V průběhu let 2006–2009 probíhalo ve výsadbách jabloní a hrušní ve východních Čechách sledování výskytu mer rodu Cacopsylla. Byly sledovány především druhy známé jako vektory karanténních fytoplazem, a to fytoplazmy proliferace jabloně (‘Candidatus Phytoplasma mali’) a fytoplazmy chřadnutí hrušně (‘Candidatus Phytoplasma pyri’). U vybraných jedinců mer byla pomocí amplifikace DNA polymerázovou řetězovou reakcí s následným restrikčním štěpením určována přítomnost fytoplazmy v jejich těle. Mery Cacopsylla picta, C. melanoneura, C. pyri a C. pyrisuga byly na sledovaných lokalitách determinovány jako nositelé fytoplazem ovocných dřevin.
During the years 2006–2009, monitoring of occurrence of the psyllid species occurring in apple and pear orchards was carried out in the plantations in East Bohemia. Species known as vectors of quarantine phytoplasmas ‘Candidatus Phytoplasma mali’ and ‘Candidatus Phytoplasma pyri’, were studied in priority. The presence of phytoplasmas was determined by amplification of DNA using polymerase chain reaction with subsequent restriction fragment length polymorphism analysis in selected individuals. Species Cacopsylla picta, C. melanoneura, C. pyri, C. pyrisuga were found to be phytoplasma vectors in the studied territories.
Mery (Psylloidea) jsou řazeny do řádu polokřídlí (Hemiptera). Dospělé mery i jejich nymfy jsou bodavě savý hmyz s proměnou nedokonalou. Při teplotách vyšších než 9 °C klade po spáření samička sledovaných druhů oválná vajíčka na kůru letorostů, na šupiny pupenů a později na rašící listy. Vajíčka jsou nejprve bílá a později žloutnou, před vylíhnutím nymfy je ve vajíčku patrný kulatý oranžový pažloutek (mycetom). Nymfy procházejí celkem pěti vzrůstovými stupni. Larvální vzrůstové stupně nejsou podobné dospělému jedinci, mají oválný tvar a jsou málo pohyblivé. Končetiny mají uzpůsobeny k přidržování se na podkladu. Jednotlivé vzrůstové stupně se liší šířkou hlavové schránky a vývojem křídelních pochev. Jedinci prvního larválního stupně křídlové pochvy zcela postrádají. Pro dospělce je naopak charakteristická dobrá schopnost skoku, který většinou pokračuje v let. Mery létají aktivně na menší vzdálenosti, pasivně jsou unášeny větry i na desítky kilometrů při emigraci na jehličnany (náhradní rostliny pro zimní generace) a při jarní remigraci zpět na hostitelské rostliny. Sledované druhy mer rodu Cacopsylla sají zjara nejdříve na loňských letorostech, časně při rašení poupat na mladých lístcích i květních poupatech. C. pyrisuga zůstává na stoncích nových i loňských letorostů. Nymfy i dospělci se živí asimiláty z cévních svazků (lýka) hostitelských rostlin. Tyto obsahují mnoho sacharidů, které mery vylučují společně se svými výkaly jako medovici. Medovice zalévá průduchy a zabraňuje tak asimilaci, dále je živnou půdou pro růst černí, čímž znehodnocuje vzhled a prodejnost plodů. Masivní sání a produkce medovice, zvláště u hrušňových mer, oslabuje hostitelské rostliny i natolik, že může dojít k neplodnosti až uhynutí hostitelské rostliny. Dospělci i mladé nymfy žijí většinou na spodní straně mladších listů, starší nymfy a dospělci osidlují stonky a listové řapíky. Sledované druhy rodu Cacopsylla vytváří jednu generaci v roce, pouze druhy C. pyri a C. pyricola mohou mít až pět generací. Poslední generace je již méně početná, zejména v důsledku menší plodnosti a zvýšeného počtu predátorů (Burckhardt a Lauterer, 2009).
Velká většina druhů mer je monofágní (hostitelskou rostlinou je pouze jeden rostlinný druh) nebo úzce oligofágní (hostitelskými rostlinami je několik příbuzných druhů v rámci jednoho rodu). V klimatických podmínkách České republiky žijí na jabloňových výsadbách následující tři druhy rodu Cacopsylla: C. mali (Schmidberger, 1836) – mera jabloňová, C. picta (Foerster, 1848) – dříve používané synonymum C. costalis (Flor, 1861) a C. melanoneura (Foerster, 1848) (Pro C. picta a C. melanoneura dosud neexistuje oficiální české názvosloví). V hrušňových výsadbách se u nás vyskytují rovněž tři druhy, a to C. pyrisuga (Foerster, 1848) – mera ovocná, C. pyri (Linnaeus, 1761) – mera skvrnitá a C. pyricola (Foerster, 1848) – mera hrušňová.
Při sání z lýkových tkání (floemu) hostitelských rostlin mohou mery i jejich nymfy společně se šťávami nasát patogenní mikroorganismy – tzv. fytoplazmy, které zde jako v jediné tkáni hostitelských rostlin žijí. Fytoplazmy jsou jednoduché prokaryotní organismy bez pevné buněčné stěny, obalené pouze plazmatickou membránou. Taxonomicky jsou řazeny mezi nejmenší bakterie (třída Mollicutes) (Seemüller a kol., 1998). Způsobují významná onemocnění hospodářských plodin i plané vegetace. U jabloní vyvolávají proliferaci jabloně (apple proliferation, AP), která se vyznačuje metlovitostí výhonů, u hrušní chřadnutí hrušně (pear decline, PD), kdy je hlavním příznakem abnormální předčasné červenání listů. Fytoplazmy jsou přenášeny vegetativním množením, hmyzími přenašeči (vektory) a experimentálně též pomocí parazitických rostlin. Po nasátí hmyzím přenašečem pronikají fytoplazmy střevem do tělní dutiny, kde se pomnoží a vnikají zpět do slinných žláz, čímž mohou potenciálně infikovat další rostliny. Vzhledem k malé pohyblivosti larválních stádií a k delšímu období sání je vyšší pravděpodobnost přenosu fytoplazmy na novou hostitelskou rostlinu nymfami než dospělcem. Nebezpečí nákazy se zvyšuje s počtem infikovaných jedinců.
Více informací naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 10/2010.
Text a foto Ing. Hana Ludvíková1), Ing. Jana Suchá1)
RNDr. Pavel Lauterer2),
1)VŠÚO Holovousy, s. r. o.
2)Moravské zemské muzeum, Entomologické oddělení, Brno
Článek byl odborně recenzován.
