Kopretiny neodmyslitelně patří k historii českého perenářství, kdy se díky úsilí několika šlechtitelů obohatil sortiment o mnoho atraktivních, ovšem bohužel dnes až na výjimky ztracených, odrůd. Rod Leucanthemum Mill. Byl popsán již v roce 1754 Philipem Millerem (1691 – 1771), hlavním zahradníkem a botanikem Lékařské zahrady v Chelsey (Chelsea Physic Garden). České pojmenování kopretina pak bylo vytvořeno předním českým přírodovědcem 19. století Janem Svatoplukem Preslem (1791 – 1849).
Nutno podotknout, že rod Leucanthemum nebyl vždy chápán jako samostatný a rostliny v něm zahrnuté byly (a některými autory stále mohou být) považovány za součást původně široce pojatého rodu Chrysanthemum L.
Botanické kopretiny
Kopretiny patří mezi typické euroasijské luční druhy květin. Jsou rozšířeny téměř po celé Evropě a zasahují až k oblastem kolem jezera Bajkal. Sekundárně se dostaly i do Severní a Jižní Ameriky a dokonce Austrálie a na Nový Zéland. Svými nároky mají nejblíže k mezofytním či omezeně semixerofytním druhům, dávají přednost středně vlhkým, popř. mírně vysychajícím, slunným loukám. Podobné nároky pak mají i odrůdy v kultuře.
Po taxonomické revizi lze v české flóře nalézt hned tři druhy těchto rostlin. Nejrozšířenějším je kopretina irkutská (Leucanthemum ircutianum DC.) rostoucí v nížinách i výše položených stanovištích. Omezenější výskyt pak má pravá kopretina bílá (Leucanthemum vulgare Lam.), která dává přednost teplejším stanovištím a lze se s ní setkat například v Podyjí či Pomoraví. Třetím druhem je hexaploidní kopretina panonská (Leucanthemum margaritae Jáv.) rostoucí například v severozápadních Čechách a na jižní až střední Moravě. Původně byly tyto tři druhy souhrnně uváděny jako kopretina bílá (Chrysanthemum, resp. Leucanthemum vulgare, Slavík a kol. 2004).
Text a foto Ing. Petr Hanzelka, Ph.D., Botanická zahrada hl. m. Prahy
Celý článek naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 2/2010.