Již dvacet let jsou významnou skupinou mezi balkónovými rostlinami vegetativně množené petúnie. Vedle pelargonií se staly nejběžnějšími „balkónovkami“. Šlechtěním, zaměřeným především na zlepšení zdravotního stavu rostlin, přispívá do stávajícího sortimentu odrůd i Výzkumný ústav Silava Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i. v Průhonicích.
Původně se objevily na trhu převisle rostoucí odrůdy skupiny Surfinia, jako první ´Revolution´ a brzy po ní stále populární ´Shihi Purple´. Název této japonské skupiny se vžil natolik, že dnes zahradníci běžně označují jako surfínie všechny vegetativně množené petúnie. Především v evropských šlechtitelských dílnách vzniklo v průběhu let několik skupin odrůd, které se liší velikostí a tvarem květů, vzrůstem a tedy i způsobem použití. Pro první odrůdy byla charakteristická purpurová barva květů, která stále patří mezi nejoblíbenější. Během let však byly vyšlechtěny odrůdy ve všech barvách (petúnie jako jedna z mála květin má květy v celé barevné škále) a popřípadě s různou kresbou.
Šlechtitelské cíle jsou různé, zaměřené především na získání nových estetických kvalit. Trh požaduje také zlepšení časnosti kvetení, jež se u jednotlivých odrůd liší. Protože petúnie jsou dlouhodenní rostliny, začínají kvést většinou až ve druhé polovině dubna nebo začátkem května, existují však i odrůdy s nevýraznou fotoperiodickou reakcí kvetoucí již koncem zimy. Malá pozornost se dosud věnuje cílevědomému šlechtění zaměřenému k získání vyšší odolnosti k houbovým chorobám. Naprostá většina odrůd ve světovém sortimentu je silně náchylná k pravému padlí, které je v našich klimatických podmínkách závažnou chorobou petúnií. Ve Výzkumném ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví v Průhonicích se začaly vegetativně množené převislé petúnie šlechtit počátkem devadesátých let 20. století. Během několika prvních sezón jsme zjistili, že získat odrůdu průměrné kvality nevyžaduje tak velké šlechtitelské úsilí. Podstatně náročnější je vyšlechtit odrůdu odolnou k padlí i plísni šedé, houbovým chorobám, jenž silně poškozují rostliny na venkovním stanovišti.
Pravé padlí
Ve skleníku se pravé padlí (Sphaerotheca fuliginea) na rostlinách rychle šíří již od února a po příchodu vysokých teplot ve druhé polovině května. V červnu rozvoj houby ustává a nastupuje opět od září. Na rostlinách umístěných venku se padlí šíří v květnu a v červnu a opět asi od poloviny srpna, v závislosti na průběhu teplot. Choroba oslabuje rostliny redukcí funkční listové plochy. Při silném napadení citlivých odrůd mohou již v srpnu odumřít listy a následně celá rostlina. Padlí navíc vytváří příznivé podmínky pro rozvoj plísně šedé. Nejstarší velké listy na bázi rostliny, které jsou napadeny padlím již začátkem léta, zasychají, a jsou ideálním živným substrátem pro plíseň šedou. Ta odtud ohrožuje celou rostlinu, zejména však květy, během vlhkých období po celé léto. Profesionální pěstitelé jsou schopni opakovanou aplikací vhodných fungicidů zamezit dalšímu rozvoji padlí na rostlinách. Drobní pěstitelé, spotřebitelé, však infekci buď nerozpoznají včas nebo vůbec, a pokud, zvolí velmi často nevhodný přípravek na ochranu.
V prvních letech práce s vegetativně množenými petúniemi jsme pozorovali, že napadení padlím není stejné u všech klonů a u některých se šíří velmi pomalu, takže vytváří jen malá ložiska mycelia a nezničí celé listy. To skýtalo naději najít genotyp, jež by mohl být nositelem rezistence proti této chorobě. Prvním úkolem bylo vyhledat zdroj odolnosti vůči padlí a vypracovat objektivní testovací metodu. V roce 1999 byl v opakovaných testech potvrzen jako zcela odolný k padlí klon 8/97, který má také vynikající odolnost také k napadení plísní šedou. Další práce prokázala možnost přenosu rezistence vůči padlí křížením s tímto klonem a získání odolných rostlin v dalších barevných odstínech. Představuje to ovšem práci s velkým množstvím semenáčů. Ty se pak v raném stadiu vývinu testují v objektivním skleníkovém testu a do dalšího hodnocení postupují pouze odolní jedinci. Podle výsledků hodnocení potomstev po křížení různě náchylných klonů je rezistence k padlí u petúnií založena pravděpodobně více geny a měla by tedy být dlouhodobá. Vlastní klony a odrůdy ze světového sortimentu hodnocené ve skleníkovém testu dvakrát ročně (na jaře a na podzim), některé již po dobu deseti let, vykazují stále stejné výsledky v reakci na infekci padlím. Byly použity i zdroje padlí z lokalit mimo Průhonice. V současné době jsou v průhonickém sortimentu vůči padlí odolné odrůdy ve všech barvách, včetně těch s výraznou žilnatinou a s bílou kresbou.
Plíseň šedá
Pro plíseň šedou (Botrytis cinerea) jsou měkké květy petúnií výborným substrátem. Na rozdíl od padlí, jehož růst a šíření se po smáčení listů vodou omezuje, vyžaduje plíseň šedá přímé zvlhčení rostlin deštěm nebo silnou rosou. Padlí je tedy větším problémem u rostlin na krytých stanovištích, např. na lodžiích, ale i na okenních parapetech, plíseň šedá naopak u rostlin na otevřených nechráněných místech. Při dlouhodobějším smáčení rostlin v létě a na podzim může zcela zničit květy, u zvláště citlivých klonů i větší poupata a nezřídka přechází i na listy a stonky. Nicméně v náchylnosti jsou výrazné rozdíly. Přitom neplatí, že velkokvěté klony jsou obecně náchylnější než drobnokvěté.
Objektivní testování s umělou infekcí není tak jednoduché a spolehlivé jako v případě padlí. Vypracovaná testovací metoda s umělou infekcí segmentů květů v laboratorních podmínkách sice poskytla určité výsledky, ale je pracná a navíc není zcela spolehlivá. A vůbec se nehodí pro masové testování velkého počtu semenáčů. Pro spolehlivé posouzení odolnosti klonů k plísni šedé je proto nezbytné hodnocení kvetoucích rostlin během léta a podzimu na nekrytém stanovišti venku. Ideální podmínky pro hodnocení jsou zejména při „medardovském“ počasí v červnu a potom koncem léta a na podzim. Podobně jako u padlí byly použity pro křížení odolnější klony, ale vzhledem k tomu, že nelze použít testování velkého množství rostlin ve stadiu semenáčů a vybrat vhodné kombinace křížení v mnoha potomstvech, je šlechtitelská práce pomalejší.
Průhonický sortiment
Šlechtění vegetativně množených petúnií probíhá v Průhonicích nepřetržitě od roku 1993. V obchodně množeném sortimentu je dosud jedna odrůda z roku 1994, ale převážná většina je z posledních let. Starší odrůdy, více nebo méně náchylné k padlí, jsou průběžně nahrazovány novými. Do dalšího hodnocení semenáčů již nepostupuje žádný, který by nevykazoval rezistenci k padlí. Test na padlí je prvním sítem na cestě k nové odrůdě. Dalších požadavků na novou odrůdu je řada – odolnost k plísni šedé, dobrý růst matečných rostlin, bezproblémové zakořeňování řízků, dostatečná ranost, malá náchylnost k chloróze a k nižším teplotám, rychlá obnova květů po vlhkém a chladném období v létě a samozřejmě vyhovující habitus.
Šlechtitelský cíl je zaměřen především na velkokvěté typy s dlouhými výhony, tedy s dlouhým převisem. V sortimentu devětadvaceti odrůd, který je v současné době nabízen, jsou zastoupeny rostliny ve všech barvách včetně odrůd dvoubarevných. V nedaleké budoucnosti budou do sortimentu zařazeny také plnokvěté odrůdy rezistentní vůči pravému padlí.
O průhonické odrůdy projevila zájem firma Elsner pac® Jungpflanzen v Drážďanech, známá především šlechtěním pelargonií. V testech u této firmy je zařazeno několik desítek klonů a dvě odrůdy pod chráněným skupinovým názvem Happytoonia® jsou již v nabízeném sortimentu vegetativně množených petúnií.
Pěstitelské problémy
Dopěstování prodejných rostlin vegetativně množených petúnií z nakoupených mladých rostlin není obtížné. Přesto se setkáváme s dotazy pěstitelů na některé fáze pěstebního postupu. Určitým úskalím je kvalita pěstebního substrátu. Při reakci substrátu nad pH 6 se mohou vyskytnout problémy s chlorózou v důsledku horší dostupnosti železa. Náchylnost ke chloróze se zvyšuje při udržování nadměrně vlhkého substrátu. Naopak nedostatečné dávky vody a časté zavadání rostlin se může projevit žloutnutím a zasycháním nejstarších listů u báze rostlin.
Petúnie jsou náročné na dostatečné osvětlení a pěstují se bez zastínění i při silném záření v dubnu a v květnu. Nedostatek světla způsobuje nadměrné prodlužování internodií, rostliny mají příliš dlouhé výhony a jsou křehké. Uspíšení kvetení je možné dlouhodenním ošetřením fotoperiodicky účinným osvětlováním, ale málo se používá. Mladé rostliny v sadbovačích, pokud nevysazujeme ihned, se mohou udržovat při teplotách okolo 10 °C. Při teplotách pod 8 °C mohou u mladých rostlin některých odrůd žloutnout a nekrotizovat listy. Po nahrnkování udržujeme asi deset dní teplotu nad 15 °C a dále pěstujeme při teplotách 10 až 15 °C. Při nízkých teplotách rostliny méně narůstají, ale jsou kompaktní, pevné a dobře rozvětvené. Příliš vysoké teploty urychlují růst, výhony jsou křehké a dlouhé, ale časnost kvetení se výrazně neovlivní.
Zaštipování je nutné u rychle rostoucích odrůd s dlouhými internodii a řidším habitem a při pěstování ve vyšších teplotách. Kompaktní vzrůst rostlin docílíme snížením dávek vody a pěstováním při nižších teplotách. Pokud z určitých důvodů (vyšší pěstební teploty) chceme růst výrazněji omezit, aplikujeme Alar 85 postřikem 0,3% roztoku.
Termín nákupu mladých rostlin a začátek kultury závisí na pěstebních podmínkách (především na teplotě) a požadované velikosti prodejných rostlin. Není však vhodné začínat příliš brzy, dlouhé výhony potom ztěžují expedici a rostliny se poškozují. Časný začátek kultury termín kvetení výrazně neovlivní, protože zakládání květů je závislé na délce dne.
