Při výzkumu tématu specifik české soukromé zahrady, jehož výsledky byly publikovány v článku Česká soukromá zahrada v první polovině 20. století (Zahradnictví 11/2022), byl zjištěn nový nezpracovaný okruh problémů. Převážná většina soukromých zahrad zkoumaného období byla navrhována velkými kancelářemi vedenými úspěšnými „architekty zahrad“ (František Thomayer, Josef Kumpán, Josef Vaněk, Josef Miniberger, Otokar Fierlinger). Soukromá zahrada jako nový celospolečenský fenomén však přitahovala pozornost také jako prostor pro realizaci individuálních představ o jejím ztvárnění. Promýšlením a navrhováním převážně vlastních zahrad byli zaujati nejen architekti stavební, ale také mnozí umělci a tvůrčí osobnosti. Jsou jejich zahrady něčím charakteristické?
Z charakteristických znaků českých soukromých zahrad 1. pol. 20. stol. zakládaných profesionálními zahradníky (Ševčíková 2022) lze za dominující považovat historizující formy a principy, prolínání formálních a neformálních motivů a částí, používání pestrých květinových záhonů a tvarované vegetace, módních dekorativních prvků a druhů rostlin, vkládání drobné architektury a členění (komponování) podle funkčních částí. Josef Kumpán naznačoval další vývoj soukromé zahrady zdůrazňováním potřeby jednotnosti domu a zahrady a jejich okolí, uměřenosti a účelnosti kompozice, které dokázal přesvědčivým způsobem realizovat až Otokar Fierlinger. Ze zkoumání a srovnávání soukromých zahrad zakládaných profesionálními zahradníky a zahrad tvořených architekty a tvůrčími osobnosti vyplynuly odlišná specifika. Zahrady Dušana Jurkoviče, Jana Kotěry i Josefa Chochola se vyznačovaly architektonickým rukopisem jejich autora. Drobná architektura i kompozice rozvíjely vnitřní a vnější kompozici vily a tvořily s ní výtvarně i funkčně srostlý celek, v čemž mohly předbíhat vývoj zahrad profesionálů. V případě zahrady u Kovařovicovy vily je zahrada domu podřízená, reprezentuje jej, působí jako jeho předprostor. Zahrady D. Jurkoviče a J. Kotěry aplikují princip zahrady jako venkovního příbytku pod otevřeným nebem a do výtvarné koncepce zahrnují také užitkové části. Jejich zahrady se navíc snažily skrze uplatňování parafrází a nových interpretací lidového umění definovat typ české národní zahrady. Soukromé zahrady tvůrčích osobností mají velmi individuální podobu, která vychází z potřeb a tvůrčího ducha autora. Tyto zahrady nemají jednotný výraz a škálu typických znaků profesionály zakládaných zahrad využívají rozmanitě. U žádné zkoumané zahrady nebyla zjištěna přítomnost prvoplánově dekorativních prvků a pomáhají tak vymezovat citlivou hranici mezi zahradním uměním a zahradnickým dekorem. Vzhledem k jejich charakteru mohou vlastní zahrady zakládané tvůrčími osobnostmi a architekty sloužit jako další důležitý zdroj informací prohlubujících poznání a pochopení jejich tvůrčí individuality.
Pěstění vlastní zahrady bylo v 1. pol. 20. stol, oblíbeným koníčkem mnoha lidí různých společenských vrstev i velkých osobností našich dějin. Vznikaly tak často zahrady, které nespadaly do žádného oficiálního směru nebo stylu, neměnily běh historie zahradního umění, ale otiskovaly individualitu jejich tvůrce. Z různých důvodů mohou vyzařovat silnějšího Genia loci než nejdokonalejší zahrady vznikající pod odborným vedením.
Text Ing. Barbara Ševčíková, Ph.D., Ústav zahradní a krajinářské architektury, ZF MENDELU v Brně
Celý článek naleznete v časopisu Zahradnictví č. 12/2022.
