Nové výsadby švestek, které byly založeny v České republice v 60. a 70. letech minulého století, byly velmi rychle téměř totálně napadeny virem šarky (Plum pox virus). Častý výskyt této nebezpečné virové choroby byl zjištěn i ve výsadbách jiných odrůd slivoní, ’Zelené renklódy’, kde se sice neobjevovaly typické symptomy této choroby na plodech, avšak došlo k většímu úhynu stromů.
Z těchto důvodů vydalo Ministerstvo zemědělství ČR dočasný zákaz nových výsadeb slivoní. Později byly doporučeny pro nové výsadby slivoní pouze tolerantní odrůdy, především ’Stanley’ a nové tolerantní odrůdy z Jugoslávie.
VŠÚO v Holovousích se začal problematikou pěstování slivoní ve vazbě na výskyt šarky intenzivně zabývat od r. 1986, kdy byl z iniciativy Ministerstva zemědělství ČR schválen výzkumný úkol „Základy obnovy pěstování slivoní v ČR“. V návaznosti na požadavky zpracovatelského průmyslu bylo vysazeno několik experimentálních výsadeb ’Domácí švestky’, které byly založeny z části z materiálu dovezeného z Jugoslávie a z části z vlastního výsadbového materiálu dopěstovaného pod stálou virologickou kontrolou.
Na základě dosavadního výzkumu jsme zjistili, že nejčastější příčinou většího napadení nových výsadeb slivoní šarkou bylo již napadení výsadbového materiálu touto chorobou. Samozřejmostí by proto mělo být používání certifikovaného školkařského materiálu, který je pod stálou kontrolou příslušných státních orgánů (SRS, ÚKZÚZ). Školka slivoní by měla být vždy umístěna v dostatečné vzdálenosti od zdrojů napadení šarkou, kterými bývají zpravidla starší nemocné stromy švestek, jejich zplanělý podrost a někdy i stromy dalších kulturních i planých druhů rodu Prunus. Také všechny použité podnože musí pocházet z podnožových školek, kde jsou uznávány za stejně přísných podmínek. Roubový materiál je odebírán z izolovaných roubových množáren.
Drobní pěstitelé, kteří si často pěstují stromky pro vlastní potřebu, si musí uvědomit, že mladé sazenice jsou velmi vnímavé k infekci šarkou, a že při pěstování v blízkosti napadených stromů je pravděpodobnost jejich napadení touto chorobou velmi vysoká. Zcela nejhorší je v tomto směru rozmnožování z odkopků.
V rámci výzkumu jsme několikrát odebírali odkopky z vybraných stromů ’Domácí švestky’, které byly všechny bez příznaků šarky a část z nich byla navíc testována metodou ELISA na výskyt této choroby z negativním výsledkem, a přesto většina z nich byla po dopěstování šarkou napadena. K vyššímu rozsahu infekce šarkou rovněž došlo po rozmnožení klonů ’Domácí švestky’ pomocí vrcholové kultury v podmínkách „in vitro". Přestože se původně jednalo o zcela bezvirozní materiál, byl průkazně během dopěstování ve školce napadán šarkou mnohem častěji než výsadbový materiál stejného klonu pěstovaný ve školce klasickým způsobem. Také semenáče (hybridy na vlastních kořenech) byly napadány šarkou ve školce a v prvních letech po výsadbě na trvalém stanovišti téměř dvakrát častěji než běžný školkařský materiál.
Na základě sledování řady pokusných a provozních výsadeb jsme zjistili, že pokud je vysazen zdravý materiál do výsadby, která není v těsném sousedství s jinou výsadbou již napadenou šarkou, dochází u něho v podmínkách České k napadení v rozsahu od 0 do 3 % ročně. Konkrétní míra infekce závisí především na infekčním tlaku šarky z okolí a v menší míře na odrůdě, použité podnoží a některých dalších faktorech. Tato poměrně přijatelná míra infekce se v podstatě nemění ani v příštích letech za předpokladu, že všechny nově napadené stromy jsou co možná nejdříve po zjištění příznaků napadení z výsadby odstraněny. S postupem stárnutí výsadby se obvykle nové výskyty napadení podstatně snižují, protože přenos viru na staré stromy je pomalejší a méně intenzivní. Staré stromy často bývají infikovány některými dalšími viry, které je svým způsobem imunizují vůči napadení šarkou. Bohužel, tuto získanou „odolnost“ nelze přenést na další vegetativní potomstvo.
Průběh výskytu šarky bych chtěl dokumentovat na příkladu pokusného sadu slivoní vysazeného na lokalitě Kamenec v Holovousích. V této výsadbě je vysazeno přes 2000 stromů, z nichž přibližně polovinu tvoří hybridy nakřížené s cílem získání nových odrůd odolných vůči šarce a zbytek tvoří různé odrůdy a klony ’Domácí švestky’ vysazené na různých podnožích. Tato výsadba je každoročně dvakrát během vegetace (začátek června a polovina července nebo začátek srpna) pečlivě přehlížena na výskyt šarky a všechny napadené stromy jsou z ní ihned odstraňovány.
Poměrně vysoká průměrná míra ročního výskytu šarky v tomto sadu je způsobena tím, že z jedné strany sousedí z jinou pokusnou výsadbou, ve které je většina stromů napadena touto chorobou. Její vliv na průměrnou míru napadení stromů je znázorněn na grafu. Jsou zde uvedeny průměrné výskyty šarky v jednotlivých řadách, které se vzdalují od sousední napadené výsadby. Na první pohled je zde zřejmý značný pokles výskytu šarky s růstem vzdálenosti stromů od zdroje infekce.
Situaci, která nastane pokud nejsou napadené stromy šarkou z výsadby odstraňovány velmi přesvědčivě ilustruje šíření této choroby v klonové výsadbě slivoní vysazené na lokalitě Ingoustka v Holovousích. Tato výsadba založená na jaře 1990 měla několik let velmi dobrý zdravotní stav a teprve v 1995 ( 6. rok od založení) došlo k napadení 1,6 % stromů. Od tohoto momentu se zdravotní stav výsadby prudce zhoršoval a byly v ní zaznamenány následující podíly infikovaných stromů: 6,5 % v r. 1996, 19,6 % v r. 1997 a 24,3 % v roce 1998. U stromů klonů ’Domácí švestky’ byla intenzita šíření šarky ještě mnohem větší, a v r. 1999 u nich dosáhl podíl napadení 94 %. Vliv podnože (Myrobalán a St. Julien A) neměl na rozsah napadení významný vliv.
Naproti tomu zde byla v letech 1996 - 98 zjištěna významná negativní regresní závislost intenzity napadení na vzdálenosti stromů od zdroje infekce. Při vzdálenosti zdravých stromů od stromů napadených menší než 5 m byla průměrná roční míra infekce 43,2 %, při vzdálenostech 5 - 10 m to bylo 20,8 % a při vzdálenostech nad 30 m jen 5,8 %. V případě klonů ’Domácí švestky’ byly tyto průměrné hodnoty výskytu šarky téměř dvojnásobně vyšší, kdežto v případě ostatních odrůd byly její četnosti podstatně nižší (od 5,3 do 19,5 %).
Podrobným statistickým rozborem výskytu šarky ve sledovaných výsadbách jsme zjistili, že napadení šarkou statisticky významně zvyšuje ohrožení sousedních stromů i přesto, že napadené stromy jsou likvidovány. U sousedních stromů v rámci stejné řady je to více než trojnásobně a mezi řadami přibližně dvojnásobně ve srovnání s průměrnou mírou výskytu napadených stromů. Ukazuje se, že čerstvě infikovaný strom již záhy ohrožuje stromy sousední a toto nebezpečí je tím vyšší, čím kratší je vzdálenost mezi těmito stromy. I tato skutečnost rovněž prokazuje význam co nejvčasnější likvidace napadených stromů
V boji proti šarce je nutno dodržet několik hlavních zásad:
1. Použití bezvirozního výsadbového materiálu a to jednoznačně i v případě tolerantních odrůd. Nákupy stromků je proto nutno realizovat pouze ze seriózních školek.
2. Omezení infekčnosti prostředí likvidováním zdrojů šíření šarky alespoň z bezprostředního sousedství nové výsadby.
3. Včasná identifikace šarkou infikovaných stromů ve vlastní výsadbě a jejich okamžitá likvidace.
4. Intenzivní ochrana zaměřená proti mšicím, které jsou rozhodujícími přenašeči šarky. Toto opatření se však týká především stávajících výsadeb, ve kterých se šarka již vyskytuje.
Důležitým opatřením v současném systému ochrany proti šarce je pravidelné prohlížení všech stromů ve výsadbě s cílem včasné identifikace a následné likvidace všech infikovaných stromů. Tento postup je velmi nutný zvláště v prvních letech věku výsadby, kdy jsou stromy k infekci šarkou nejvnímavější. Je nezbytné, abychom každoročně nejlépe dvakrát během vegetace (v červnu a koncem července), každý strom důkladně prohlédli z obou stran řady.
Stromy, na kterých najdeme symptomy šarky z výsadby ihned odstraňujeme (mladé stromky vyrýváme nebo vytahujeme z půdy pomocí traktoru, starší likvidujeme s použitím herbicidu Roundup). Spolehlivým způsobem likvidace je uříznutí stromu ve spodní části kmene (asi 0,5 m nad zemí) a následné natření řezné plochy neředěným herbicidem Roundup a překrytí této řezné plochy polyetylénovou fólií upevněnou úvazkem k tomuto pahýlu. Po tomto ošetření herbicid Roundup totálně usmrcuje celý kořenový systém během několika týdnů. Stromky likvidované v prvních letech je nutno nahrazovat zdravým materiálem, aby se zbytečně nesnižovala celková pokryvnost porostu výsadby a tím i její budoucí produkční potenciál.
Další perspektivy pěstování slivoní v našem státě je nutno posuzovat především s ohledem na očekávanou zahraniční konkurenci. Budoucí ekonomika jejich pěstování bude vyžadovat mnohem vyšší hektarové výnosy a výrazné zlepšení kvality plodů. Výsadby s hektarovými výnosy pod 10 t.ha-1 zcela určitě nebudou rentabilní. Vyšší výnosy jsou podmíněny celkovou úrovní agrotechniky, avšak především lepším zdravotním stavem stromů. V případě virové šarky nelze zcela spoléhat na toleranci pěstovaných odrůd. Tyto odrůdy na rozdíl např. od ’Domácí švestky’ sice nemívají po napadení silně deformované plody a nadále poměrně dobře plodí. Podle posledních výsledků výzkumu však i stromy tolerantních odrůd infikované šarkou mají ve srovnání se stromy zdravými nejméně o jednu třetinu nižší úroveň sklizní, jejich plody mají horší kvalitu (nižší obsah cukrů, horší chuťové vlastnosti, hůře se skladují) a často u nich dochází k vyšším ztrátám na výnosech (předčasným opadem plodů, výskytem dalších chorob a mrazovým poškozením). Proto i u těchto odrůd bychom se měli více zaměřit na prevenci šíření šarky a věnovat větší úsilí jejímu dalšímu omezování ve všech našich výsadbách.
Práce byla realizována v rámci řešení projektů Národní agentury pro zemědělský výzkum č EP 7091 a QD 1408
