Rod Salvia čítá na 900 druhů. Vedle bohatého a hojně pěstovaného sortimentu vytrvalých šalvějí stojí i neméně bohatý a dokonce i potenciálně početnější sortiment šalvějí, které se pěstuji jako letničky či je lze použít jako rostliny do nádob na terasy, balkóny a jiná místa na zahradě. Více jak polovina dnes známých druhů (asi 500) totiž pochází ze subtropických a tropických oblastí střední a jižní Ameriky, kde jsou vytrvalé, ale naše zimy venku nepřežívají.
Letničky jsou výjimkou
Začněme ale letničkami. Pravé letničky z rodu Salvia jsou v kultuře spíše výjimkou. Jde především o druh Salvia viridis (syn. S. horminum), původem z oblastí kolem Středozemního moře a Malé Asie. Dříve se pěstovala jako bylina, dnes je využívána jako okrasná letnička. Vyniká velkými, výrazně zbarvenými listeny, které ukrývají drobné a spíše nenápadné květy. Barva listenů bývá obvykle tmavě fialová, růžová nebo bílá. Pěstuje se z jarního výsevu (březen až duben). Ven se sází v květnu. Používá se do skupinových výsadeb.
Bezesporu nejvýznamnějším záhonovým druhem, používaným pro skupinové a plošné výsadby je již výše zmíněná šalvěj zářivá (S. splendens) původem z Brazílie, kde roste jako vytrvalý polokeř s dřevnatějící bází, dorůstající výšky jeden až dva či i více metrů. V kultuře se ale pěstuje jako nepravá letnička, nakvétající v roce výsevu a dorůstající obvykle 20 až 40 cm. Je ozdobná jasně zbarvenými kalichy i vlastními květy. Vysévá se v únoru a nakvétá od května do podzimu. K nabízeným kultivarům patří např. ´Karkulka´ s jasně červenými květy, ´Sangria´ se světle zelenými kalichy a červenými květy, ´Salsa Purple´ s purpurově fialovými kalichy i květy a mnohé další.
Šalvěj pomoučená (S. farinacea) je rovněž oblíbeným záhonovým druhem. Pochází z Mexika a jihu USA kde roste jako trvalka. Květy jsou obvykle modré, fialové nebo bílé, ozdobné jsou také podobně zbarvené kalichy. Zvláště atraktivní jsou kultivary se stříbrnými kalichy a tmavě modrými či fialovými kvítky (např. ´Strata´ nebo ´Reference´), nabídka je ale daleko širší a velké semenářské firmy obvykle nabízí vlastní odrůdy. Pěstování je obdobně jako u předchozího druhu. Nižší odrůdy lze mimo pěstování na záhonech dobře použít i jako nádobové rostliny.
Původem z Mexika
Šalvěj šarlatová (S. coccinea) je v kultuře poměrně krátce a sortiment zatím nedosahuje takové šíře jako např. u S. splendens. Nicméně i zde jde o druh s velmi nápadnými, šarlatově červenými květy, které výrazně kontrastují s tmavě zeleným olistěním. Pochází z Mexika, kde roste opět jako trvalka. Používá se podobně jako předchozí. V nabídce jsou například odrůdy ´Coral Nymph´ s bílo – červenými květy, ´Snow Nymph´ s bílými květy nebo ´Lady in Red´ s jasně šarlatovými květy.
Šalvěj rozkladitá (S. patens) patří již k druhům použitelným jak pro záhonové, skupinové výsadby, tak i coby solitérní prvek záhonů a vhodná je i do větších nádob. Vyniká neobyčejně velkými, až pět (osm) cm dlouhými květy výrazně tyrkysově modré barvy. Jde o poměrně robustní druh, dorůstající v kultuře výšky cca 80 cm. Pochází z Mexika, kde jde o vytrvalý druh, tvořící dokonce kořenové hlízy, což u šalvějí není běžné. Množí se výsevem, ale možné je i rozdělením hlíznatých kořenů. Mimo jasně modrou barvu se nabízí i odrůdy se světle růžovými květy (např. ´Pink Ice´), světle modrými květy (´Cambridge Blue´) a k vidění jsou i bělokvěté odrůdy (např. ´White Trophy´). Rostliny lze velmi snadno uchovat ve studeném skleníku do další sezóny.
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č. 1/2011.
Text a foto Ing. Petr Hanzelka, Ph.D., Botanická zahrada hl. m. Prahy
