Lilek Rantonnetův (Solanum rantonnetii, správněji Lycianthes rantonnetii) patří do čeledi Solanaceae. Je to neplstnatý, 1,5 m vysoký keř původem z Jižní Ameriky (Paraguay, Argentina) s tuhými, vzpřímenými větvemi a jednoduchými, střídavými a široce kopinatými listy. Ty jsou až 10 cm dlouhé a 5 cm široké s mírně zvlněnými okraji. Modrofialové, tři centimetry velké, pravidelné květy s kolovitou korunou a nápadnými žlutými tyčinkami vyrůstají v úžlabních, skoro přisedlých svazcích. V sortimentu je původní druh se zelenými nebo panašovanými listy a také odrůda ‘Montreux’ údajně s většími, tmavě modrofialovými květy.
Vrcholové řízky o velikosti čtyři až šest centimetrů zakořeňují pod mlhou nebo mikroténovou fólií při teplotě 18 až 20 °C během tří týdnů. Mladé rostliny se vysazují nejprve do květináčů o průměru deset centimetrů a po prokořenění zpravidla do velkých květináčů o průměru 20 až 25 cm. K sázení se doporučuje vododržný, silně vyhnojený, rašelinný nebo kůrorašelinný substrát s vyšším podílem jílu nebo jiné minerální složky, s pH kolem 6,0.
Zpočátku se rostliny pěstují těsně vedle sebe při teplotě kolem 18 až 20 °C, aby se rychle vytvořila požadovaná délka kmínku 60 až 80 cm. Pak následuje zaštípnutí vrcholu (konec září, začátek října). Výhony, které vyraší z oček ve vzdálenosti přibližně patnáct až dvacet centimetrů pod zaštípnutím tvoří kostru budoucí korunky. Koncem ledna se rostliny přesazují do konečných květináčů a teplota se snižuje na 16/18 °C. V závěru pěstování pak stačí 14/16 °C. K posilování kmínku dochází pravidelným odstraňováním obrostu, k zahušťování korunky zaštipováním nově rašících výhonů z oček na kostře korunky. Výhony dlouhé tři až pět centimetrů se zaštipují v pravidelných sedmi až desetidenních intervalech a jakmile nové dorostou délky jednoho až dvou centimetrů, následuje ošetření retardanty. Účinný je 0,3 až 0,4% Alar 85 ve formě postřiku, v zahraničí se osvědčil také 0,5% postřik přípravku Bonzi, který uspišuje kvetení. Tento postup se opakuje až do vytvoření dostatečné velikosti korunky, což bývá do začátku dubna. Pak rostliny vykvétají během čtyř až šesti týdnů.
Během kultury se lilky musí pěstovat na plném světle a silně hnojit, protože jsou velmi náročné na živiny. Používají se 0,2 až 0,3% roztoky plných hnojiv 1–2krát týdně. Málo hnojené rostliny trpí často nedostatkem dusíku, což se projeví žloutnutím a opadem starších listů. V porostu se objevují občas molice nebo mšice, jinak je tento druh poměrně odolný vůči chorobám i škůdcům.
Venku rostliny dobře rostou a bohatě kvetou pouze na plném slunci při vydatném hnojení a dostatečné zálivce. Nesnášejí častý přísušek. Před příchodem podzimních mrazů se umisťují do světlých a dobře větratelných prostor, kde při teplotě 5 až 10 °C přezimují.
Příklady pěstebních postupů
Z běžného termínu množení v polovině července a výsadby do konečných květináčů koncem ledna se vypěstují dostatečně velké kvetoucí rostliny s korunkou o průměru kolem 40 cm za deset měsíců, tj. na polovinu až konec května. Z podzimního množení v polovině října a konečné výsadby koncem února (květináč o průměru 12 až 14 cm) lze získat nižší stromky s menší korunkou za necelých osm měsíců, kvetoucí v polovině června.
Použití
Solanum rantonnetii se uplatňuje především jako rostlina s korunkou na kmínku nebo jako solitérní keř ve velkých květináčích. Menší rostliny v květináčích o průměru jedenáct až dvanáct centimetrů se vysazují do květinových mís nebo na záhony spolu s ostatními letničkami. Při kombinovaných výsadbách se k rostlinám s korunkou na kmínku mohou vysadit dva až tři méně vzrůstné druhy a odrůdy letniček s převislými výhony, které tvoří spodní patro. Vhodné jsou např. Acalypha hispaniolae, Alternanthera bettzickiana, Asteriscus maritimus, Bidens ferulifolia, Brachyscome multifida, Calibrachoa hybridy, Cuphea llavea, Diascia hybridy, Felicia amelloides, Gazania rigens, Helichrysum apiculatum, Helichrysum microphyllum, Impatiens repens, Lamium maculatum, Lobelia valida, Lysimachia congestiflora, Lysimachia nummularia, Oxalis vulcanicola, Nemesia fruticans, Origanum vulgare, Persicaria capitata, Russelia equisetiformis, Sanvitalia speciosa, Scaevola saligna, Sutera cordata, Torenia hybridy, Verbena hybridy, Verbena tenera aj.
