Lesy v Krušných horách byly historicky intenzivně ovlivňovány lidskými zásahy. Ve 2. polovině 20. století zde došlo vlivem průmyslových imisí k velkoplošnému odumírání převážně smrkových porostů a vzniku rozsáhlých holin.
Od 90. let 20. stol. se díky odsíření uhelných elektráren imisní situace postupně zlepšovala, takže je i přes některé dodnes přetrvávající nepříznivé důsledky většinou možný návrat k běžnému lesnímu hospodaření.
Od samého počátku imisní katastrofy se vědci mimo jiné soustředili na záchranu a zachování genetických zdrojů původního krušnohorského smrku ztepilého metodami jeho vegetativního množení a zakládání reprodukčních výsadeb – semenných sadů, klonových archivů.
Při umělé obnově lesů je nutno sledovat i provenienční a genetická hlediska. Dosavadní výsledky potvrzují možnost využívání stres tolerantních klonů, které mohou v budoucnu tvořit kostru nově zakládaných lesních porostů, a tím přispět ke stabilizaci lesních ekosystémů v extrémních horských podmínkách.
Při využívání sazenic z autovegetativního množení je předmětem výzkumu i jejich srovnatelnost se sazenicemi generativního původu z hlediska ujímavosti, růstu a vitality, což dosavadní výsledky potvrzují.
Již koncem 80. a v průběhu 90. let byla v Krušných horách zahájena realizace šlechtitelských programů zaměřených na záchranu a zachování genofondu původních dřevin. Na vybraných lokalitách byl proveden průzkum genetických zdrojů zaměřený na vytipování cenných jedinců. V 6. a 7. lesním vegetačním stupni byly provedeny odběry reprodukčního materiálu smrku ztepilého, borovice lesní, dubu zimního a jilmu drsného pro vegetativní množení.
Další aktivity byly předmětem řešení výzkumného projektu GS Lesů České republiky, s. p., „Ověření geneticky podmíněných charakteristik výsadeb vegetativních potomstev rezistentních variant smrku ztepilého vegetativního původu na vybraných lokalitách Krušných hor“.
U čtyř vybraných dvojic výsadeb krušnohorského smrku z umělé obnovy založených období 1994–2001 byly v letech 2009–2011 vyhodnoceny rozdíly mezi růstem řízkovanců a generativních potomstev. Výsledky ukazují na srovnatelnost kvalitativních a kvantitativních charakteristik.
Doporučení pro využívání zdrojů zachovaných v podmínkách ex situ byla v dalším období částečně realizována v rámci výzkumného projektu NAZV „Využití vegetativních variant rezistentního krušnohorského smrku při obnově lesa v Krušných horách“.
Také jeho cílem byla záchrana a reprodukce unikátních genetických zdrojů krušnohorského smrku, které nejdéle odolávaly imisím a které se podařilo zachovat v podmínkách ex situ v klonových archivech ve středních Čechách.
Cílem vědců bylo také získání informace o jejich genetické variabilitě a experimentální ověření možností repatriace zachovaných klonů původní krušnohorské populace smrku.
Zdroj: VÚLHM
Úvodní foto: smrk ztepilý v Krušných horách, autor J. Řezáč
