Novinky, inovace, pokrok – valí se na nás ze všech stran a moderní doba si o ně neustále říká. Vždyť zlepšování a pilování k dokonalosti je znakem dnešního životního stylu a jakýmsi pohonem k dalšímu rozvoji. Ani zahradnickému oboru se tento trend nevyhýbá a proto jsme zásobováni novými odrůdami, technologiemi i postupy. Náš redakční tým vám s radostí pravidelně přináší veškeré informace týkající se nových výzkumů a poznatků, jež posouvají zahradnický obor zase o nemalý krok dále.
Existují ale tradice, které bychom měli respektovat a v úctě k našim předkům a jejich zvyklostem se je snažit uchovávat, podporovat a nijak výrazně neměnit. Zářným příkladem může být zeleň využívaná pro okrasu a zvelebování českých vesnic v dobách dávno minulých. V dnešní době se při obnově výsadby na vesnicích mnohdy zapomíná na její původní podobu a význam a finální výsledek se zdaleka nepodobá jejich historickému obrazu. Pravdou je, že naši předci dávali přednost účelnosti a výsadbu většinou přizpůsobovali stavbám, tvarům návsí či soukromých dvorů. Stromy také především sloužili jako ochrana před požárem, bleskosvody anebo stínidla pro hospodářská stavení či hnojiště. Ovocné stromy pak měly vždy užitkovou hodnotu a v takzvaných humnech jich měl každý hospodář vysazený celý sad. I přestože se v minulosti vyznávala hlavně jednoduchost a funkčnost, dekorativní hodnota zeleně byla nezanedbatelná. Na návsích téměř vždy stály dominující vysoké listnaté stromy, kvůli velkému provozu tam však téměř nikdy nebyly vysazovány keře. Stejně tak u církevních staveb vždy převládaly vzrostlé listnáče, vhodně doplňující a vyzdvihující vznešenost těchto budov. Jehličnaté dřeviny byly využívány zřídka a staly se spíše znakem novější doby. Ani k významným památníkům a pietním místům nevysazovali naši předchůdci jehličnany a nejčastěji volili lípu, tedy český národní strom. V návaznosti na české tradice, historii a například i lidové slohy bychom měli k zeleni na vesnicích přistupovat i dnes s úctou. Cílem by nemělo být vytvořit z malebného venkovského prostředí park městského typu, plný exotických nových odrůd. Takovému jihočeskému baroku stejně vždy nejvíce bude slušet doprovod klasických lip, javorů, ořešáků nebo ovocných dřevin. Vesnice nepotřebujeme přibližovat městům touto formou a měli bychom zachovat jejich vzhled a unikátnost, jimž jim byla stanovena v minulosti. V tomto případě i všechny novinky a pokroky přenechejme jiným oblastem a spokojme se s již tradičními a zavedenými zvyky a obyčeji.
