Sanvitalie v posledních letech nebývale nabývají na významu ve statistikách nizozemských VBN. Jménem Sanvitalia jsou tu však označovány dva zjevně nepříbuzné taxony. Mexická S. procumbens se v zahradách dávno zabydlela, zatímco S. speciosa je jen invalidním jménem pro útlé rostliny neznámého původu, uvedené do kultur před devatenácti lety a vykazující řadu znaků pro rod Sanvitalia neobvyklých, zato naznačujících příslušnost taxonu k rodu Melampodium.
Středoamerický rod Sanvitalia Lam. sdružuje vytrvalé i jednoleté byliny, charakteristické v subtribu Zinniinae po odkvětu přetrvávajícími paprsky a hranatými nažkami s chmýrem zpravidla redukovaným ve tři nebo čtyři osiny. Ze sedmi druhů akceptovaných Torresem (1964) nejspíš jen pět tvoří monofyletickou skupinu, ze zbývajících byl jeden převeden do rodu Zinnia L. (Strother, 1979). V kulturách zdomácněla především S. procumbens, pěstovaná v řadě kultivarů s úbory jednoduchými i plnými, s purpurovými kvítky disku lemovanými žlutými, oranžovými a nyní i krémovými paprsky. Popularita sanvitalií v poslední době nebývale roste. Jestliže k roku 2000 nebyly ještě statistikami VBN sledovány, jen dva roky na to už zaujímají 26. pozici mezi parkovými květinami (tab.1). Poté obrat ze 720 000 eur pomalu klesá k 640 000 eur, i to však stále představuje přes 1 260 000 rostlin jen na nizozemském trhu. Možná více než polovina z tohoto množství je však dnes už zastupována útlými rostlinami s drobnými žlutými úbory uvedenými do kultur před devatenácti lety. Původně byly označovány jako Sanvitalia ´Aztec Gold´ (Wicki-Freidl, 1993) a později, po registracích nových odrůd, jako S. speciosa (Campell & Hwu, 2003; Campell & Kizilkaya, 2004; Locker, 2004; Bell & Haas, 2005; Grunberg & McCormick-Ewoldt, 2007) nebo S. hybrida (Grunberg, 2005). U nás je pod těmito jmény uvedla do širšího povědomí Ing. Věra Nachlingerová (2005) a připojila i podrobná pěstební doporučení – proto bude v tomto přehledu pojednáno jen o sortimentech. Nicméně, jména S. speciosa ani S. hybrida nikdy nebyla platně publikována a od druhů rodu Sanvitalia se tyto rostliny nápadně liší stavbou zákrovů a řadou dalších znaků naznačujících příslušnost subtribu Melampodiinae. Paprskové květy přirostlé hřbetní stranou k vrcholku ovaria a nažky obrostlé vnitřními zákrovními listeny ukazují pak bezprostředně na rod Melampodium.
Více informací naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 7/2010.
Text a foto Doc. Dr. Ing. Jiří Uher, Mendelova univerzita v Brně, Zahradnická fakulta v Lednici
