Z druhově bohatého rodu Anemone (čeleď Ranunculaceae, okolo 120 druhů) patří skupina na podzim kvetoucích sasanek mezi nejatraktivnější zahradní trvalky tohoto období. Jsou to poměrně vzrůstné, trsnaté rostliny s výškou od 0,6 až 1,5 m, které se ze svazčitých kořenů, prostřednictvím podzemních výběžků, rozrůstají dále do větších porostů. Od poloviny léta pak z přízemních růžic, dlouze řapíkatých, dělených listů vyrůstají květonosné lodyhy. Ty nesou výrazné, velké květy v bílých, růžových a karmínových odstínech, které postupně nakvétají až do zámrazu.
V zahradní kultuře se sasanky objevují od 17. stol. ve východní Asii. Do Evropy byly dovezeny v první pol. 19. stol z Číny. Odtud pochází i pův. druh Anemone hupehensis (syn. A. japonica var. hupehensis), který zde roste na srázech v soutěskách, mezi vlhkými kameny, v podrostu nebo na otevřených, skalnatých stanovištích ve výškách 600-2500 m nad mořem.
Již od počátku pěstování se zahradníci snažili získat nové variety sasanek, odlišné zejména barvou květů a počtem okvětních plátků (single nebo double). V současnosti je v produkci dostupných několik desítek odrůd. Z původního druhu odvozené jsou např. ´Pink Saucer´, ´September Charm´, ´Praecox´, ´Princ Heinrich´. Pod jméno Anemone x hybrida je řazeno mnoho dalších odrůd pocházejících z křížení A. vitifolia a A. hupehensis var. japonica, např. ´Andrea Atkinson´, ´Hadspen Abundanc´, ´Honorine Jobert´, ´Lady Gilmour´, ´Loreley´, ´Pamina´, ´Whirlwind´. Nejodolnější z pozimních sasanek je A. tomentosa ´Robustissima´.
Nejlépe sasankám vyhovuje stanoviště v polostínu s vlhčí, propustnou humózní půdou, kde se dobře doplňují s dalšími podzimními druhy trvalek jako je např. oměj (Aconitum) nebo ploštičník (Cimicifuga). Druhou možností je vysazovat sasanky na otevřená stanoviště nebo do klasických trvalkových záhonů, kde dobře vyniknou v kontrastu s výsadbou podzimních druhů trav a aster. Choroby a škůdci sasanky příliš netrpí. Odrůdy se rozmnožují kořenovými řízky, botanické druhy i výsevem.
Zdroj: pereny.org
