Štítenka Pseudaulacaspis pentagona patří do zvláštní skupiny hmyzu, který se nazývá červci. Navzdory tomu, že se původně jedná o subtropický druh východní Asie, byla tato štítenka popsána roku 1886 v Itálii, kam byla zavlečena.
Dnes je rozšířena téměř po celém světě. V teplejších oblastech škodí především na ovocných a okrasných dřevinách. V USA působí vážné škody na broskvoních, révě a kiwi. Z Evropy jsou její škodlivé výskyty, především na broskvoních a moruších, známy z Francie, Maďarska, Řecka a Švýcarska. Potvrzena však byla v řadě dalších zemí: Bulharsko, Nizozemsko, Itálie, Malta, Německo, Portugalsko, Rumunsko, Rusko, Slovensko, Srbsko, Španělsko, Ukrajina, Velká Británie a Turecko. V České republice byla zatím potvrzena v Pardubicích, Opavě, Ostravě a Praze, kde ji lze např. spatřit na katalpách přímo před východem z hlavního vlakového nádraží.
Dvě až tři generace ročně
P. pentagona je široce polyfágní druh, který se může vyvíjet na více než 120 druzích rostlin. Byla popsána z 55 čeledí dřevin a bylin, přičemž upřednostňuje rostliny růžovité, slézovité a bobovité.
Zatímco dospělé samičky jsou bílé, bezkřídlé a po celou dobu žijí přisedle na kůře kmenů a větví pod ochranou okrouhlého, v průměru 2 až 2,5 mm velkého voskového štítku, samečci mají křídla a aktivně létají. Jsou menší, dosahují délky asi 1 mm a na rozdíl od samiček žijí pouze jeden den. Pohlaví budoucího dospělého jedince lze poznat již podle larev, resp. podle tvaru štítků, které je pokrývají. Štítky budoucích samečků jsou totiž na rozdíl od štítků samiček protáhlé, 0,9 až 1 mm dlouhé.
Přezimují oplodněné samičky, které během dubna kladou 100 až 150 vajíček a po několika dnech hynou. Nakladená vajíčka jsou buď bílé (budoucí samečci) nebo oranžové (budoucí samičky) barvy. Samičí larvy prodělávají svůj vývoj přes dvě, samčí larvy přes pět larválních stupňů. V našich podmínkách může mít tento druh 2 až 3 generace.
Díky bíle zabarveným štítkům lze tuto štítenku na napadených rostlinách snadno nalézt. Při přemnožení napadá i listy a plody. Při dlouhodobém výskytu může svými štítky a voskovými výpotky zcela pokrýt kůru kmene a větví. Důsledkem silného napadení je diskolorace a předčasný opad listů, znehodnocení plodů, usychání větví až postupné odumření celého stromu. Přítomnost štítenky lze detekovat odchytem samců do feromonových lapáků. Je odhadováno, že lze takto zjistit škůdce i deset let před patrnými příznaky napadení na hostitelských rostlinách.
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č. 7/2010.
Text a foto Jakub Beránek, Mendelova univerzita v Brně
