Souhrn
Choroba „bleeding canker“ (dále jen BC) s českým názvem slizotoková nekróza u jírovce maďalu (Aesculus hippocastanum) vyvolaná infekcí rodu Phytophthora, byla popsána v padesátých letech v USA a od sedmdesátých let i v Evropě, její výskyt byl poměrně řídký. Symptomy choroby byly chřadnutí koruny, korové léze s rezavým až černým výtokem na kmenu a větvích až celkové odumření stromu. Od roku 2002/2003 se výskyt uvedených symptomů v Evropě výrazně zvýšil, postiženy byly desetitisíce jírovců, zejména v Nizozemí a Velké Britanii, výskyt byl postupně zaznamenán také ve Francii, Německu a Belgii. Jako původce této nové devastující choroby byla prokázána bakterie Pseudomonas syringae pv. aesculi (dále jen Psa). Epidemiologie bakterie Psa, která byla původně popsána v Indii a příčiny masového propuknutí choroby BC v Evropě nejsou doposud objasněny. Výskyt choroby BC způsobené infekcí Psa u jírovce maďalu byl v roce 2010 prokázán také v ČR.
Charakteristické symptomy BC jsou rezavý, až tmavohnědý klej, který v aktivní podobě vytéká z prasklin v kůře větví a kmene a po zaschnutí vytváří rezavé skvrny až černou krustu. Při intenzivním výtoku může zejména u větví docházet k tvorbě hnědých měchýřků kapkovitého tvaru s rezavou tekutinou uvnitř, nebo vznikají drobné krápníkovité útvary tmavě hnědé až černé barvy zaschlého kleje. Velikost prasklin přímo spojených s výtokem je velmi rozdílná a kolísá od mikroskopických až po desítky centimetrů dlouhé. Podkorní pletiva v místě výtoků jsou nerovnoměrně tmavě zabarvena. Tyto symptomy zcela odpovídají popisu BC z jiných zemích Evropy s prokázanou infekcí Psa. V ČR jsme doposud nepozorovali žádné výrazné negativní změny v oblasti koruny stromu, jako jsou řídké olistění, žloutnutí listů, prosychání větví, symptomy chřadnutí nebo odumírání celých stromů, jak je uváděno v Nizozemí a Velké Britanii. Určité vysvětlení tohoto rozdílu lze hledat v doposud relativně nízkém počtu stromů s BC a v krátké době od jeho zjištění na našem území.
Symptomy BC Sledování výskytu symptomů BC u jírovců v ČR orientačně probíhalo od roku 2003. První zjištění typických symptomů bylo v roce 2006 na dvou lokalitách v oblasti Severní Moravy – Karviná a Havířov. Systémové sledování výskytu a vývoje BC započalo v roce 2009 v rámci projektu NAZV e. č. QI92A246. Průzkum výskytu BC pokračuje na nových lokalitách a na vybraných lokalitách již dříve kontrolovaných s výskytem, nebo bez výskytu BC, kde je v rámci epidemiologie sledováno šíření mezi lokalitami a mezi stromy na lokalitě. U postižených stromů je hodnocen také vývoj BC. Z metodického hlediska byly pro tuto činnost velmi přínosné vlastní terénní poznatky získané na různých lokalitách s výskytem BC v Nizozemí. V ČR bylo doposud kontrolováno více jak 3000 jírovců, celkem na dvě stě šestnácti lokalitách. Lokalitou v tomto případě je míněna určitým způsobem související skupina jírovců, např. alej, parková výsadba, výsadba na náměstí, rozptýlené stromy v katastru vesnice
apod., velké městské aglomerace pak zahrnují i více lokalit. Počty stromů na hodnocených lokalitách kolísaly od jednoho solitérního stromu až po více jak sto stromů.
Výskyt choroby ve světě známé jako „bleeding canker“ (BC) s českým názvem slizotoková nekróza u jírovce maďalu (Aesculus hippocastanum) byl poprvé zaznamenán již ve třicátých letech v USA (Caroselli, 1953). V sedmdesátých letech byl BC popsán i v Evropě ve Velké Británii (Brasier & Strouts, 1976). Napadené stromy měly tmavě zbarvené výtoky na větvích a kmenu, řídké olistění a prosychání koruny, docházelo až k celkovému odumření stromu. Postupně se tato choroba vyskytla i v dalších zemích Evropy. V České republice její zjištění uvádí Černý et al. (2009) a jako původce byla prokázána infekce Phytophtora cactorum. Počty postižených jírovců v Evropě však byly nízké.
V období 2002/2003 nastal výrazný obrat v zemích severozápadní Evropy v podobě velmi výrazného nárůstu počtu jírovců s výskytem syndromu BC, kdy byly postiženy desítky tisíc stromů, čímž tato choroba rázem dostala nový význam. S nejvyšší intenzitou propukla BC v Nizozemí (Aesculap, 2009), kdy bylo postiženo odhadem až 40 % všech jírovců po celém území státu. Podobný vývoj nastal ve Velké Británii, kde při průzkumu v roce 2007 byly symptomy BC zjištěny u 70 % jírovců v Anglii, 36 % ve Welsu a 42 % ve Skotsku (Forestery Commission, 2008). BC byl zjištěn také ve Francii (Bardoux & Rousseau, 2007), Německu (Kaminski et al., 2007), v Belgii a Irsku (EPPO Reporting Service 2011/034). Ačkoliv příznaky poškození byly v podstatě vizuálně stejné jako u infekcí Phytophthora, izolace tohoto předpokládaného houbového patogena byla v naprosté většině neúspěšná. V Nizozemí naopak v poškozených pletivech jírovců prokázali bakteriální infekci Pseudomonas syringae (Dijkshoorn-Dekker, 2005), která byla následně blíže specifikována jako patovar aesculi (Weber et al., 2008). Tato bakterie byla původně popsána v Indii, kde způsobovala nekrotické léze listů u Aesculus indica (Durgapal & Singh, 1980).
Původce BC v Evropě byla potvrzena v masivním měřítku i v Německu (Schmidt et al. 2008) a ve Velké Británii (Webber et al. 2008, Green et al. 2009).
Postup zjišťování výskytu BC v České republice Sledování výskytu symptomů BC u jírovců v ČR orientačně probíhalo od roku 2003. První zjištění typických symptomů bylo v roce 2006 na dvou lokalitách v oblasti Severní Moravy – Karviná a Havířov. Systémové sledování výskytu a vývoje BC započalo v roce 2009 v rámci projektu NAZV e. č. QI92A246. Průzkum výskytu BC pokračuje na nových lokalitách a na vybraných lokalitách již dříve kontrolovaných s výskytem, nebo bez výskytu BC, kde je v rámci epidemiologie sledováno šíření mezi lokalitami a mezi stromy na lokalitě. U postižených stromů je hodnocen také vývoj BC. Z metodického hlediska byly pro tuto činnost velmi přínosné vlastní terénní poznatky získané na různých lokalitách s výskytem BC v Nizozemí. V ČR bylo doposud kontrolováno více jak 3000 jírovců, celkem na dvě stě šestnácti lokalitách. Lokalitou v tomto případě je míněna určitým způsobem související skupina jírovců, např. alej, parková výsadba, výsadba na náměstí, rozptýlené stromy v katastru vesnice
apod., velké městské aglomerace pak zahrnují i více lokalit. Počty stromů na hodnocených lokalitách kolísaly od jednoho solitérního stromu až po více jak sto stromů.
Text a foto Ing. Josef Mertelík, CSc.,1)
Ing. Kateřina Kloudová,1)
Ing. Iveta Pánková, Ph.D.,2)
Ing. Václav Krejzar, Ph.D.,2)
prof. Ing. Václav Kůdela, DrSc,2)
1)VÚKOZ, v. v. i., Průhonice,
2)VÚRV, v. v. i., Praha
Článek byl odborně recenzován
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 12/2012
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Symptomy možná byly, ale byl potvrzen výskyt Psa akreditovanou diagnostickou laboratoří?
Moc by mě zajímaly lokality v Karviné a Havířově.
Děkuji za odpověď.