Straubing – floristické mistrovské zkoušky – šokující překvapení. Opakující se děj druhé dekády měsíce července. I letos se 19. 7. zde konaly závěrečné zkoušky, kterých se zúčastnilo 16 studentek. Výstava jejich prací s konala, jako vždy, ve staré cihelně.
Rozlehlý komplex opuštěných budov navozuje dojem právě ukončené výroby s neuklizeným prostorem. Vedle luxusního auta leží hromada prken jako by je právě sem teď dělníci položili. Je zajímavé, že toto neupravené prostředí nechá vyniknout floristickým pracím.
Letošními tématy ke zpracování byla svatební kytice, věnec, auto a stůl či prostorový objekt. U každé práce byla přiložena maketa, rozsáhlá dokumentace, která zahrnovala rozpočet, barevnou studii, ale třeba i interiér kostela, ve kterém se má konat svatba, takže kytice musí ladit i s prostředím.
Tak, jak to u všech mladých, kreativních lidí bývá, byly jejich práce živé, barevné, perfektně zpracované a „nenudily“. Bylo opravdu se na co koukat.
Straubing – zde jsem viděl zatím nejlépe prezentované svatební kytice, které byly umístěny v pecích na sušení cihel. Hlavní dlouhá chodba s postranními úzkými pecemi, na jejimž konci byl zavěšen pauzovací papír, na který se promítal portrét nevěsty. Z papíru vykukovala „packa“ na uchycení kytice. Když jste kráčeli temnou pecí, museli jste ujít deset kroků, než jste stáli přímo u vazby. Tma, žádná jiná kytice, jen portrét a vy. V některých případech to působilo velice realisticky. Žádné vyumělkované prostředí, úžasný kontrast mezi jemností a surovým prostředím.
Další práce tvořily koje nebo sestavy. Na podlaze byl písek, borka, cukr, voda a po šlapácích se ti odvážnější mohli přiblížit až k dílu.
Dalo by se říci, že taková továrna je skutečný ráj pro tvořivé lidi. Většina prostorových prací, ale i stolů byla zavěšena od stropu, což je další možnost, jak si úspěšně poradit s daným úkolem.
Trochu jsme si posteskli, že ani jedna z našich českých soutěží neumožňuje něco podobného. Jistě by stálo za to, pokusit se sehnat podobný, dnes již nevyužívaný prostor i u nás. Jistě by jeho pronájem nebyl tak drahý jako sál s velkým lustrem nebo s efektním světelným parkem, protože tyto věci dělají většinou z padesáti procent celé show a květiny jsou kde … ?
Výstava prací ve Straubingu byla důkazem toho, že nejdůležitější jsou květiny. Jim totiž vděčíme za to, že můžeme svoje myšlenky a fantazii přenést v hmotný prvek a ten předat zrakovým vjemem dalším lidem.
Vstupné bylo pouhých 4 euro. Každopádně jsme nenašli ani jednu reklamní tabuli. Možná, že pomohl místní svaz nebo jsou německé školy na tom mnohem lépe …, protože odhadovaná částka na jednoho studenta (jen práce) se pohybovala kolem 80 000 Kč.
Dnes se již vůbec nedivím, když se moje kamarádky, které navštívily výstavu loni, se v jedné temné chodbě neubránily slzám dojetí. Opravdu jim mocděkuji, že mě letos vzaly do Straubingu sebou! Takže Hanko, a Petře, Jitko, Vendy … zase za rok ve Straubingu.
