Buk lesní patří mezi dřeviny s přirozeným výskytem v naší krajině, ve které je běžnou součástí lesních porostů. Buky se též v různých kultivarech již v minulosti vysazovaly v parcích a zámeckých zahradách, kde se využívalo jejich dominantního vzhledu. Pro svůj vysoký vzrůst a mohutnou korunu jsou solitérně či ve skupinách rostoucí stromy výrazným krajinotvorným prvkem a podílejí se tak významnou měrou na navýšení estetické hodnoty dnešní kulturní krajiny. Do určité míry odolávají i znečištěnému ovzduší a proto jsou dodnes součástí mnoha městských parků.
Podobně jako ostatní druhy dřevin, i buky jsou vyhledávaným cílem rozličných herbivorních organismů, které je napadají a v různé míře poškozují. Jedním z těchto herbivorů je mšice stromovnice buková – Phyllaphis fagi (L.).
Potravně specializovaná na buky
Stromovnice buková patří mezi mšice taxonomicky řazené do čeledi zdobnatkovitých. Tato skupina mšic zahrnuje převážně druhy potravně specializované na listnaté dřeviny. Stromovnice buková je běžným druhem mšice v mnoha evropských státech včetně naší republiky a hojně se též vyskytuje v Severní Americe. Podobně jako mnohé příbuzné druhy mšic této skupiny nestřídá pravidelně hostitelské rostliny. Patří ke specifickým fytosugním herbivorům vyvíjejícím se na bucích.
Stromovnice buková je menší mšice dorůstající v případě bezkřídlých samiček, které v populaci převládají během sezóny, délky dvou až tří milimetrů. Jedinci jsou žlutozeleně zbarvení s hnědavými příčnými páskami a skvrnkami. Dorsální strana těla je od hlavy až po zadeček souvisle pokryta hojně produkovanými voskovými výpotky, ze kterých u okřídlených jedinců vyčnívají pouze křídla. Výpotky jsou sněhobíle zbarvené a mají vláknitou formu. Největší délky dosahují po stranách těla na zadečku mšic. Sifunkuly na zadečku jsou velmi krátké ve tvaru prstence. Kauda je malá, zakulacená a téměř nezřetelná.
Přezimují vajíčka
Samičky stromovnice kladou během podzimu černě zbarvená, oválná vajíčka na větvičky buku. Na jaře, v době rašení bukových listů, se z přezimujících vajíček líhnou malé nymfy, které začínají přijímat potravu z mladých pletiv listů, případně výhonků. Nymfy obvykle během dvou až tří týdnů dorůstají postupně v okřídlené samičky, tzv. zakladatelky, které dále pokračují v rozmnožování. Zakladatelky jsou živorodé a podobně jako u jiných druhů mšic, velmi plodné. Každá zakladatelka porodí několik desítek potomků. Tyto nymfy produkují z voskotvorných žláz velké množství bílých vláknitých voskových výpotků, pod jejichž ochranou intenzivně sají na spodní straně mladých bukových listů nebo, v menší míře, na kůře nových výhonků. Nymfy postupně dorůstají v novou generaci samiček, které dále pokračují v partenogenetickém způsobu množení. Populace dosahuje vrcholu koncem jara a počátkem léta. Mšice lze v tomto období pozorovat na větvičkách a zejména na spodní straně listů, kde se též hromadí kutikulární svlečky. Přítomné kolonie mšic spolu se svlečkami kutikuly připomínají drobné chuchvalce bíle zbarvené vlny. Okřídlené samičky v populaci zajišťují přelety na další větvičky a stromy. V době vrcholného léta jsou kolonie této mšice tvořeny drobnými, bezkřídlými formami samičího pohlaví. Velikost jedinců v těchto koloniích dosahuje přibližně poloviční hodnoty v porovnání s bezkřídlými samičkami předcházejících generací. Zakrslé formy mšic nijak neaktivují a poklidně přečkávají vrcholné letní období na spodní straně listů. Tento způsob přežívání bývá označován jako tzv. aestivace. Po ukončení období klidu se v populaci vyskytnou samičky, které na přelomu léta a podzimu rodí nymfy dorůstající v pohlavní jedince, okřídlené samce a bezkřídlé samičky.
Text a foto RNDr. Jan Kabíček, CSc., FAPPZ, ČZU v Praze
Práce byla realizována v rámci specifického výzkumu S grant MŠMT ČR.
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 8/2012
