17.03.2023 | 05:03
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Úpravy malých ploch zeleně – teoretické základy

Základní otázkou je, podle čeho zjistit, co je u daného esteticky komponovaného celku považováno za vzhledné. Mnohé zahradní úpravy, nápady s úžasnými projevy, nejsou ničím jiným než obrazy. Sny, kterých se lze dotknout. Zahradní kompozice jsou výtvarná aranžmá promyšlená pro funkčnost trvající dvacet let, ale obvykle mnohem více.

Existují zahradní architekti, kteří odmítají vytvářet malé plochy, předzahrádky, zahrady nebo dvorky. Někteří pro zásahy investora do autorského díla, jiní popisují kvality malých úprav jen s nervovým vypětím. Používají slovo „kýč“ jako zaklínadlo. Hlavní odlišností kýče od umění je podbízivost, jak popisuje Houser (2003): „Kýč vyvolává emoce, ovšem jednorozměrné a snadno identifikovatelné (radost, soucit, nostalgie), často bývá také jaksi předimenzovaný (křiklavé barvy, srdíčka, patetické výkřiky apod.).“ Jako kýč a „nepřirozenost“ mohou s výkřikem, že ozdoba je zločin, být označeny veškeré lidmi vytvořené úpravy zeleně. Nejen podbízivý záhon s tulipány a emočně jednorozměrné hřbitovy a parky. V české předzahrádce jako dekorace obvykle neuvidíte díla jako od Niki de Saint Phalle nebo Joana Miró.

Chápání estetiky obyvateli a teoretiky se někdy liší. Ptejme se proč. U percepce zeleně lze odkázat na závěry sociologů o vnímání zahradní (krajinné) architektury (Kaplan et Kaplan 1979). Vnímání sadovnických úprav, jako vnímání podnětů, je uskutečňováno skrze minulou zkušenost pozorovatele, jeho tendence a zaměření. Proto se projevují zásadní odlišnosti, vznikají kultury s odlišnými archetypy a percepcí stejných znaků (barva, tvar, rozvržení atp.). Okrasná úprava zeleně je napříč kulturami nejen pozadím, ale i hernou nebo modlitebnou. Skrze dílo zahradní architektury může být pro pozorovatele prostředí interpretováno nebo změněno. Lze předpokládat, že kultivace prostředí nalézáním nových a složitějších forem projevu, ne vždy přijatých, činí prostředí kulturnějším než pouhé kopírování a opakování tradičních vzorů. I původně nepřijatelný výtvarný prvek se může stát kulturním symbolem, který zamýšlený rozměr díla přeroste a stane se ikonou. Nebo naopak.

Text a foto Bc. Miroslav Sedláček

Celý článek naleznete v časopisu Zahradnictví č. 3/2023.

Napsat komentář

Napsat komentář

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2024 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down