Smíšená trvalková společenstva s extenzivní údržbou se v dnešní době dostávají do popředí zájmu zejména ve veřejných prostorech. Hlavním argumentem pro jejich častější použití je především nízká náročnost na údržbu, vysoká estetická a ekologická hodnota a možnost uplatnění trvalek v místech, kde neměly běžně používané vegetační prvky šanci na přežití.
Trvalková společenstva vytváří také velice atraktivní a ekologicky mnohem hodnotnější alternativu pro monokulturní pokryvné výsadby (Cotoneaster) nebo zahuštěné keřové výsadby (Spiraea), kterými se neustále především z ekonomických důvodů vyplňují těžko řešitelné plochy ve městech, u průmyslových areálů, nákupních center, obytných zón a dopravních ploch.
Extenzivní údržba trvalkových výsadeb ale vyžaduje důkladnou přípravu stanoviště a výběr spolehlivých druhů rostlin. Právě proto byly některé druhy a jejich kombinace dlouhodobě sledovány jak v „laboratorních“ podmínkách výzkumných institucí, tak i v reálných podmínkách veřejné zeleně v Německu a Švýcarsku v rámci projektu „Optimalizace trvalkových výsadeb ve veřejné zeleni“ . Z tohoto výzkumu vzešly téměř dvě desítky směsí, které jsou určeny především na osluněná vysýchavá stanoviště, ale najdou se zde i směsi do stínu a polostínu vhodné především do podrostů dřevinných vegetačních prvků.
Kompoziční principy
Trvalkové společenstvo je komponováno tak, aby bylo atraktivní po většinu roku. Nezastupitelná je z tohoto důvodu kombinace trvalek a travin s cibulovinami, které jsou schopny nastartovat vegetační sezónu minimálně o měsíc dříve než začnou působit první trvalky. Traviny a některé strukturně stabilní trvalky poskytují dekorativní efekt i v zimních měsících, v kombinaci s jinovatkou či námrazou jsou schopny vytvořit úžasný detail.
Trvalkové směsi jsou založeny především na kombinaci barev, struktur a textur. Celá výsadba může být také zaměřena na použití jednoho nebo několika málo druhů. Může to být ale také dynamicky se vyvíjející druhově bohaté společenstvo, u kterého má výsledný efekt výrazně přírodě podobný charakter. Při tvorbě trvalkových záhonů je nakonec nejdůležitější právě kompoziční záměr. Nesmíme však zapomenout na to, že výběr rostlin musí odpovídat extrémním stanovištním podmínkám a extenzivní údržbě, což jsou velice důležité faktory, které seznam použitelných druhů výrazně zužují.
Příprava stanoviště
Ekonomicky nejvýhodnější variantou pro založení extenzivně udržovaného trvalkového záhonu je využití stávajících půdních podmínek. V tomto případě je ale nutné zajistit dokonalé odplevelení substrátu od vytrvalých plevelů. Také je možné přistoupit k vylepšení fyzikálních vlastností půdy. Pokud je půda příliš těžká je vhodné ji vylehčit pískem nebo štěrkem. V žádném případě se však nedoporučuje používat organické materiály, které mohou být nositely nežádoucích diaspor.
Úplně opačným přístupem k založení trvalkového záhonu je vytvoření nosné vegetační vrstvy z čistě štěrkového substrátu. V případě vhodného výběru rostlin a v podmínkách vlhčího klimatu je možné dosáhnout kompaktního a stabilního bylinného společenstva i na takto živinami chudém a propustném podkladu. Vzhledem k tomu, že je štěrkový substrát prakticky sterilní, je následná péče snížena na minimum.
Mezi výše zmíněnými dvěma způsoby přípravy stanoviště byly vyzkoušeny různé varianty kombinace štěrkových vrstev s vrstvami substrátu. Následně byl zkoumán vývoj společenstva spolu s náročností na údržbu. Výzkumy z německého Weihenstephanu jasně prokazují, že čím více je organického materiálu ve vegetační nosné vrstvě, tím je vývoj a vzhled rostlin lepší a společenstvo se rychleji zapojuje. Náročnost na údržbu tím však stoupá.
Způsob výsadby a mulčování
Rostliny se mohou vysazovat podle osazovacího plánu. Od klasického osazovacího plánu se však upouští tam, kde preferujeme spíše přírodní vzhled společenstva. V tomto případě je pro realizační firmu důležitý pouze seznam použitých rostlin, jejich celkový počet a množství těchto rostlin na určitou plochu. Rostliny se nejčastěji rozdělují na 10 m2, což je asi nejjednodušší varianta, se kterou se dobře počítá a snadno se vytyčuje. V případě větších ploch může být základním segmentem 100 m2. V seznamu použitých druhů jsou dále rostliny rozděleny do funkčních skupin. Zařazení je víceméně subjektivní podle fyziognomie, sociability, vytrvalosti a pěstitelské skupiny jednotlivých druhů.
Při rozdělování rostlin na výsadbovou plochu se postupuje nejprve od rostlin solitérních, kterých je ve směsi obvykle nejméně. Tyto rostliny jsou většinou velkého vzrůstu, proto by měly být vysazeny dostatečně daleko od ostatních. V odborné literatuře se uvádí vzdálenost 60 cm (může být individuální podle velikosti konkrétního druhu). Následně se rozmístí skupinové trvalky, které se seskupují po třech až deseti kusech. Velice důležitou skupinou jsou půdopokryvné druhy, které se vysazují do volných ploch mezi již rozmístěné druhy. Jejich úkolem je v co nejkratší době pokrýt povrch půdy a zamezit tak uchycování nežádoucích druhů. Nakonec se jednotlivě rozmístí druhy tzv. vtroušené, které jsou většinou krátkověké, nebo mají schopnost se ve společenstvu přesévat. Tyto rostliny jsou přítomny ve výsadbě v prvních letech, vytrácejí se ve chvíli, kdy se začínají prosazovat konkurenčně silnější druhy a začíná se zapojovat půdní povrch. Cibule a hlízy se vysazují do hnízd mezi trvalky. Nejvhodnější dobou pro realizaci je podzim. Po výsadbě je nutné rostliny zalít a v případě dlouhodobého sucha zálivku podle potřeby opakovat.
Rostliny se vysazují tak, aby jejich bal vyčníval asi jeden centimetr nad zem. Poté se výsadba namulčuje vrstvou minerálního mulče, která by měla být asi 7 až 10 cm, minimálně však 5 cm, tlustá. Je možné použít drcené kamenivo nebo říční štěrk o frakci 8/16 mm. Důležité je, aby mulčovací materiál neobsahoval nulovou frakci. V některých případech je vhodnější použít k mulčování organický materiál, například u podrostů dřevinných vegetačních prvků. V tomto případě lze použít kompostovanou borku, nebo štěpku. Mulč výrazně snižuje potřebu údržby, z tohoto důvodu se bez něj extenzivně udržované společenstvo neobejde. Z grafu č.3 je patrné, jak druh mulče a vývoj společenstva ovlivňuje časovou náročnost na údržbu.
Celoroční údržba
Přestože mluvíme o extenzivně udržovaných trvalkových společenstvech, tak ani tyto se bez pravidelné údržby neobejdou.
Zálivka – není zařazena do činností pravidelné údržby. Směsi trvalek jsou komponovány tak, aby extrémní podmínky městského klimatu zvládly. Výjimkou jsou dlouhotrvající sucha. Jinak se doporučuje zalévat rostliny ihned po výsadbě a během následujícího roku. Četnost pak závisí na vývoji počasí v tom kterém roce.
Odplevelení – v prvních letech po výsadbě je nebezpečí zaplevelení nejvyšší, a to i v případě dokonalého odplevelení substrátu před výsadbou. Plevele se sem dostanou obvykle v kontejnerech s vysazovanými rostlinami nebo nalétnou. Doporučuje se projít plochu čtyřikrát až šestkrát během vegetační sezóny a plevele, pokud možno všechny jeho části, odstranit. Vytrvalé druhy je nutné z porostu odstranit i s kořenovým systémem a jednoleté druhy se musí zničit do doby než se začnou vysemeňovat. V žádném případě se nesmí k pletí používat nástroje a metody, kterými by se narušil mulčem uzavřený půdní povrch.
Zpětný řez – se u extenzivních výsadeb, obvykle v rámci ušetření finančních prostředků, individuálně k rostlinám neuplatňuje. Doporučuje se v předjaří (ještě před tím než začnou rašit první cibuloviny) plochu kompletně posekat a posečenou hmotu odstranit. K posečení lze použít strunovou sekačku, lištové či cepové sekačky. Na malých plochách se dají použít zahradnické nůžky, na větších plochách je efektivnější použit mechanizaci.
Některé z již doporučených směsí se mohou sekat dvakrát za rok. Jsou sestaveny z rostlin, které seč snáší. První seč se někdy provádí v první polovině června. Nevýhodou je sice asi měsíc trvající výpadek v hlavní vegetační sezóně, ale doba dekoratiavního působení se tímto zásahem prodlouží déle do podzimu. Druhá seč se provádí opět v předjaří.
Hnojení – se ve většině případů nedoporučuje. Provádí se pouze při použití čistě štěrkových substrátů. Aplikace plného hnojiva se provádí v dávce 20 až 50 g/m2 na konci března. V tomto směru však ještě nebyl uskutečněn systematický výzkum, proto je tato informace pouze orientační.
Nízkonákladová údržba
Omezené obecní rozpočty často vedou při zakládání a péči o veřejnou zeleň k úsporným opatřením. Přitom se často přehlíží, že rozmanitá zeleň má důležitý význam pro kvalitu života uvnitř měst a obcí. Trvalková výsadba založená do dokonale odpleveleného pěstebního substrátu, s pečlivě vybraným druhovým složením a výškovým členěním, která v krátké době pokryje půdní povrch, výrazně snižuje náklady na následnou péči. Závěry z výzkumu z německého Weinheimu ukazují na rozdíl v údržbě několika typů bylinných vegetačních prvků. Každoročně obměňované výsadby letniček a dvouletek vyžadují 35 až 50 pracovních minut, údržba záhonových výsadeb se pohybuje mezi 15 až 20 minutami a extenzivně udržované trvalkové plochy vyžadují přibližně 4 až 15 minut na 1 m2 za rok.
V sousedním Německu i v dalších státech západních Evropy se nejen intenzivní, ale stále častěji i extenzivní trvalkové výsadby staly běžnou součástí městských prostor. Více se o zkušenostech ze zahraničí můžete dočíst na internetových stránkách www.perennemix.de, www.staudenring.de, www.lwg.beyern.de, www.stauden.de a dalších. V Praze byly na podzim roku 2007 realizovány v rámci obnovy stromořadí jedny z prvních trvalkových výsadeb s extenzivní údržbou. O jejich vývoji vás budeme informovat na stránkách tohoto časopisu v některých z dalších čísel.
