Ostrovní Tasmánie je nejmenší ze států australské federace, který je svou rozlohou (téměř 68 tisíc km2) srovnatelný s Českou republikou. Ostrov je vzdálen 240 km od australské pevniny, ve srovnání s ní má podstatně chladnější klima, do kterého často promlouvá studené vzdušné i oceánské proudění přicházející z jihu, od Antarktidy.
Tasmánie by se dala označit za přírodní ráj, jehož třetina rozlohy požívá nějaký stupeň ochrany, a ve světě je tak známa jako jedna z přírodních oblastí mírného pásu, která je nejméně ovlivněna lidskou činností. Navíc rozmanitost zdejších přírodních biotopů je neobvykle vysoká – od horských masivů a hřbetů, přes horská plesa, ledovcová údolí, rozsáhlé lesní porosty, hluboké rokle, divoké řeky, jeskynní komplexy, písečné pláže až k drsnému kamenitému pobřeží s bohatou místní flórou i faunou.
Nejhustěji osídlené je severní a východní pobřeží ostrova, kde je relativně mírnější klima. Drsnější západní, střední a jižní část se může pyšnit zachovalou přírodou. Velká část této oblasti je od roku 1982 zapsána jako jeden celek na Seznam světového dědictví UNESCO jako Tasmánská divočina (Tasmanian Wilderness). Jedná se o souvislou plochu člověkem téměř nedotčené přírody o velikosti více než 14 000 km2, což představuje takřka pětinu rozlohy celého ostrova. Vedle nevšední krajiny a přírodních společenstev je tato oblast také domovem mnoha endemitů – z rostlinných druhů například jehličnanů Athrotaxis selaginoides, A. cupressoides, Phyllocladus aspleniifolius a zejména dvoudomého druhu s velmi trvanlivým dřevem Lagarostrobos franklinii, jehož nejstarší jedinci v současnosti dosahují úctyhodného stáří dvou až tří tisíc let. Dalším unikátem je zde výskyt druhého nejstaršího známého žijícího rostlinného klonu na světě Lomatia tasmanica, dřeviny z čeledi Proteaceae (jde o sterilní triploidní druh). Tento klon je podle odhadů údajně starý alespoň 43 tisíce let! Za zmínku stojí také státní rostlinný symbol Tasmánie Eucalyptus globulus, jenž je jako strom ceněn díky svému rychlému růstu a celkové nenáročnosti, a proto byl plošně vysazován po celém světě. Avšak tento blahovičník se po úspěšné aklimatizaci v příhodných podmínkách postupně stal plevelnou až invazní dřevinou některých oblastí (např. na západě USA nebo ve Středomoří). Ze živočichů je oficiálním symbolem ostrova největší dosud žijící masožravý vačnatec ďábel medvědovitý alias tasmánský ďábel, byť ten dnes vážně bojuje o svou vlastní existenci díky nedávnému náhlému výskytu smrtelné virové epidemie neznámého původu.
Ve srovnání s většinou kontinentální Austrálie je klima Tasmánie chladnější a s dostatkem srážek. To vytváří příznivé podmínky nejen pro existenci bohaté přirozené vegetace, ale také pro rozvoj četných zahrad a zahradnického odvětví vůbec. Vedle několika nádherných, veřejnosti přístupných zahrad, zde nalezneme mnoho podniků zaměřených na prodej i produkci rostlinného materiálu. Mnoho z nich se snaží specializovat na určité spektrum prodávaného zboží. Stejně jako v jiných částech Austrálie jsou i zde hodně populární školky zaměřené pouze na množení a prodej místních, geograficky původních druhů bylin i dřevin. Pro Středoevropana je tak návštěva takového podniku výletem do exotiky, kdy místo jemu obvyklých standardních sortimentů okrasných dřevin zde nalezne obsáhlou sbírku nejen různých domácích australských druhů, ale překvapivě u mnohých z nich také množství odlišných přírodních forem a okrasných odrůd (např. rodů Banksia, Bauera, Hakea, Melaleuca, Telopea apod.). Některé z těchto školek mají vedle prodejní plochy ještě vlastní, pro zákazníky volně přístupnou menší zahradu, ve které je možné načerpat inspiraci a zhlédnout mnoho druhů dřevin ve finální velikosti.
Text a foto Mgr. Michal Severa
Celý článek naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 11/2011
