Porosty barvínků lze nalézt na nejrůznějších stanovištích – v zahradách, parcích, hřbitovech – a snad proto přetrvává domněnka, že netrpí žádnými chorobami a škůdci. Při podrobnější prohlídce však lze objevit symptomy svědčící o opaku. Onemocnět mohou všechny části rostlin.
Druhy rodu Vinca L. (barvínek, brčál) jsou stálezené byliny až plazivé polokeře rostoucí v Evropě, Malé Asii a v tropickém pásmu. Z dvanácti známých druhů se pěstují především modře a bíle kvetoucí kultivary barvínku menšího (V. minor) a barvínku většího (V. major) s temně zelenými nebo žlutě a bíle skvrnitými listy.
Kořenové a stonkové hniloby
Za chladnějšího vlhčího počasí (10 – 18 °C) se v porostech barvínku vyskytuje fomová hniloba vyvolaná houbou Phoma exigua. Napadá drobnolisté i velkolisté, stálezelené i pestrolisté barvínky. Přítomnost fomy prozradí tmavě hnědé až černé léze na poléhavých přezimujících stoncích, které se dotýkají povrchu půdy nebo jsou v její těsné blízkosti. Nekrózy se rychle rozšiřují, a během několika dnů opásají celý stonek. Stonky nad svraštělým černým pletivem odumírají.
Patogen přežívá myceliem a černými pyknidami v napadených zbytcích stonků a listů ve vlhké půdě (půda s vlhkostí vyšší než 50 % polní kapacity). Na jaře, v době rašení nových výhonů a listů barvínku, začíná růst i mycelium. Krátce po vyrašení (konec dubna/začátek května) infikované nové stonky vadnou, mění barvu na hnědou až černou a odumírají. V odumřelém pletivu jsou viditelné drobné černé plodničky (pyknidy), z nichž se za deště či během zavlažování uvolňují pyknospory. Spory roznášené vodou tvoří významný zdroj infekce. Léze na stoncích jsou viditelné přibližně za deset až čtrnáct dní po infekci.
Foma často přechází z lézí na bázi stonku do vyšších pater, případně na řapíky a báze čepelí listů. Napadené listy hnědnou, vadnou a předčasně opadávají, následně odumírají celé rostliny. Listová skvrnitost se může vyskytnout i bez přítomnosti lézí na stoncích.
Infekce, vývoj choroby, exprese symptomů a reinfekce se může opakovat, pokud je chladné vlhké počasí a půda velmi vlhká Z jednotlivých infikovaných rostlin se patogen v porostu během několika týdnů hnízdovitě rozšíří.
Během horkého suchého počasí v létě jakoby choroba zmizela, avšak v následuje-li perioda chladnějšího vlhčího počasí (červenec/srpen) dochází k novým infekcím. Stonkové hniloby mohou být významným problémem během množení, pokud je nutné rostliny zavlažovat zmlžováním.
Některé kultivary jsou vůči napadení odolnější, avšak publikovaných údajů o odolnosti kultivarů barvínku vůči fomové hnilobě je velmi málo. Jako rezistentní je uváděn např. Vinca ‘Darts Blue’.
Za základní opatření proti fomové hnilobě se považují veškeré zásahy udržující nepřehuštěný porost umožňující cirkulaci vzduchu a rychlé osychání rostlin. V případě onemocnění barvínku je nutné odstranění napadených a odumřelých částí a ošetření fungicidy.
Podobné symptomy jako fomová hniloba způsobuje Phomopsis sp. V důsledku napadení vrcholky výhonů hnědnou, vadnou a nadzemní části rostlin odumírají. Choroba se šíří od vrcholků výhonů směrem k bázi – z tmavě hnědého až černého odumřelého pletiva prorážejí na povrch ústí černých plodniček houby (pyknid). Vlhké jaro či závlaha zadešťováním podporuje výskyt tohoto patogena. Půdní houba Rhizoctonia sp. připomíná symptomy fomovou hnilobu, avšak na lézích se nevyskytují plodničky.
Listové skvrnitosti
Toto onemocnění způsobují různé druhy hub, např. Altenaria sp., Ascochyta vincae, Botrytis cinerea, Colletotrichum sp., Macrophoma vincae, Phyllosticta sp. aj. Rozlišení podle makrosymptomů je téměř nemožné.
Na jaře (březen – květen) se objevují na listech velké bledě hnědé skvrny s úzkým tmavým lemem, což je symptom napadení houbou Ascochyta vincae. Hnědé okrouhlé až oválné skvrny na listech tvoří i Alternaria sp. Původcem okrově zbarvených téměř kruhových skvrn s tmavším lemem, viditelných po obou stranách listů je Phyllosticta vincae. V odumřelém pletivu se pod pokožkou vyvíjejí plodničky, které ji postupně protrhávají a uvolňují vejčité jednobuněčné spory.
Během vlhkého počasí se na listech barvínku mohou objevit kulaté hnědé až černé ostře hraničené skvrny, většinou vycházející od okrajů listů. Za příznivých podmínek se mohou rozšířit na celý list. Původcem těchto skvrn je plíseň šedá (Botrytis cinerea).
Listové skvrnitosti mohou být zapříčiněny i následkem napadení rzemi rodu Puccinia (V. minor – Puccinia cribrata, V. major – P. vincae). Na listech (ojediněle i výhonech) se nejprve na líci objevují světle zelené až žluté skvrny, později se na rubu prolamují rezavě hnědá ložiska spor.
Nejen houby, ale i fytoplazmy, mohou způsobit onemocnění barvínku. Fytoplazmová žloutenka (Aster-Yellows Phytoplasma) se projevuje na listech barvínku menšího žlutozelenými čárkovitými skvrnami, menšími květy, které u modře kvetoucích kultivarů jsou bíle čárkované, nadměrnou tvorbou sekundárních výhonů a zkrácením internodií. Rostliny i květy jsou zakrnělé. Postižené rostliny je nutné odstranit a zlikvidovat.
Stejně jako u patogenů jiných pokryvných rostlin je ochrana barvínku založena na odstranění opadu, vyčištění porostu, likvidaci infikovaných rostlin brzy na jaře a přihnojení. V případě potřeby lze použít měďnaté fungicidy nebo např. Dithane M 45, Polyram WG aj. S ošetřením je nutné začít od rašení a opakovat jej jedenkrát měsíčně, pokud rostliny přirůstají, tj. od poloviny až konce léta. K rozmnožování lze použít zcela zdravé rostliny. Pokud je půda dostatečně vlhká pro růst, je vhodné zavlažování omezit, případně usměrněnou zálivkou pouze udržovat turgor.
