Suchomilné či minimálně suchotolerující rostliny můžeme najít i v sortimentu rostlin, kde by se na první pohled příliš neočekávaly. Takovým příkladem je třeba velmi běžně pěstovaný rod orlíček (Aquilegia). O naprosté většině komerčně nabízeným kultivarů se příliš nedá říct, že by jim vyhovovalo sucho, resp. hodí se spíše na stanoviště tzv. mezofytního typu, tedy bez nějakých zásadních výkyvů v dostupnosti vláhy v půdě. Najdou se zde ale i takové rostliny, které lze použít na sušší stanoviště.
Jde zejména o druhy z polopouštních regionů jihu a středozápadu USA. Pro domácí pěstitele jsou poměrně dobře dostupné tyto druhy: orlíček zlatožlutý (A. chrysantha) s čistě žlutými květy a A. longissima rovněž se žlutými květy a nápadně dlouhými ostruhami. Atraktivní jsou rovněž druhy s jasně žlutooranžovými květy. Jde o orlíček pouštní (Aquilegia desertorum) a velmi podobný A. elegantula. V Botanické zahradě hl. m. Prahy velmi dobře prosperují v expozici severoamerické polopouště, kde rostou v kamenité suti bez přídavné závlahy během vegetace. Stejně jako jiné orlíčky se i tyto druhy velmi snadno množí osivem. Ze Severní Ameriky pochází i velmi zajímavá a atraktivní povijnice jemnolistá Ipomoea leptophylla). Jde o vytrvalý a dlouhověký druh rostoucí nejčastěji v oblastech krátkostébelných prérií středu USA (například ve státě Colorado). Vytváří mohutný, kůlový, hlízovitě rozšířený kořen, který udržuje značnou zásobu vody. Z kořenové hlavy vyrůstají každoročně nové bylinné výhony, které dosahují zhruba 1–1,5 m délky. V červnu a červenci se pak objevují nádherné velké sytě růžové květy. V podmínkách ČR jde o vytrvalou a dlouhověkou rostlinu. Lze ji pěstovat na plném slunci a v propustnější, hlinitopísčité či štěrkovité půdě. Bez problémů snáší i delší přísušky. Určitou nevýhodou je pouze velmi pomalý počáteční vývoj. Od výsevu po první květy to trvá obvykle minimálně tři až čtyři roky. Množí se výsevem. Nelze vyloučit ani možnost řízkování, ale tato varianta zatím není příliš vyzkoušena. Osivo je dostupné u některých semenářských firem v USA i německé společnosti Jelitto.*
Text a foto
Ing. Petr Hanzelka, Ph.D.,
kurátor sbírek trvalek a okrasných trav,
Botanická zahrada hl. m. Prahy
Celý článek naleznete v časopisu Zahradnictví č. 1/2020.
