvoří velký park se starými stromy, který se rozkládá na ploše 12,5 hektaru. Historie arboreta sahá až do roku 1856, kdy část ze současné plochy patřící arboretu zakoupil antverpský školkař a botanik Charles van Geert. Zpočátku zde fungovala školka pro pěstování dřevin, během první světové války ale na místo dopadl stín zcela jiných starostí a časem úplně zpustlo. Kostra parku vytvořená z velkých dřevin sice zůstala, ale zahrada bez zahradníků vzala za své, a co mohlo, zarostlo bujnými druhy vegetace. Zásadní změnu a nový vítr přinesl rok 1952, kdy původní školku koupili bratři Beldrovi s velkým snem – vytvořit zde vlastní, soukromou botanickou zahradu. Jeden z nich – Robert de Belders si za svoji celoživotní partnerku zvolil dívku původem ze Slovinska s typicky slovanským jménem – Jelena Kovačič. Tato dáma měla pro budoucnost soukromé botanické zahrady v Kalmthoutu zcela klíčový význam. Nejenom, že ji rostliny zajímaly, ona světem rostlin přímo žila. Navíc, alespoň historické prameny to tak tvrdí, její optimismus a láska k rostlinám byly silně nakažlivé. Svým nadšením způsobila, že desítky, možná stovky dalších lidí z jejího okolí propadli vášni zvané zahradničení. Ale nejenom to, paní Jelena se velmi významnou měrou podepsala na dnešní tváři celého arboreta i na existenci několika zcela nových odrůd dřevin. Celou svoji kariéru věnovala rostlinám a do posledních chvil svého života hořela zahradnickou vášní. Umřela ve věku 78 let, někdo z jejich obdivovatelů úmrtí komentoval slovy, že odešla, když byla 78 let mladá. V roce 1986 arboretum vykoupila provincie Antverpy a pro chod arboreta založila neziskovou organizaci nesoucí oficiální jméno Arboretum Kalmthout, které pokračuje a rozvíjí původní myšlenku sbírat a veřejnosti představovat různé druhy rostlin. Vedle vědeckého poslání Arboretum Kalmthout vyvíjí velmi prospěšné osvětové aktivity, pořádá řadu workshopů, školení a projektů pro děti i dospělé. Zapadá tak do mozaiky dalších institucí podobného poslání, které ukazuje široké veřejnosti, jak může být zahradničení báječné, když se provádí hravou a poutavou formou. Arboretum Kalmthout shromažďuje mnoho krásných a zajímavých dřevin, ale patrně největší slávu získalo díky obrovské kolekci vilínů (Hamamelis). Sbírka vilínů patří k těm nejvýznamnějším, jaké můžeme v Evropě vidět. Tyto půvabné, ale u nás stále ještě trochu opomíjené keře kvetou právě v zimě. I když to na první pohled může vypadat poněkud neobvykle, je to dost silný důvod vypravit se na cesty a Arboretum Kalmthout navštívit osobně.
Text: Ing. Pavel Chlouba,
Foto: autor a I. Chloubová
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č. 1/2016.
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Zkus se podívat na nějaké ložní povlečení na https://www.kvalitex.cz/povleceni/. My tam kupujeme i do hotelu. Máme totiž hotýlek na Praze 5 a plno zahraničních turistů si dříve stěžovalo v dotaznících, že máme nekvalitní povlečení a prostěradla. A tak jsme přešli ke kvalitexu a dnes slyšíme jen velkou chválu. Tak snad budete nadšení i vy.