V Nizozemsku můžeme navštívit zahradu autorky, která technickou inovativnost, kreativitu a výtvarné schopnosti dokázala spojit s pracovitostí, znalostmi rostlinných materiálů, záměrem snadné a levné údržby, elegance a příjemného vzhledu i komfortu pro uživatele.
Stojí za to navštívit její pokusné zahrady Mien Ruys v Dedemsvaartu. Expozice je památkovéě chráněná a je klenotem nizozemské kultury v rukou soukromého sdružení. Experimentální zahrada byla založena 1928. Zachovávají zde pokusné úpravy autorky a můžeme tak vidět z čeho začínala, jaký byl vkus v době, kdy byla studentkou.
Taková kompozice je hned na počátku a ukazuje klasické smíšené trvalkové záhony obvyklé pro staré zámecké zahrady 18. století ,ale i pro první období Gertrude Jekkylové, která se s Mien Ruys dobře znala.
Rodina Mien Ruys se živila pěstováním a prodejem trvalek. Na počátku 19. století byl boom introdukce trvalek do Evropy a jejich pěstování, florimánie. Rodinnou firmu Mien vědomě podpořila tvorbou úprav s výrazným použitím trvalek a cibulovin. Pokud budeme hledat její přínos architektuře, povšimneme si úprav koncipovaných s diagonální osou. Tuto metodu opticky rozšiřující prostor do zahradních úprav přinesla již jako studentka. U zahrady s vodními prvky (1954) lze nepochybně vyčíst inspiraci japonskými, čínskými a korejskými zahradami. Japonské umění stylizace, použití linií a čistoty ploch Mien Ruys silně ovlivnilo.
Mien Ruys se ovšem zabývala i technickými prvky zahrad, nejen jejich rozmístěním. Zkouší různé druhy rostlin, nejen trvalek i dřevin, nové druhy a kultivary i kombinace starých. Testuje možnosti oživení a medonosnými druhy láká hmyz, testuje použití popínavých rostlin. Ráda pracuje také s odpadem. Použití vyřazených pražců ji proslavilo, ale je také autorkou nápadu vymývaných štěrkových dlaždic.
Celý text článku naleznete v elektronické a tištěné verzi časopisu Zahradnictví 2/2025*
Text a foto: Ing. Miroslav Sedláček, Brno
