Růst buku pod tlakem klimatu: rozdíly mezi bukem lesním a východním

Nová studie porovnává reakce buku lesního a buku východního na klimatické podmínky podél výškového gradientu v Evropě a Turecku. Výsledky ukazují rozdílnou citlivost růstu, produkční potenciál i schopnost ukládání uhlíku.

V letošním roce publikovaná studie porovnává růstové reakce buku lesního (Fagus sylvatica L.) a buku východního (Fagus orientalis Lipsky) na klima napříč výškovým gradientem 360–1430 m n. m. Hodnoceny byly porosty v Krkonoších, Polsku a v oblasti Černého moře v Turecku.

Klimatická citlivost a tloušťkový přírůst

Analýza 360 dendrochronologických vzorků z 12 trvalých výzkumných ploch ukazuje, že buk lesní je citlivější na změny teploty vzduchu i srážek. U buku východního se jako klíčový faktor projevil vliv teploty aktuálního roku. Nejsilnější vliv klimatu na tloušťkový přírůst byl zaznamenán ve středních nadmořských výškách (740–950 m n. m.), přičemž u obou druhů sehrál zásadní roli měsíc červenec.

Výšková zonace a dlouhodobé trendy růstu

Výsledky potvrzují, že klimatická změna působí na bukové porosty rozdílně podle nadmořské výšky. V nižších až středních polohách došlo za posledních 20 let k poklesu radiálního přírůstu o 13–19 % oproti předchozímu dvacetiletí. Naopak v horských oblastech byl zaznamenán nárůst o 6–10 %. Zatímco v nížinách růst limituje nedostatek srážek během vegetačního období, v horských polohách jsou hlavním omezujícím faktorem nízké teploty vzduchu.

Produkční potenciál a sekvestrace uhlíku

Studie se zaměřila také na produkční potenciál a ukládání uhlíku. Porosty obou druhů ukládají přibližně 37–361 tun uhlíku na hektar v závislosti na nadmořské výšce a stavu porostu. V průměru však buk lesní akumuloval o 33 % více uhlíku než buk východní. Nejvyšší zásoby dřeva byly zaznamenány v nižších polohách a s rostoucí nadmořskou výškou, klesající teplotou a zkracujícím se vegetačním obdobím se snižovaly.

Dopady pro pěstební praxi

Z pohledu hospodaření vyplývá potřeba diferencovaného přístupu podle stanoviště.
V nížinách a teplejších oblastech je vhodné zmírňovat dopady letních such úpravou struktury porostu, včasnými a mírnými probírkami, využitím směsí s druhy odolnějšími vůči suchu a prací s vodním režimem stanoviště.
Ve středních polohách je nutné počítat s nejvyšší citlivostí růstu na klima a stabilizovat porosty pestrou druhovou i věkovou strukturou.
V horských polohách růst limitují nízké teploty vzduchu, proto je doporučeno podpořit přiměřené prosvětlení a strukturu porostů tak, aby bylo možné efektivně využít kratší vegetační období bez zvýšení rizika poškození mrazem.

U sekvestrace uhlíku je vhodné vycházet z rozdílů mezi studovanými druhy, kdy buk lesní vykazuje vyšší potenciál ukládání uhlíku než buk východní. V obou regionech je zároveň důležité sledovat roky s výrazně utlumeným růstem (tzv. negative pointer years), jejichž četnost v posledních letech roste v souvislosti s extrémy počasí.

Studie ukazuje, že adaptivní pěstební strategie musí zohledňovat druhové rozdíly i výškovou zonaci. Jednotný management proto není optimální pro nížiny a horské oblasti. Klíčem ke zmírnění dopadů klimatické změny a posílení sekvestrace uhlíku je cílené hospodaření respektující lokální limity – dostupnost vody a teplotní podmínky – a podpora pestrých, strukturně diferencovaných porostů.

Zdroj: VÚLHM

Úvodní ilustrační foto: Daniela Urešová