Podle výsledků tříletých pokusů, probíhajících v Německu, má rychlení lilku význam pro pěstitele, kteří si organizují vlastní odbyt zeleniny. Může přispět k obohacení jejich nabídky. Při nepřímém odbytu se podle současných zkušeností s dovozovou konkurencí nepovažuje jeho pěstování za rentabilní.
Probíhající pokusy nicméně jsou zajímavé. Při výběru odrůd se upřednostňují ty, které mají tmavě fialové, oválně vejčité až hruškovité plody, beztrnné nebo jen s malým počtem měkčích trnů, nepoškozujících plod a usnadňujících sklizeň. Osvědčilo se roubování lilku na křížence planě rostoucích rajčat (’Beufort’, ’Vigomas’, ’Brigeor’, ’Herman’) jako ochrana před půdními patogeny. Semena podnoží se vysévají asi o týden dříve nežli lilek. Roubování probíhá po 25 – 30 dnech, technika je shodná jako u rajčat. Mezi přednostmi se uvádí pochopitelně mohutnější kořenový systém. Přírůstek výnosu v pokusech kolísal v rozpětí od 8 do 42 % proti neroubovanému lilku.
Lilek vyžaduje větší teplotu rychlení nežli okurky nebo paprika. Teplota substrátu má být 20 °C a nikdy nemá klesnou pod 18 °C. Doporučuje se optimální teplota vzduchu 20 – 25 °C během trvání kultury, po výsadbě stačí 20 °C ve dne a 19 °C v noci, od počátku květu stačí v noci 16 – 18 °C. Vzdušná vlhkost by měla činit 60 – 80 %, obsah CO2 800 ppm.
Osvědčila se hustota 2 – 3 rostliny/m2 s vedením na 2 – 3 výhony. Zdůrazňuje se potřeba organického hnojení při výsadbě do půdního substrátu, přísná selekce sazenic a jejich umístění do substrátu ze 3/4 kořenového balu. Pro dosažení velkých, stejně vyvinutých plodů se doporučuje odstranit přebytečné. Opylení hmyzem má přednost před samoopylením. Sklízí se dvakrát týdně, plody musí být ve správné technické zralosti. Jsou při 12 °C uchovatelné po dobu asi 10 dní, teplota pod 8 °C je poškozuje.