Pro základní hnojení pěstebních substrátů před výsadbou se standardně používají rozpustná vícesložková bezchloridová hnojiva s obsahem stopových prvků v práškové (v dávce do1 g/l substrátu, např. PG MIX) nebo granulované formě(1,5–3 g/l, např. Cererit, Hydrokomplex).
Jejich dávky je vhodné upravit podle požadavků rostlin i podle obsahu živin v použitých komponentech a případně použít jedno nebo dvousložková hnojiva. U rašelinokůrových substrátů s vyšším podílem kompostované kůry postačuje aplikace NP hnojiva, při použití kompostů je v některých případech účelné aplikovat pouze fosforečné nebo dusíkaté hnojivo.
Granulovaná hnojiva lze použít i pro přihnojování během vegetace na povrch substrátu v dávkách odpovídajících množství do 2 g/l substrátu. Ve fóliových krytech i na venkovních plochách, kde je k dispozici kvalitní závlahový systém, se pro přihnojování používají živné roztoky kapalných nebo rozpustných hnojiv. S přihnojováním se začíná zpravidla 2 – 3 týdny po výsadbě. V současnosti jsou nejrozšířenější rozpustná prášková hnojiva se stopovými prvky s různými poměry živin (např. 9 typů hnojiv Kristalon). V průběhu vegetace se používají hnojiva s vyrovnaným poměrem N:K2O (např. Kristalon Modrý) a ke konci vegetace hnojiva s vyšším podílem draslíku (např. Kristalon Bílý). Pro pravidelné přihnojování (při každé závlaze, 2× týdně) se tato hnojiva používají v koncentracích 0,05 – 0,1 %, při méně časté aplikaci v koncentracích 0,15 – 0,2%.
Ve školkařské produkci v ČR se rychle ujalo používání zásobních hnojiv, kdy se celková dávka potřebných živin aplikuje při základním hnojení substrátu a přihnojování odpadá nebo se výrazně omezuje. Používají se především hnojiva s řízeným uvolňováním (překlad anglického výrazu controlled release fertilizer), která obsahují živiny ve formě rozpustných solí obalených polopropustnou membránou. Po zapravení hnojiva do substrátu pronikne do granulí voda a nastane postupné uvolňování živin přes obal. Rychlost uvolňování je ovlivněna pouze teplotou substrátu (vyšší teplota – rychlejší uvolňování). Na našem trhu je několik druhů těchto hnojiv (např. Osmocote, Plantacote, Basacote), jejich účinnost je většinou uváděna v měsících číselným označením za názvem hnojiva a pohybuje se od 3 do 18 měsíců. Při sázení v období duben/květen se používají hnojiva s účinností 5 – 6 měsíců v doporučovaných dávkách 3 – 6 g /l substrátu. Dávky jsou určeny pro živinami neobohacené rašelinové substráty. Při použití rozpustných hnojiv pro základní hnojení je nutné mírně snížit dávku hnojiv s řízeným uvolňováním.
Druhou skupinu zásobních hnojiv tvoří hnojiva s pozvolným uvolňováním (překlad anglického výrazu slow release fertilizer), která obsahují živiny ve formě pomalu rozpustných sloučenin (dusík ve formě kondenzátů močoviny s aldehydy, např. ureaformu, fosfor a draslík ve formě fosforečnanu hořečnatodraselného). Do této skupiny patří řada hnojiv Silvamix v tabletované nebo granulované formě s účinností 1 – 2 vegetační období při doporučovaném dávkováním 5 g/l substrátu.
Hodnocení systémů hnojení ve vegetačních pokusech
V pokusech se dvěma druhy dřevin (Thuja occidentalis ’Smaragd’ a Pyracantha coccinea ’Red Column’), které byly popsány v minulém čísle, se ve dvou vegetačních obdobích 1999 a 2000 testovalo pět systémů hnojení při použití sedmi pěstebních substrátů (A – rašelinový, B, C, D, E – rašelinokůrové, H, I – s dřevními vlákny, F,G – s kompostem).
Základní hnojení substrátu rozpustnými hnojivy se kombinovalo s přihnojováním hnojivými roztoky (systém hnojení P, C, resp. N) nebo s aplikací granulovaného hnojiva na povrch substrátu (H). Při použití tabletovaného hnojiva s pozvolným uvolňováním Silvamix forte (systém S) byla na základě dřívějších vegetačních pokusů použita startovací dávka rozpustného hnojiva a doplňkové přihnojování dusíkem. V případě hnojiva s řízeným uvolňováním Osmocote exact-standard 5 – 6 (systém O) se rostliny v průběhu vegetace nepřihnojovaly. Systémy hnojení P, H, S, O byly shodné v obou letech. Systémy C (1999) a N (2000) se lišily typy hnojiv použitými pro základní hnojení i pro přihnojování.
Nejvíce živin v mg/l substrátu bylo dodáno při použití tablet Silvamix forte. Vyšší dávka živin u tohoto typu hnojiv s pozvolným uvolňováním je nutná, protože jejich část se uvolňuje až v druhém vegetačním období. Vyšší dávka živin byla aplikována i při použití hnojiva Hydrokomplex, systém H. V systémech , kde se kombinovalo základní hnojení rozpustnými hnojivy a přihnojování roztoky (P, C, N), byly dávky fosforu a především dusíku, i přes poměrně intenzivní přihnojování, nižší než u hnojiva Osmocote s řízeným uvolňováním živin.
U druhu Thuja occidentalis s menšími nároky na živiny se osvědčily všechny systémy hnojení, kromě H. U duhu Pyracantha coccinea, náročnějšího na dodávku živin byl nejspolehlivější systém O, mezi dalšími nebyly výraznější rozdíly, horší výsledky byly pouze u systému H v roce 1999 a P v roce 2000. Použité systémy hnojení je možné na základě výsledků dvouletých vegetačních pokusů u obou testovaných druhů rozdělit do tří skupin. Nejlepších výsledků bylo dosaženo při použití standardního hnojiva s řízeným uvolňováním Osmocote 5–6 (systém O), které se osvědčilo u všech testovaných substrátů. Do druhé skupiny patří systémy S, P, N a C, obecně nejhorších výsledků bylo dosaženo při použití systému H.
Hnojiva s řízeným uvolňováním jsou v nyní ve školkařských podnicích v ČR velmi oblíbená. Jejich předností je zjednodušení výživy, aplikují se jednorázově před sázením a není potřeba kvalitní závlahový systém pro přihnojování. Určitou nevýhodou je nízký obsah živin, především draslíku, v rašelinových substrátech na konci vegetačního období, resp. ke konci doby účinnosti hnojiva. Důležitou roli zde hraje počasí, při extrémně vysokých teplotách se živiny uvolňují rychleji a doba účinnosti hnojiva se zkracuje. To se projevilo i našich pokusech s rostlinami Thuja v roce 2000, kdy vysoké teploty v průběhu května podpořily uvolňování živin a následné intenzivní deště v červnu a v červenci tyto živiny vyplavily. V druhé polovině vegetačního období, na kterou zpravidla u tohoto druhu připadají asi 2/3 celkového přírůstku, neměly rostliny k dispozici dostatek živin.
Hnojivo s pozvolným uvolňováním Silvamix forte bylo aplikováno společně se startovací dávkou rozpustného hnojiva a doplňkovým přihnojováním dusíkatým hnojivem v průběhu vegetace. Touto kombinací bylo dosaženo výsledků srovnatelných s hnojivem Osmocote s účinností 5 – 6 měsíců. Část živin dodaných hnojivem Silvamix příznivě ovlivní růst rostlin i v dalším roce.
Mezi systémy K, N a C s použitím rozpustných hnojiv pro základní hnojení i přihnojování během vegetace nebyly zjištěny výrazné rozdíly. U systému C (rok 1999) se u rostlin Pyracantha příznivě projevil vyšší obsah živin (především dusíku) v substrátu daný poměrně vysokou dávkou hnojiva Cererit (3 g/l substrátu). Systém N byl v roce 2000 u rostlin Pyracantha lepší oproti systému P, vzhledem k vyšší dávce dusíku v průběhu přihnojovaní. Tyto systémy se dobře projevily v substrátech (B, F) s vyšším obsahem živin v komponentech. Obecně byly srovnatelné se systémem S, avšak i přes poměrně vysokou intenzitu přihnojování (10× za vegetaci) bylo u rostlin Pyracantha ve většině substrátů dosaženo horších výsledků než při použití hnojiva Osmocote 5 – 6. Pro dosažení srovnatelných výsledků by bylo nutné použít ještě častější přihnojování.
Systém H s aplikací hnojiva Hydrokomplex při základním hnojení a na povrch substrátu během vegetace byl ve srovnání horší, a to i přes poměrně vysokou dávku živin. Relativně dobré výsledky byly u tohoto systému při použití substrátů (G, E) s vyšším obsahem živin v komponentech a lepší výsledky byly dosaženy v roce 2000 při kratších intervalech mezi aplikacemi. Rostliny měly poměrně dobrý start, kdy se pozitivně projevila dávka hnojiva při základním hnojení. Další aplikace hnojiva na povrch substrátu by se ale měly uskutečnit v kratších intervalech než v roce 1999, kdy se předdruhou aplikací začaly na rostlinách projevovat příznaky deficitu dusíku. Nejvhodnější by pravděpodobně byly dvě aplikace na počátku června a července, případně ještě 3. aplikace snížené dávky (např. 1 g/l substrátu) v období červenec/srpen v závislosti na nárocích pěstovaných dřevin. Tento způsob hnojení je z použitých systémů nejvíce extenzivní, je náročný na ruční práci, ale nevyžaduje kvalitní závlahový systém.
V rámci pokusů byly vyhodnoceny přibližné náklady na hnojiva dodané jedné rostlině pěstované ve dvoulitrovém kontejneru. U systému O to bylo 1,0 Kč, u S 0,60 Kč, z toho na zásobní hnojivo 0,50 Kč, a u ostatních 0,12–0,17 Kč. U hnojiva Osmocote 5 – 6 nejsou náklady na jednu sazenici o mnoho vyšší než u ostatních, ale některým pěstitelům mohou vadit vysoké jednorázové náklady na nákup hnojiv s řízeným uvolňováním v jarním období.
Vegetační pokusy ukázaly možnosti vhodných kombinací pěstebního substrátu a systému hnojení při pěstování dřevin v kontejnerech. Osvědčily se i alternativy k nejrozšířenějšímu způsobu pěstování – použití rašelinového substrátu a hnojiv s řízeným uvolňováním. S ostatními systémy hnojení bylo dosaženo dobrých výsledků především v substrátech s komponenty obsahujícími více živin. Výsledky vegetačních pokusů byly použity pro přípravu jednoduché Metodiky hnojení dřevin v kontejnerech (www.vukoz.cz).
