ostatečný obsah vápníku v jablkách je jedním z nejdůležitějších předpokladů pro jejich dobrou skladovatelnost. A naopak, čím nižší je obsah vápníku v plodech, tím rychleji ve skladu dozrávají a přezrávají.
Urychlení nástupu klimakteria v souvislosti s nedostatkem vápníku je doprovázeno zvýšenou produkcí oxidu uhličitého (prodýchávání kyselin a cukrů) a etylénu – hormonu, který rovněž zrání podporuje. Vápník stabilizuje pektin a tak zpevňuje buněčnou stěnu jablek. Ovlivňuje také funkčnost selektivně propustné membrány – plazmalemy, která uzavírá protoplast – vnitřní obsah buňky. Skládkové poruchy, zejména různé formy předčasného měknutí a rozpadu dužniny, hnědnutí slupky, jonathanová skvrnitost a hořká pihovitost, mají vztah k nedostatku vápníku za spolupůsobení určitých dalších faktorů. Hořká pihovitost se často objevuje na plodech již před sklizní. Výskyt této fyziologické poruchy jablek je podmíněn zcela jednoznačně nedostatečným obsahem Ca v dužnině. Plody s deficitem této živiny jsou při skladování náchylnější také ke hnilobám, které způsobují houby Gloeosporium, Penicillium aj.
Jabloň mnohdy nedokáže vyživovat své plody vápníkem tak, jak bychom potřebovali
Čím větší jsou jablka, tím problematičtější je zásobení jejich dužniny a hlavně periferních částí plodů (těsně pod slupkou) vápníkem. Důležitým kritériem při šlechtění byla a je velikost jablek a jejich dlouhodobá skladovatelnost. Genetická výbava jabloní pro příjem, transport a ukládání vápníku do plodů se však nevyvíjela v plném souladu s těmito šlechtitelskými cíli.
Vápník je přepravován z kořenů vzhůru až do listů a plodů transpiračním proudem. Ten se rozděluje podle schopnosti orgánů odpařovat vodu. Ploché listy mají větší odpařovací povrch než kulatá jablka. S růstem plodu se jeho povrch zvětšuje pomaleji než objem. Rostoucí jablko je stále více znevýhodňováno ve prospěch listů. Výsledkem jsou markantně odlišné obsahy Ca v listech a sklizňově zralých jablkách:
Listy 1,2 – 2,2 % Ca (střední listy letorostů, červenec – září; obsah v sušině)
Jablka 0,02 – 0,06 % Ca (v sušině bez jader)
Vápník podobně jako další živiny je transportován mimo transpirační proud také v opačném směru proudem asimilačním. Tato cesta je však pro zásobování plodů vápníkem velmi pomalá. Asimilační proud (sítkovicemi s buněčným obsahem – protoplasmou) na rozdíl od transpiračního (dutými cévami bez buněčného obsahu) přenáší jen velice nízké koncentrace vápníku. Pro nitro rostlinné buňky, a to platí i pro buňky sítkovic, je vápník stopovým prvkem. Vyšší koncentrace jsou toxické a nepřípustné.
Mimo listy jsou dalšími konkurenty ve spotřebě Ca růstové vrcholy; jejich dělivá pletiva – meristémy. Meristémy – také malé plůdky a zárodky semen – mají velikou potřebu vápníku a dokáží k sobě působením tzv. sink efektu tok živiny strhávat. Sink efekt plůdků se projevuje významně jen po několik týdnů po odkvětu. Záhy, jakmile ukončí prodlužovací růst, doznívá také sink efekt krátkých letorostů, později letorostů středních. Dlouhé letorosty mladých a zmlazených stromů pokračují v růstu mnohdy až do podzimu. Jejich vrcholové meristémy a stále přirůstající plocha nových listů konkurují jablkům ve spotřebě vápníku nežádoucí měrou po celou dobu vývoje plodů až do sklizně.
Jak můžeme příznivě usměrňovat výživu rostoucích plodů vápníkem
Klidný strom – výsledek kombinace odrůdy, podnože, rozumného tvarování a řezu (minimum zimního řezu a zkracování výhonů) - má většinou jen krátké a střední letorosty, které brzy ukončují růst. Plody jsou dobře živené vápníkem. Opakem jsou stromy s bujným růstem a spoustou rozvětvení a letorostů, přirůstajících po celé léto – důsledek zejména nevhodného řezu a zbytečného zkracování výhonů. Listy a četné vrcholky letorostů silně konkurují plodům o přísun vápníku. Ve stejném smyslu podporuje růst výhonů a jejich konkurenci o Ca také nadměrné hnojení dusíkem.
Následující příklad dokumentuje, jak výrazný je vliv řezu stromů na výživu plodů vápníkem. Stromy odrůdy ’Clivia’ na podnoži M2 nebyly po několik let hnojeny ani ošetřovány řezem. V předjaří roku 1988 byl v úseku jedné z řad proveden zimní řez spočívající v mírném detailním zmlazení. To znamená, že zásah nebyl hluboký až do starého, silného dřeva. Řez měl zajímavé důsledky ještě v roce 1989. Ve srovnání s neřezanými stromy výrazně klesla úroda a zvětšily se plody. Obsah vápníku v plodech klesl hluboko pod vyhovující hodnotu:
Následky - druhý rok po zimním řezu, odrůda ’Clivia’
Úroda
kg/strom Průměrná hmotnost plodů g/plod Obsah Ca
mg/100 g
Stromy bez řezu 36 75,6 5,6
Zimní řez 16 95,5 3,5
Vhodně provedený letní řez může přispět ke zlepšení výživy jablek vápníkem. Již během června a července odstraňujeme (nezkracujeme – vytrháváme) neperspektivní letorosty a vlky, které by v koruně stromu zbytečně stínily a odčerpávaly vápník. Od 15. až 20. srpna můžeme zkracovat letorosty, které zastiňují plody. Po tomto termínu zpravidla již zastřihnuté letorosty nerozvětví do nových růstových vrcholů, které by ještě mohly významnou měrou odčerpávat Ca. Částečná redukce listové plochy může v příznivém smyslu omezit růst plodů. Plody po letním řezu jsou lépe osluněné a také přístupnější pro ošetření vápenatými postřiky.
Předcházejme alternaci plodnosti. Čím větší plody, tím horší výživa vápníkem – obsah Ca se růstem zřeďuje. Jablka jsou zpravidla nadměrně veliká při malé a naopak příliš drobná při nadměrné násadě. Na každé jablko při malé násadě připadá mnoho listů se spotřebou vápníku. Draslíku bývá v jablkách při malé násadě škodlivý nadbytek. Usilujme proto o regulaci násady na optimum. To zajišťuje přiměřenou velikost plodů a předchází alternaci plodnosti. Dbejme na dobré opylení volbou vhodných kombinací odrůd a umístěním včelstev v sadu. Proces oplození podpoříme aplikací sloučenin bóru postřikem v době kvetení. Osvědčil se také stimulační efekt výtažků z mořských řas. Tato opatření pomáhají částečně překonat i následky špatného počasí v době kvetení. Plody z dobře opylených květů mají větší počet semen a jsou proto tvarově vyrovnanější a větší – ne však na úkor obsahu vápníku; počet semen pozitivně ovlivňuje příjem této živiny.
Výpadek úrody bývá vystřídán v následujícím roce příliš velikou násadou – střídání plodnosti je nastartováno. Probírkou plodů v pravý čas (zpravidla za pomoci syntetických růstových regulátorů) redukujeme nadbytečnou násadu a následnou ruční probírkou odstraníme plůdky nepravidelného tvaru, zaostávající v růstu a poškozené škůdci.
Velmi významnou možností prevence je volba odrůd s ohledem na jejich náchylnost k fyziologickým poruchám z nedostatku vápníku. K hořké pihovitosti jsou náchylnější ’Coxova reneta’, ’Dukát’, ’Clivia’, ’Lord Lambourne’, ’Boskoopské’. K náchylným odrůdám se řadí i ’James Grieve’ a ’Šampion’, o něco méně náchylný je ’Rubín’. Z novějších odrůd ’Vanda’ a ’Goldstar’ trpí hořkou pihovitostí velmi často, zvláště, jde-li o mladé stromy. Na mladých stromech odrůdy ’Topaz’ se hořká pihovitost vyskytuje, avšak v menší míře. Naproti tomu odrůdy ’Jonagold’, ’Golden Delicious’, ’Idared’ a ’Melrose’ bývají touto fyziologickou poruchou postihovány zřídka. Na zásobování plodů vápníkem má vliv také podnož. Podle zjištění holandských výzkumníků má příznivý vliv podnož B491.
Vztahy mezi živinami
S rostoucím obsahem dusíku v listech a plodech (vliv hnojení a řezu) klesá v jablkách obsah vápníku. Nadbytek draslíku v sorpčním komplexu půdy působí antagonisticky na příjem vápníku. Optimální nasycení kationtové výměnné kapacity půdy je v úzkém rozmezí 3 – 4 % K z celkové KVK. Překročí-li podíl draslíku 5 %, musíme počítat s možností výrazného potlačení příjmu Ca (a také Mg). Hnojení vápníkem a hořčíkem do půdy (vápenec, dolomitický vápenec) má zásadní a dlouhodobý význam pro úpravu pH (půdní reakce), zlepšení půdní struktury a potlačení případné dominance draslíku.
Teplé počasí s dostatkem vláhy podporuje příjem draslíku, dusíku i vápníku. Příjem draslíku a dusíku je však podporován za těchto podmínek relativně více než vápníku. Takovéto počasí ještě výrazněji podporuje růst plodů a tím zřeďování jejich obsahu Ca.
Vyhovující obsahy živin v jablku (mg/100 g čerstvé dužniny)
Ca K (K + Mg)/Ca N N/Ca P
5 a více 130 - 160 25 - 30 40 - 70 10 - 14 9 a více
Příklad vyhodnocení výsledků rozboru jablek v době sklizně (obsah živin v mg/100 g)
Partie jablek Ca K N P (K + Mg)/ Ca N/Ca
A 5,8 135 55 13 24 9,5
B 4,5 165 70 11 38 15,6
C 2,9 195 80 9 69 30,3
A – bezproblémové dlouhodobé skladování, B – skladování v Ca, ULO, C – neskladovat, prodat na průmyslové zpracování
Shrňme nakonec opatření, kterými můžeme příznivě ovlivnit obsah vápníku v jablkách a tím i jejich potenciální skladovatelnost: vhodná volba odrůd, vhodné opylovací poměry, umístění včelstev do sadu, podpora procesu oplození aplikací stopové živiny bóru do květu, omezení zimního řezu na nezbytné minimum, pokud možno bez zkracování výhonů, správné uplatnění letního řezu, snaha o docílení klidného stromu (zahrnuje i volbu kombinace odrůdy a podnože, ohýbání větví), nepřehnojování dusíkem a draslíkem, úprava úrodnosti a poměrů živin v půdě hnojením vápencem, popřípadě vápencem dolomitickým. Uplatníme-li všechna tato opatření, učiníme tak pro vyprodukování kvalitních a dobře skladovatelných jablek velmi mnoho. Přesto je zpravidla účelné vykonat ještě něco navíc: přímé aplikace sloučenin vápníku na plody.
Ing. Bedřich Plíšek,
Vinice
