Původním místem výskytu zákuly japonské (Kerria japonica (L.) DC., Rosaceae) je Čína, kde tato rostlina vytváří křovinaté porosty na podhorských a horských svazích. Do Evropy byla přivezena počátkem 19. stol. a krátce nato byla vysazována i na území dnešní České republiky. Zákula je okrasná, listnatá dřevina, dorůstající do výšky 1–2 m. Ceněna je pro zlatožluté květy, které se objevují během dubna a května, ale často vykvétá ještě jednou v průběhu či koncem léta, i když ne už tak intenzivně. Zákula je nenáročná dřevina pro světlomilná až polostinná místa, na nichž se vysazuje nejčastěji jako solitéra, případně ji lze využít i do živého plotu. Keře se vyznačují značnou mrazuvzdorností, ale někdy, na nevhodných stanovištích, dochází k popálení výhonů mrazivým větrem či k namrznutí vrcholků výhonů.
Zákula je obecně považována za dřevinu, která u nás není napadána patogeny a škůdci. Přibližně před 100 lety však byla v Severní Americe popsána skvrnitost listů a odumírání výhonů, a za původce byla označena houba, v současné době s vědeckým názvem Blumeriella kerriae (syn. Coccomyces kerriae, Higginsia kerriae), anamorfa Cylindrosporium kerriae.
Původní popis symptomů napadení zákuly uvádí na po obou stranách listů viditelné četné červené skvrny (1–5 mm) s výrazným karmínovým lemem. Na stoncích, často v místě nasazení postranních výhonů, červenohnědé, mírně vkleslé, okrouhlé až eliptické léze, které zůstávají viditelné po několik let. Jakmile léze obepne celý obvod, část výhonu na ní odumírá. Za vlhka se ve středu skvrn na listech tvoří rozmnožovací orgány (acervuli), z nichž jsou uvolňovány vláknité, mírně zahnuté konidie (45–94 x 1,5–5,6 µm) se dvěma až třemi, ojediněle s jednou přepážkou.*
Text a foto
doc. Ing. Ivana Šafránková, Ph.D.,
Mendelova univerzita v Brně,
AF, Ústav pěstování, šlechtění rostlin a rostlinolékařství
Celý článek naleznete v časopisu Zahradnictví č. 1/2020.
