Jílek vytrvalý (Lolium perenne L.) a lipnice luční (Poa pratensis L.) jsou trávy, které se používají téměř ve všech trávníkových směsích. Tvoří součást parkových a dalších typů používaných okrasných trávníků. Pro své biologické a morfologické vlastnosti jsou však také důležitými komponenty do trávníků hřišťových, zejména pak do směsí pro fotbalová hřiště a golfové dráhy.
Mezi hlavní vlastnosti trav, které musíme brát v potaz, sestavujeme–li travní směs, patří typ odnožování a s ním související rychlost vývinu druhu po založení porostu a jeho vytrvalost na stanovišti. Jílek vytrvalý patří mezi trsnaté druhy trav s rychlým počátečním vývojem. Rozmnožuje se většinou jen generativně a má krátkou vytrvalost. Jelikož při pravidelné seči dochází k odstraňování květenství, jílek a další trsnaté druhy s obdobnými vlastnostmi postupně z trávníku mizí. Jsou nahrazovány druhy výběžkatými (např. lipnicí luční), jež mají sice pomalý počáteční vývoj, ale díky vegetativnímu rozmnožování podzemními či nadzemními výběžky se v porostu postupně rozšiřují a tvoří vytrvalou složku trávníků.
Složení směsi je zásadní
Trsnaté druhy (jílek) mají díky svému rychlému vzcházení zpočátku konkurenční výhodu oproti výběžkatým druhům (lipnice). Avšak v pozdějších stadiích vývoje porostu se druhy dostávají do opačných pozic. Proto je při výsevu nutné zohlednit oba typy trav a zajistit jednak dostatečný podíl trsnatých trav, které postupně v trávníku ubývají, ale také zvolit takový podíl trav výběžkatých, aby byly schopny se v trávníku při počáteční konkurenci trsnatých trav prosadit a vzejít. Nutné je také stanovit optimální výsevek. Vysoké výsevky sice mohou zajistit vyšší šance pro všechny druhy, ale často dochází v důsledku vysokého počtu jedinců na plochu k vyšší vnitrodruhové konkurenci. Rostlinky trav bývají slabší, a tudíž i náchylnější k chorobám. Navíc dochází ke snížení únosnosti drnu. Výsledkem bývá trávník s horší kvalitou založený s vyššími náklady.
Metodika a výsledky pokusu
Právě pro ověření vlivu složení a výsevku travních směsí byl v roce 2004 založen na Šlechtitelské stanice ve Větrově polní trávníkářský pokus s devíti směsmi jílku vytrvalého odrůdy 'Mondial' a lipnice luční odrůdy 'Cocktail'. Pro objasnění vztahů vlivu složení a výsevku směsi na vývoj jednotlivých druhů v trávníku jsme pro tento článek vybrali dvě směsi a použili výsledky za roky 2005, 2006. První směs je tvořena 4 g/m2 jílku (2 135 živých obilek) a 8 g/m2 lipnice (16 860 živých obilek), což představuje celkový výsevek 12 g/m2. Druhá směs má dvojnásobný výsevek obou komponent – 24 g/m2 (8 g/m2 odpovídá 4 270 obilkám jílku + 16 g/m2 odpovídá 33 720 obilkám lipnice). Trávník je v sedmi až čtrnáctidenních intervalech sečen na výšku 40 mm. Mezi sledované charakteristiky patří počet odnoží jednotlivých druhů a jejich zastoupení ve směsi v šesti odběrech za rok (duben – září). Po vysušení na 105°C je dále stanovována hmotnost sušiny nadzemní biomasy jílku, lipnice a stařiny (hmota, kterou nebylo možno přiřadit ke druhům trav).
V roce 2005 bylo v trávníku v průměru 17 200 odnoží jílku vytrvalého, což představuje 65,5% celkového počtu odnoží (Graf 1). V dalším roce však došlo k poklesu jeho odnoží, v průměru o 17 % u obou směsí. Počet odnoží u směsi s celkovým výsevkem 12 g/m2 činil 14 850, u druhé směsi (s dvojnásobným výsevkem) byl jen o 12% vyšší. Stejně jako počet odnoží, byla i hmotnost sušiny biomasy jílku vyšší v roce 2005. O rok později poklesla ze 149 na 102 g/m2, což v trávníku znamenalo úbytek v zastoupení v průměru z obou směsí z 50 % na 27 % (Graf 2). Po přepočtu hmotnosti sušiny na jednu odnož, jsme zjistili úbytek hmotnosti v roce 2006 o 18% oproti roku 2005, u hustěji seté směsi byla hmotnost sušiny na jednu odnož nižší, nejspíše v důsledku vyššího počtu jedinců na plochu.
Zatímco u jílku došlo k poklesu počtu odnoží i hmotnosti sušiny, počet odnoží lipnice luční narostl v období 2005 – 2006 o 45 %, z 9 150 na 13 250 ks odnoží na metr čtvereční, což představuje nárůst zastoupení ve směsi z 34,5 na 48 % (Graf 1). Nárůst v hmotnosti sušiny lipnice byl dokonce o 55 %, z 80 na 124 g/m2 mezi 2. a 3. vegetačním obdobím. Vliv výsevku směsi na počet odnoží nebyl zaznamenán, v průměru se pohyboval okolo 11 000 odnoží/m2, u hustěji seté směsi byl počet odnoží jen o 6 % vyšší než u směsi s polovičním výsevkem. Podobně jako u jílku byla hmotnost sušiny lipnice nižší u hustěji seté varianty, stejně jako u hmotnosti sušiny na jednu odnož (o 15 %). Podíl stařiny v trávníku stoupal se stářím porostu, z 21 % v roce 2005 na 41 % v roce 2006 (Graf 2).
Grafy 3 a 4 ukazují jak, je dynamika vývoje obou druhů rozdílná. U jílku vytrvalého došlo v obou letech ke stejnému trendu tvorby odnoží, ke zvýšení počtu odnoží v letním období a potom k jeho úbytku na podzim, popř. přes zimu (Graf 3). V roce 2006 je již z grafu patrný úbytek odnoží jílku v letním období oproti roku 2005. U lipnice luční byl zaznamenán postupný nárůst biomasy od prvního odběru v dubnu v roce 2005 do září roku 2006, ze 4 700 na 15 000 odnoží na metr čtvereční (Graf 4). V srpnu 2005 nastal propad v důsledku letního přísušku. Předpokládáme, že tento trend bude pokračovat i v dalších letech a lipnice se v porostu postupně prosadí.
I menší výsevek je dostatečný
U lipnice luční nebylo při dvojnásobném výsevku prokázáno její vyšší zastoupení v porostu. U jílku byl patrný vyšší počet odnoží, ale ne natolik, jak by se předpokládalo při jeho dvojnásobnému výsevku ve směsi. Je však možné použít jeho vyššího výsevku a prodloužit tak jeho výskyt ve směsi. Výsevek lipnice ani celkový výsevek směsi nepodpořil počet odnoží lipnice. Z výsledků vyplývá, že výsevek 8 g/m2 je dostatečný, lipnice je schopna se v porostu prosadit díky své odnožovací schopnosti. Celkový počet odnoží byl v roce 2006 o 5 % vyšší než v roce 2005. U varianty s celkovým výsevkem 24 g/m2 byla hustota jen o 9 % vyšší než u polovičního výsevku 12 g/m2.
Vyšší výsevek je však nutné aplikovat na stanovištích s horšími půdními a klimatickými podmínkami a na sušších stanovištích, kde není možná závlaha. Vyšší výsevky také můžeme použít v případě, že budeme v dalších letech pravidelně provádět vertikutaci (prořezávání) a aerifikaci (provzdušnění) trávníku, čímž upravíme nejen hustotu porostu, ale také zajistíme optimální světelné a půdní podmínky pro tvorbu nových odnoží a celkovou regeneraci trávního drnu.
Práce byla řešena za podpory projektu MSM 6046070901.
Ing. H. Sobotová, prof. Ing. M. Svobodová, CSc., Ing. D. Kocourková, Ph.D., ČZU v Praze
