Většina světové spotřeby vody je využívána pro závlahu zemědělských plodin, ale značná část je využívána i pro závlahu trávníků. Ani v našich klimatických podmínkách není možné udržet sytě zelené a husté trávníky během celého vegetačního období bez závlahy. V souvislosti s oteplováním klimatu a častějšími obdobími sucha se stává závlaha stále významnějším faktorem pro zajištění uspokojivé kvality okrasných i sportovních trávníků.
Trávy snáší mnohem lépe mírné sucho než zamokření, protože kořeny rostlin potřebují ke svému růstu kyslík. Sušší půda také umožňuje kořenům růst do větších hloubek, bez strádání nedostatkem kyslíku.
V minulosti se doporučovalo zavlažovat trávníky méně často, ale větší dávkou vody (20 mm), která provlažila celou vegetační vrstvu (zhruba 20 cm). Vydatná závlaha také pomáhá vytlačit půdní vzduch s nedostatkem kyslíku, který je zčásti nahrazen čerstvým vzduchem z atmosféry nad trávníkem. Závlaha měla být v tomto případě zahájena až při prvních viditelných příznacích vadnutí listů, které bylo doprovázeno jejich šedavým odstínem a viditelnými otisky šlápot po přejití trávníku (obr. 2). Výhodou tohoto systému závlahy měl být hlubší kořenový systém a úspora vody. Na písčitých půdách však při výrazném vyschnutí dochází ke vzniku tzv. suché skvrnitosti (LDS – localised dry spots), která je způsobena hydrofobností půdy a výrazně zhoršuje estetickou hodnotu trávníku a vede ke zvýšenému vyplavování živin a pesticidů do drenáží nebo do podzemních vod.
V současné době existují metody, které umožňují snížit spotřebu závlahové vody až o 50 %, aniž by došlo ke snížení kvality trávníků. Vyžaduje to však změnit strategii závlah, průběžné měření půdní vlhkosti a potenciální evapotranspirace a současně mít k dispozici závlahový systém, který dokáže vodu rozmístit rovnoměrně po ploše (vysoký koeficient uniformity). Kvalbein a Aamlid (2014) srovnávali závlahu na polní kapacitu s deficitní závlahou (úsporná strategie). Frekvence závlah byla na trávníku na přirozené půdě nastavena na dvakrát týdně (úsporná strategie) a jednou za 10 dnů (polní kapacita – vyschnutí). Zjistili, že travní rostlina s neomezeným přístupem k vláze (půda nasycená vodou), transpiruje mnohem více než ta, která roste v půdě s nízkou vlhkostí. Spotřeba vody první den po závlaze na polní kapacitu je dva- až třikrát vyšší, než je průměrná spotřeba v dalších pěti dnech.
Na trávnících, které byly permanentně vystaveny mírnému suchu (nebyly zavlaženy na polní kapacitu), nebyl vodní stres na rostlinách vizuálně patrný, a přitom spotřebovaly výrazně méně vody, ve srovnání s trávníky na půdě dobře zásobené vodou. Porozumění této zákonitosti umožňuje výraznou úsporu závlahové vody. Trávy po nasycení půdy vodou na polní kapacitu otevřou průduchy naplno a první dva dny vypařují dokonce více vody, než odpovídá referenčnímu výparu.
Text a foto doc. Ing. Stanislav Hejduk, Ph.D., Mendelova univerzita v Brně
Celý článek naleznete v časopisu Zahradnictví č. 4/2023 s tématem měsíce Realizace a údržba zeleně.
