Snad nikdo, kdo zná paní Vlastičku, nemá na ni špatné vzpomínky.
Její životní energie, pracovitost, vytrvalost, důslednost, odhodlanost i tvůrčí elán, nakazila mnohé spolupracovníky a žáky. Ryzí venkovský původ a dědečkovské lesácké dědictví prozařoval celý její charakter a dodnes jí nedává pořádně si odpočinout. Stále je zapotřebí něco dodělat nebo vytvořit.
Vyučenou kuchařku to táhlo po práci služky v hotelu, odkud odešla, na zahradničinu. Vždyť při práci s květinami se člověk může řídit citem a zkušenosti získá. I při mladé rodině se nebála začít studovat zahradnictví, protože věděla, jakou hodnotu má vzdělání. Nikdy se nestyděla zeptat se a vzdělávat. Velkou oporou jí byl manžel, Alois Luňáček, profesor zahradnictví na střední zahradnické škole v Ostravě a významný kaktusář.
Ve své profesi zahradnice pomáhala vychovat mnohé učně a učila je také své velké lásce – aranžování květin. Odměnou pro ni byla dobrá umístění na zahradnických a aranžérských soutěžích, protkaných jejím rukopisem. Co si na ní ceníme nejvíce? Je toho mnoho. Na první pohled láska a nezištnost k lidem. Vždy se rozdělila o nápady. Vždy poradila a s nadšením ukázala řešení, to vše nepostrádalo skvělý pedagogický takt. Na učních se snad nejvíce podepsala svou nesmlouvavou důsledností. Každý, kdo vyšel z její „dílny“, byl opravdu odborník, navždy se hlásící ke škole paní Vlasty.
Málokterá významnější zahradnická výstava českých zemí se v posledních 30 let obešla bez jejích návrhů i aranžmá. Pyšná je i na to, že byla pozvána aranžovat na mezinárodní výstavy v Erfurtu, kde získala vysoké ocenění.
Snad právě proto, že pracovala s mladými, podržela si jiskru mládí a ani v důchodu se nezastavila a pokračuje stále v aranžérské tvorbě. Nesmíme zapomenout ani na pěstování bonsají, pomoc při pořádání zahrádkářských výstav, zkoušení zahradnických novinek všeho druhu, účast na kulinářských soutěžích v místní organizaci, navrhování zahrad, zajištění ozdob na vánoční stromy ve Vatikánu. k jehož výzdobě byla v roce 2000 vyzvána ČR. Výzdoby stromů v národním, lidovém duchu se ujala spolu se svým kolektivem a návrhy na tuto akci představila v Lysé nad Labem na podzimní výstavě Zemědělec. Mnoho realizací různých nápadů, které uskutečňuje, s věkem jako by u ní neumíraly, ale naopak rodily se ve stále větší míře.
A co nám vždy vykouzlí úsměv na tváři, když se vysloví její jméno? Všude, kde se jen mihne, tam svou nezdolnou psychickou kondicí a životní vitalitou rozdává veselé historky.
Prostě řečeno, práce Vlasty Luňáčkové je vysoce hodnocena současnými velkými zahradnickými klany na poli českého klasického i moderního květinářství, aranžérství i rozvoje českého pěstování bonsají.
A co pro ni bylo velkou odměnou? Vydání knihy Kouzlo suchých květin, ve které rozvíjí klasickou českou aranžerskou tvorbu. Publikace jde stále na dračku a byla zařazena do zlatého fondu české tvorby.
Milá paní Vlastičko jménem vašeho rodinného kruhu, přátel, spolupracovníků, žáků i příznivců vaší tvorby přejeme mnoho životních sil, čilou mysl, aby jste ještě dlouho rozšafně vedla kroky všech, kteří chtějí tvořit v duchu českém naše zahradnictví. Úctu, kterou po řadu let vzbuzuje vaše práce jistě ocení celá řada budoucích květinářů, aranžérů, pěstitelů bonsají, ale i sadařů, zelinářů, ovocnářů a dalších ze široké stavovské obce zahradnické.
