Sady se zavedeným systémem integrované ochrany zaujímají v rámci komerčního pěstování ovoce v České republice stále větší podíl. Jen počet členů registrovaných ve Svazu pro integrované systémy pěstování ovoce (SISPO) vzrostl od roku 2004 ze 120 subjektů (7752 ha) na nynějších 233 pěstitelů hospodařících na 10 662 ha (údaj platí k 31. říjnu 2007). Tento růst (odehrávající se i mimo rámec SISPO) je do značné míry výsledkem plošných dotací, které se v posledních letech podařilo prosadit.
Vše by mělo nasvědčovat tomu, že vývoj reflektuje moderní trendy prosazující se v technologicky vyspělém zahraničí. Podpora trvale udržitelných a přírodě blízkých způsobů hospodaření v zemědělství, důraz na zdravotní bezrizikovost ovoce a řada dalších environmentálních, ale i kulturních a sociálních aspektů jsou velmi často skloňovaná témata. Ochrana plodin proti škodlivým činitelům, založená doposud na neúměrně riskantním používání chemických prostředků, představuje oblast, kde je potřeba uplatňování šetrnějších postupů mimořádně aktuální. Očekáváme, že uvolňování prostředků na podporu integrované ochrany by se mělo projevit viditelným snižováním vstupů cizorodých látek do prostředí. Nicméně tento stěžejní cíl není v dostatečné míře naplňován. Abychom situaci lépe pochopili, bude vhodné v krátkosti principy a také historii vzniku integrované ochrany (IO) připomenout.
Historie vzniku IO
K postupnému zrodu IO došlo ve druhé polovině minulého století v souvislosti s rozčarováním odborné i laické veřejnosti nad výsledky „boomu“ nekontrolovaného používání pesticidů, který vyvrcholil v poválečných letech minulého století. Teoretické základy IO neboli IPM (IPM=Integrated Pest Management) byly položeny v roce 1956 a na počátku 70. let (1973) formulován její program. Iniciátor tohoto procesu, Mezinárodní organizace pro biologickou a integrovanou ochranu (IOBC=International Organisation for Biological and Integrated Control) definoval IO jako „systém využívající všech dostupných ekonomicky, ekologicky a toxikologicky přijatelných metod, jehož cílem je udržení škůdců pod prahem škodlivosti za maximálního využívání přirozených regulačních faktorů“. Na integrovanou ochranu logicky navazuje tzv. integrovaná produkce (Integrated Production=IP, pro ovoce Integrated Fruit Production=IFP). V definici pro IP se obecněji odráží priority stanovené pro integrovanou ochranu: „ekonomicky funkční pěstitelský systém, jehož prioritou je ochrana životního prostředí a zdraví člověka“. Integrovaná produkce logicky tvoří pěstitelský a technologický rámec pro maximální uplatnění prvků integrované ochrany.
Základní principy
Protože ochrana proti houbovým patogenům v současné době příliš velký prostor pro používání biologických a alternativních metod neposkytuje (efektivním opatřením je např. využívání rezistentních odrůd, ale ty se doposud v komerčním měřítku významněji neprosadily), lze bez dalších podrobnějších analýz konstatovat, že stěžejní roli v celém projektu IO (IPM) hraje způsob ochrany proti živočišným škůdcům, kde jde o následující principy (viz též obr. 1):
1. maximální využívání znalostí o bionomii jednotlivých škodlivých druhů,
2. nezbytností je monitoring výskytu škůdců v průběhu sezóny; rozhodovací procesy vychází z aktuálního vývoje a populační hustoty škůdců (prahy škodlivosti),
3. vnímání úlohy fytofágů v potravních řetězcích v rámci agroekosystému jako celku,
4. volba přípravků přijatelných pro životní prostředí a zdraví člověka,
5. podpora biodiverzity agroekostému jako celku, (volbou šetrných metod a postupů zachovat a udržovat přirozenou rovnováhu mezi fytofágy a jejich přirozenými nepřáteli); aplikaci razantních chemických přípravků minimalizujeme, k jejich používání přistupujeme pouze v nezbytných případech,
6. záruka zdravotní nezávadnosti ovoce ve vztahu k potenciálnímu výskytu reziduí pesticidů v plodech;,
7. klíčovou roli hraje především maximální podpora metod přímé biologické a biotechnické ochrany,
8. splnění všech těchto podmínek však nesmí být v zásadním rozporu s ekonomikou výroby.
Začátky IO v ČR
Je zřejmé, že snahou tvůrců IPM i IP, bylo vytvoření kompromisu mezi tlakem trhu na objemovou výkonnost zemědělství a ochranou životního prostředí. Do jaké míry je takový kompromis reálný, zůstává v mnoha případech doposud otevřenou otázkou. V ČR (tehdy samozřejmě v socialistickém Československu) se o integrované ochraně začalo vážně hovořit přibližně v polovině 80. let minulého století. Cestu k prosazování dílčích principů IO u nás otevřelo uplatňování tzv. usměrněné chemické ochrany. Ta dokázala seriózně naplnit cíle vyjádřené v bodech „1“ a „2“, částečně i „3“ nebo i „6“, uvážíme-li, že vlivem rozvíjejících se monitorovacích metod a uplatňování tzv. prahů škodlivosti vznikl prostor pro redukci chemických ošetření. Důslednější splnění dalších podmínek však bylo nad možnosti těchto systémů. Je důležité si uvědomit, že koncept integrované ochrany vznikl právě na těchto základech, tj. vycházel z modelu ochrany, v níž jsou nosným prvkem chemické přípravky. Postupně vyvstala vnitřní potřeba ještě efektivnějšího zavádění prvků integrované ochrany do ovocnářské praxe. Tento proces byl spojen se vznikem SISPO (Svaz pro integrované systémy pěstování ovoce) v 90. letech minulého století. SISPO, které je součástí Ovocnářské unie ČR, postupně převzalo metodickou i administrativní zodpovědnost nejen v oblasti technologie ochrany (i pěstování) ovoce, podílí se i na vytváření dotační politiky.
Teoretické podklady pro tyto systémy vycházely z výsledků výzkumných projektů, zkušeností praktických ovocnářů a dalších zdrojů. Byl vytvořen na svou dobu kvalitní technologický rámec, který prostřednictvím poradenských služeb a dalších aktivit pomáhal pěstitelům nejen zvládat ochranu proti škodlivým činitelům, ale udržovat rozsah používání „chemie“ v rozumných mezích. Budeme-li však čestní, tak si musíme přiznat, že v tomto směru integrovaná ochrana, ve srovnání se svou „nižší verzí“, tj. ochranou usměrněnou, průkazně větší komfort nenabízí. O mnohém by se asi dalo diskutovat, ale přinejmenším na rovině intenzity chemické ochrany takové tvrzení platí. Jsme-li toho názoru, že 8 – 12 fungicidních a dalších 5 až 8 zoocidních aplikací za jednu sezónu v „průměrném“ jabloňovém sadu je v pořádku, pak je asi chyba někde jinde a zahajovat diskusi nemá význam.
Stav IO
Význam ale má pozorněji se podívat, jak zaběhlý systém integrované ochrany funguje, a jaké problémy nám dělají největší starosti. Nesporné je, že doposud uplatňovaná technologie IO změnu potřebuje. V posledních letech se zde objevuje řada nezodpovězených otázek, z nichž některé již byly naznačeny v úvodu. Podrobnější přehled hlavních problémů je v následujících řádcích:
• selekce rezistentních populací škůdců, zejména u druhů s vysokým reprodukčním potenciálem. Jako kalamitní lze nyní označit situaci v ochraně hrušní proti meře skvrnité (Cacopsylla pyri), stranou ale nezůstávají ani další druhy (vlnatka krvavá a další mšice, obaleč zimolezový),
• změnou spektra používaných účinných látek došlo v průběhu posledního desetiletí ke zvýšení výskytu škůdců, kteří v minulosti nepředstavovali vážné nebezpečí. Sem můžeme zařadit pilatku jablečnou (Hoplocampa testudinea), obaleče zimolezového (Adoxophyes orana), zobonosky a další. Tyto druhy vyžadují náročnou technologii ochrany projevující se zvýšeným používáním razantních insekticidů,
• s nástupem těchto přípravků (např. účinných látek ze skupiny neonikotinoidů) dochází k redukci populací benefičních organismů (blanokřídlí, dravé ploštice, slunéčka, aj.); v takových situacích je velmi nesnadné zvládat škůdce s enormním reprodukčním potenciálem,
• s rozvojem analytických metod pro detekci reziduí pesticidů vznikají i přísnější kritéria pro zdravotní nezávadnost produkce (týká se např. ovoce určeného pro zpracování na dětskou výživu) – běžný management ochrany není schopen takové ovoce poskytnout,
• i když jsou při dodržení ochranných lhůt a dávek výskyty reziduí u jednotlivých přípravků pod limitem stanoveným pro dospělé konzumenty, není např. znám kumulativní účinek více látek s podlimitními nálezy; dostatečně také není znám účinek chemických přípravků na celou škálu necílových organismů v sadech – z těchto i jiných důvodů je nutno jakékoli zacházení s chemickými přípravky označit za rizikové,
• postupnou restrikcí tradičních typů insekticidů (organofosfáty aj.), nedostatečným důrazem na registraci přípravků v plodinách méně atraktivních pro distributory, a z dalších příčin dochází ke snižování výběru insekticidů s různým mechanismem účinku. Příkladem jsou třešně a višně, kde proti vrtuli třešňové existuje v aktuální nabídce jediná, a to ještě pro IO nepříliš vhodná účinná látka; chudý výběr přípravků je již tradičně v drobném ovoci, rozšíření spektra přípravků by byl vítán v hrušních proti merám, atd.,
• důsledkem nedostatečného výběru zoocidů je opakované používání stejných účinných látek, což vede k dalšímu prohlubování výše popsaných situací (objevil se fenomén, který lze nazvat „narušování“ či „eroze“ systémů integrované ochrany);
