Moderní zahradní kartáčkaté kosatce (Iris barbata) jsou velice variabilní v barvě a tvaru květu. Článek podává přehled jednotlivých barevných forem včetně popisu jejich šlechtění. Seznamuje též s šlechtěním kosatců v České republice.
Barvy bradatých kosatců
Následující přehled představuje historické mezníky, bez nichž by šlechtění nemohlo dojít k mimořádné variabilitě květů, jak je známe dnes.
Malokvěté bílé kosatce můžeme najít jako mutace v přírodě. Jedním z nejstarších pěstovaných odrůd je ´Innocenza´ (Lémon,1854) hybrid blízký k Iris variegata. Zdrojem bílé barvy velkokvětých kosatců je bílá forma I. kashmiriana. Mezi jeho potomky vynikl významný kultivar ´Purissima´ (Mohr-Mitchel, 1927) a jeho semenáč ´Snow Flurry´ (Rees, 1939), který se proslavil jako jeden z nejlepších rodičů v historii šlechtění díky své otužilosti a pevnému velkému květu a zvlněným okvětním lístkům.
Linie modrých odrůd pochází z I. pallida. První velkokvěté modré kosatce vznikaly jako kříženci I. pallida s tetraploidy ze Středomoří (I. cypriana, I. mesopotamica ) – například ´Crusader´ (Foster, 1913) a ´El Capitan´ (Mohr - Mitchell, 1926). Křížení s bělokvětými kultivary, zejména se ´Snow Flurry´ (Rees, 1939), přenášejícím zvlnění, přispěly k tvarové dokonalosti jejich květů.
Ž1utokvěté kosatce vycházejí z I. variegata. Objevovaly se mezi zahradními semenáči od počátku šlechtění. Nejstarším světle žlutým kulturním kosatcem je Iris x flavescens, a mezi sytě žlutými je nejstarším dochovaným kultivarem ´Aurea´ (Jacques 1830).
Růžovokvěté kosatce vycházejí z mutací I. pallida. K prvním hybridním kultivarům patří malokvěté odrůdy ´Queen of May´ (Salter, 1859) a ´Her Majesty´ (Perry, 1903). Korálově lososovo-růžové kosatce se objevily až při křížení velkokvětých kultivarů, k nejstarším uchovaným kultivarům patří ´Gold Fish´ (Wareham 1925). Dokonalejší jsou ´Spindrift´ (Loomis, 1945) a ´Pink Cameo´(Fay, 1946), na které od 50. let navazuje bezpočet růžových kosatců ve stále čistějších barvách a bohatších tvarech. Od této linie se již v jejím základu oddělily meruňkové odstíny, které v dalším vývoji došly až k oranžové barvě. K prvním oranžově růžovým velkokvětým kosatcům patřil ´Melody Lane´ (Hall, 1947). Mezi semenáči lososových kosatců se příležitostně vyskytují také fia1ověrůžové kosatce s červenými kartáčky, např. ´Návrat´ (Blažek, 1980). Červené kartáčky se šlechtitelé pokusili přenést i do kosatců s jinou základní barvou. Podařilo se to u bílé, levandulové až modrofialové, žluté a dokonce u zbarvení typu plicata a později prakticky u všech ostatních barev. K úspěšnému výsledku bylo vždy potřeba vyzkoušet větší počet rodičovských odrůd a pěstovat semenáče v několika generacích. Mezi prvními patřil k nejlepším bílý velkokvětý kosatec ´Christmas Time´ (Schreiner, 1965) a levandulově modrý ´Rippling Waters´ (Fay, 1961).
Dvoubarevné kosatce – linie PROGENITOR je relativně nová kategorie kulturních kosatců, které přinesla zásadní změny v barevnosti všech kosatců s kartáčky. Starší dvoubarevné kosatce navazovaly na I. variegata. Od 50. letech 20. století docházelo k podstatnému růstu počtu dvoubarevných kosatců vycházejících ze středně vysokého (IB) kultivaru ´Progenitor´ (Cook, 1951). Dvoubarevnost této linie nepochází od I. variegata, ale od I. reichenbachii. Vznikl z křížení žluté formy I. reichenbachii se světle modrým kosatcem ´Shining Waters´ (Essig, 1933). Vlastní odrůda ´Progenitor´ nebyla pěstitelsky příliš atraktivní, ale geneticky nesmírně cenná. Jeho první potomci představovali podstatné zlepšení starších kosatců typu amoena, a později byla dominantní dvoubarevnost spojena i se všemi existujícími liniemi jednobarevných kosatců, které se začaly označovat jako bicolor. Geny linie PROGENITOR byly spojeny i s kosatci typu plicata. Vznikly tak zcela nové barvy květů spojené s moderním tvarem. V 70. letech 20. století se objevují také první dvoubarevné kosatce z linie PROGENITOR, u kterých se podařilo „přišlechtit“ červené kartáčky.
Hnědé zbarvení v květech najdeme již u planého I. variegata, a stejně i u malokvětých kultivarů, kde se již nemusí omezovat na žilkování. Důležitým mezníkem ve šlechtění velkokvětých jednobarevných odrůd byl kávově hnědý kosatec z Francie ´Jean Cayeux´, který byl intenzívně využíván při šlechtění velkokvětých hnědých kosatců. Hnědokvěté kosatce směřují na jedné straně k červenohnědým odstínům, na druhé straně k červenofialovým. Jasně červená barva je u dosavadních kosatců vyloučena, i když o ni šlechtitelé již dlouho usilují.
Nejslavnější fialově červená malokvětá odrůda byla ´Seminole´ (Farr, 1920), mezi prvními velkokvětými se proslavil ´Morning Splendor´ (Shull, 1923). Oba tyto kultivary bychom našli v rodokmenu současných červených kosatců a také u některých černých a hnědých odrůd. Tmavofialové až černé odrůdy byly u malokvětých kosatců poměrně vzácné. K nejtmavším vysokým malokvětým kosatcům patří ´Black Prince´ (Perry 1900). Při šlechtění velkokvětých kosatců této barvy byl nejvíce využíván ´Black Forest´ (Schreiner, 1945), a dvoutónový ´Sable´ (Cook, 1938). Oba měly mezi předky I. aphylla. Jejich použitím vznikly dvě linie tmavofialových až černých odrůd – jednobarevná a dvoutónová, které se spolu často prolínaly.
Více informací naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 7/2011.
Text a foto Mgr. Milan Blažek, RNDr. Pavel Sekerka, Ing. Markéta Končinská, Botanická zahrada a genofondové sbírky Chotobuz, Botanický ústav AV ČR v. v. i. , Průhonice
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Na zahradě máme asi 15 trsů kosatců. Původně byly v různých barvách jako modré, hnědé a podobně. Letos nám ale všechny- s vyjímkou dvou trsů kvetou žlutě. Co to může způsobit?
Všiml jsem si, že ve vesnici je to podobně. Jen modré a žluté kosatce kveou.