Správný řez keřů je neodmyslitelnou součástí péče o zahradu. Na málokteré zahradě lze ale náležitě ořezané keře a živé ploty spatřit. Kdo by si myslel, že by se mohl poučit na plochách veřejné zeleně, ten by splakal nad výdělkem. Řez keřů a tvarování živých plotů na veřejných plochách je na tom mnohdy ještě hůř než amatérská péče na soukromých zahradách.
Stavba keřů je mnohem rozmanitější než stavba stromů a tomu také musí odpovídat různé přístupy k řezu. Nejznámější definice keře říká, že keř je dřevina bez přímého kmene, která se větví již od spodu. To je dáno způsobem větvení, které se nazývá bazitonie. Velmi zjednodušeně lze říci, že při tomto způsobu větvení nepokračují výhony v růstu na svém vrcholu, ale nejbujnější nové výhony vyrůstají ze spodních (=bazálních) pupenů a mateřský výhon přerůstají. Jednotlivé druhy keřů se ale mírou bazitonie výrazně liší a vedle typických s vysokou nebo střední aktivitou bazální obnovovací zóny mezi keře počítáme i nízké dřeviny se slabou aktivitou bazální obnovovací zóny, které připomínají spíše miniaturní stromky s krátkým kmínkem než typické keře (např. pěnišníky).
Způsob i doba, kdy řez provádíme, závisí na vlastnostech daného druhu a na postavení a funkci konkrétního keře v kompozici. Rozhodnutí, jestli a jak keř řezat, musí vycházet:
a) z architektury keře (míry bazitonie) a jeho regenerační schopnosti,
b) z vývojové etapy keře a jeho stavu (výsadba, starý keř, udržovaný, zanedbaný)
c) z funkce (květy, plody, barevné listy či dřevo, tvarované keře apod.),
d) z doby květu (na jaře na loňském dřevě, později na letorostech).*
Text a foto Ing. Samuel Burian
Celý článek naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 8/2013
