parametry pro výpočet hnojivé závlahy
Optimální plán hnojení kapkovou závlahou by měl být vypočítán podle řízení zavlažování během vegetace. Tato kalkulace se zakládá na následujících předpokladech:
* Určení požadavků plodiny na závlahu
* Podle půdního typu
* Podle technického vybavení.
Požadavky rostlin na závlahu jsou závislé na růstové fázi rostliny, klimatických podmínkách (teplota, vítr, intenzita slunečního svitu, vlhkost). Tyto faktory ovlivňují evapotranspiraci, což znamená vodu odpařenou z povrchu země a přes příjem rostlinami a jejich transpirací.
Správný způsob hnojivé závlahy rovněž vybíráme podle půdních podmínek. Zde musíme vzít v úvahu tyto určující faktory:
1. Možnost dodávání živin základním hnojením
2. Rozbory půd
Základní hnojení a hnojivá závlaha
Půdní typ (především obsah jílovitých částic v půdě) a obsah NPK v půdě rozhodují o tom, zda bude výživa dodávána pouze hnojivou závlahou nebo použijeme-li kombinaci základního hnojení a hnojivé zálivky. V případě použití kapkové závlahy na středně těžkých a lehčích půdách, kde dochází k vyšším ztrátám živin vyplavováním, je aplikace hnojiv základním hnojením málo účinná. Nejvyšší ztráty jsou u dusíku a částečně i u draslíku.
Zásoba živin v půdě*Lehké půdy*Středně těžké* Těžké půdy
Nízká*pouze hnojivá závlaha*zákl. hnojení a hnojivá závlaha*zákl. hnojení a hnojivá závlaha
Střední*pouze hnojivá závlaha*pouze hnojivá závlaha*zákl. hnojení a hnojivá závlaha
Vysoká*pouze hnojivá závlaha*pouze hnojivá závlaha*pouze hnojivá závlaha
Příklad kombinace základního hnojení a hnojivé závlahy na těžkých půdách:
*N*P*K
Základní hnojení*10 %*40 %*30 %
Hnojivá závlaha*90 %*60 %*70 %
Rozbory půd
Při stanovení dávky hnojivé závlahy podle obsahu živin v půdě mohou nastat tyto tři situace:
1. Pokud nemáme k dispozici žádné informace o obsahu živin v půdě vypočítáváme aplikační dávky násobením těmito koeficienty:
**Základní hnojení*Hnojivá závlaha
*koeficient
Dusík N*1,2*1,1
Fosfor P*2,25*1,6
Draslík K*1,4*1,2
2. Pokud máme k dispozici informace o obsahu živin v půdě z rychlých půdních rozborů, přizpůsobujeme samozřejmě dodávání živin těmto výsledkům. U těchto analýz ale neznáme přístupnost živin v půdě pro rostliny.
3. V poslední variantě, kdy máme k dispozici analýzy obsahu živin v půdě a analýzu přístupnosti prvků v půdě, zpracováváme násladující data:
* Obsah jílovitých častic v půdě
* Uvolňování dusíku a obsah organických látek
* Přístupnost fosforu v půdě
* Kationtová výměna v půdě.
Obsah jílovitých částic v půdě
Toto je základní parametr určující půdní typ a má hlavní efekt na difuzi vody, mobilitu živin a kationtovou fixaci. Půda s vyšším obsahem jílu hraje aktivnější roli při poutání a uvolňování živin a vody.
Uvolňování dusíku a obsah organických látek
Mikrobiální rozklad rostlinných zbytků a dalších organických látek v půdě produkuje dusík přístupný pro rostliny. Množství dusíku, který je v půdě takto rostlinám k dispozici, je dáno obsahem organických látek v půdě a obsahem jílovitých částic v půdě.
Množství uvolněného dusíku v kg/ha/rok
Obsah organických látek*Písčité půdy 0-10 % jílu*Středně těžké půdy
10-20 % jílu*Těžké půdy 20-50% jílu
0,5%*65*55*40
1 %*77*65*55
2 %*100*90*70
5 %*168*157*140
7 %*210*200*185
10 %*280*257*240
Z důvodu vyplavování není všechen dusík spotřebován rostlinami. Vyplavování je přirozeně nejvyšší u lehkých půd. Na poli dochází asi ke 40% využití dusíku rostlinami a zbytek je vyplaven. Ve sklenících a foliových krytech je využití asi okolo 60 %. V sadech, kde hloubka kořenového systému, srážky a půdní typ ovlivňují příjem uvolněného dusíku, kolísá příjem rostlinami od 30 do 70 %.
Přístupnost fosforu a půdní pH
Přístupnost fosforu, iontová forma a stupeň fixace fosforu závisí na pH půdy. Maximální přístupnost fosforu je při pH od 6 do 7. V alkalických půdách (pH >7,5) vápník tvoří s fosforem usazeniny. V kyselých půdách (pH
Přístupnost draslíku a kationtová výměna
Jílové minerály a organické látky v půdě mají negativní elektrický náboj a proto přijímají kationty z půdního roztoku (K+, Na+, Ca2+ a Mg2+). V procesu kationtové výměny jílový komplex uvolňuje některé kationty do roztoku a absorbuje další.
Čím je vyšší obsah jílu a kapacita kationtové výměny, tím je větší schopnost podržet a poskytnout rostlině draslík.
Kapacita kationtové výměny vyjádřená v miliequivalentech na 100 g půdy, se měří pro zjišťování schopnosti půdy přijímat kationty.
